Cecilka, Emilka, slon Bimbo a létající drak

Cecilka, ta menší z holčiček, ještě nechodila do školky a v našem příběhu ji poznáte podle toho, že jí často nebudete rozumět. To když například zakřičí: „To e paáda, Mimbó uto umí úune ám“. Emilka svou sestřičku jako správná předškolačka často opravovala a učila ji správně vyslovovat, taky jí vyprávěla o všech kamarádkách a kamarádech a slibovala, že na ni ve školce počká.

Cecilka s Emilkou se vloni v létě seznámily se slonem Bimbem ze zoologické zahrady a od té doby s ním zažily spoustu legrace a naučily ho například malovat, pouštět bubliny, čistit zuby (kly), sbírat houby, stavět sněhuláku a jednou ho dokonce vzaly do divadla. Od pana ředitele ZOO Voráčka měly volnou vstupenku a mohly Bimba kdykoliv navštívit.

K jejich domku právě zavítal podzim a zahrada zmizela pod pestrobarevným listím a spoustou ježků, kteří na bodlinách odnášeli jablka, hrušky a občas i nějakou tu menší dýni. Holčičky už dlouho nezavítaly do ZOO a začalo se jim po Bimbovi stýskat. Blížil se víkend a maminka s tatínkem jim slíbili, že v sobotu vyrazí za Bimbem. To bylo radosti. Holky lítaly po pokojíku a křičely: „Hurrrrá, huuuá v sobotu se jde za Bimbošem.“ Za holčičkami běhala kočka Haf a těsně za ní pádil pes Mňouk, který samou radostí zapomněl štěkat.

„No a čo bueme s Mimbem poádět?“ zeptala se Cecilka. „No co, co? To já vlastně nevím,“ odpověděla zklamaně Emilka. Ještě, že tu byl tatínek, který před chvíli znovu naučil psa Mňouka štěkat. „Co kdybyste Bimba naučily pouštět draka?“ „To e paáda,“ zakřičela Cecilka. „Ale my žádného draka nemáme,“ povzdychla si smutně Emilka. „Co není, může být,“ řekl záhadně tatínek. Zavřel se do své dílny, za hodinu vykoukl celý od lepidla a barvy a v ruce držel krásného draka. Holky výskaly radostí a už se moc těšily na sobotu.

No a přišlo sobotní ráno a po snídani celá rodinka vyrazila směr ZOO. Venku svítilo sluníčko a vítr honil pestrobarevné listí. Občas jim na hlavu spadl nějaký ten kaštan nebo vlašský ořech. Zkrátka podzim jak má být. Když dorazili k ZOO, přivítal je pan pokladní Krupička a jako vždycky řekl: „Tak co holky, za Bimbem, za Bimbem? A co to bude dneska, doufám, že nám s ním zase neutečete do divadla na Perníkovou chaloupku?“ A holky jako vždycky odpověděly: „Ale ne, pane Krupička, my ho dneska naučíme něco mooooooc pěknýho.“ Rodiče se s holkami u brány rozloučili a domluvili se, že je za dvě hodiny vyzednou.

Cecilka s Emilkou zamířily rovnou za Bimbem, který měl výběh až úplně v zadu. A tak běžely kolem pana lva, který na ně cenil zuby a řval: „Uáááááááá, tak zase za Bimbem. Uááááááá, tak ho pozdravujte, ušáka.“ Pak pokračovaly kolem opic, které jim házely pod nohy slupky od banánů. Jen tak, tak, že holky neuklouzly a nerozbily si nos. Nakonec zahnuly u výběhu hopsajících klokanů doprava a už byly skoro u kamaráda Bimba.

Bimbo už tušil, že se holky blíží. A hned jak je uviděl za zatáčkou, začal jim radostně mávat chobotem na pozdrav. Cecilka s Emilkou se vydýchaly a hned spustily: „Ahoj Bimbo, Mimbó, víš ty vůbec, že je podzim? A víš, co se dělá na podzim?“ A Bimbo jen kroutil chobotem a netušil, co na něj holky připravily. Až Emilka vytáhla z obrovské oranžové tašky pestrobarevného draka s obrovskou červenou pusou a zelenýma očima. To už Bimbo začal tušit, o co asi půjde. Cecilka řekla: „Ta Mimbó mi te naucíme pouet aka“. Bimbo se zarazil a bylo vidět, že teď tomu znovu nerozumí. Všechno zachránila Emilka. „My tě budeme učit pouštět draka, rozumíš?“ Bimbo radostně zamával chobotem a holky začaly s výukou. Počasí jim přálo a podzimní vítr foukal tak, jak to mají létající draci rádi. Nejdřív zkoušely přivázat provázek od draka na Bimbovy nohy, ale pořád padal. Dokonce ani levou zadní to nešlo. Pak vyzkoušely Bimbovy kly, ale zase nic. Nakonec na to přišly. „No jasně, Bimbův, Mimbův chobot!“ kričely obě holčičky jedna přes druhou. Opatrně přivázaly konec provázku od draka na Bimbův chobot. Pak se rozeběhly, vítr fouknul a drak se začal vznášet. Bimbo odmotával další a další provázek a drak se letěl výš a výš. Nakonec byl tak vysoko nad ZOO, až ho skoro vůbec neviděly. Pak se začal pomalu snášet dolů a všechna zvířata ho pozorovala a do konce i pan pštros vystrčil hlavu z písku a říkal: „No toto, no toto, kde se tady vzal ten drak, že by tu už byl opravdu podzim?“ Vítr pomalu ustával a drak přistál šťastně ve výběhu slona Bimba. Sluníčko se začalo schovávat za krk paní žirafy a to už holčičky věděly, že je čas vyrazit domů. Bimbo je ještě jednou zhoupnul na chobotu a byl tu čas loučení.

U brány je vyzvedli rodiče a Cecilka s Emilkou se předháněly ve vyprávění o tom, jak naučily Bimba pouštět draka. To jim vydrželo i při večeři, i když u jídla se přece nemluví. Nakonec o tom vyprávěly mamince i ve sprše a na chvilku přestaly při čištění zoubků. Pak je maminka s tatínkem uložili do postýlek a holkám ve snu létal pestrobarevný drak, kterého pouštěl jejich kamarád Bimbo taaaaaaaaaak vysoko.

Jan Fišar, čtenář Babywebu

Vyprávíte i vy svým dětem zajímavé pohádky? Podělte se o ně s ostatními čtenářkami! Pošlete nám je na adresu redakce@babyweb.cz a my je u nás uveřejníme.