Být dulou je poslání

Musíte mít silnou empatii, vzdělání, schopnost potlačit vlastní potřeby. Být vždy k dispozici. Když se klientka rozhodne a její přístup není vaším šálkem čaje, stejně stojíte na její straně. Vaším úkolem je pomoci jí přivést na svět dítě v klidu.

Zdroj: Shutterstock.com

Klára Borůvková je dulou. Při rozhovoru s ní velmi často uslyšíte slovo sdílení. Kromě rodiny, dvou malých dětí a studia psychologie, věnuje svůj čas ženám, které potřebují tichého společníka ve chvíli, kdy chce miminko na svět. Aspoň tak to chápu. Jako máma, jako člověk, který těhotenstvím i porodem prošel.

Čekání na miminko přináší nejen radost, ale i obavy, jak to zvládnout, potíže, problémy při vyšetřeních, testech – sdílení potřebujeme. Především v období bouřlivých her hormonů.

Duly jsou velmi vzdělané, odpovědné, svou rolí žijící ženy. Žádní potomci květinových dětí s batikovanými blůzami a alternativním smýšlením, jak jsou někdy prezentovány.

„Alternativní jsou často naše klientky, a proto se zdá, že jsme také takové,“ komentuje Klára Borůvková. „Opak je pravdou, duly studují tři a půl roku, aby mohly své svěřenkyně doprovázet k porodu.“

Na sále nechtěné?

„Chápu, že dokud si porodníci přítomnost duly na sále nevyzkoušejí, bojí se. Někoho, kdo jim bude mluvit do práce, bude chtít o něčem rozhodovat. To však duly nedělají. To je v přísném rozporu s jejich kompetencemi. Lékaři mají právní odpovědnost za to, jak dopadne porod, a proto jejich obavy, že budeme zasahovat do průběhu porodu, naprosto chápu,“ vysvětluje Klára Borůvková.

„Někdy mohou být pro lékaře obtížné maminky, které chtějí rodit jinak, než si představují oni. I lékaři se snaží ženě porod usnadnit, ale nemusí se vždycky jejich vzájemné představy sejít. Je to zase o sdílení. Pak přichází vzájemné zklamání, nedorozumění, pocit, že to mělo být úplně jinak. V tom může být dula jakýmsi prostředníkem, tlumočníkem přání na straně jedné a možností na té druhé.

Když porodník zjistí, že je dula člověk, který jen doprovází maminku, nemluví do průběhu porodu, do dění na sále, naopak může porodní asistentce usnadnit práci (tím, že je s rodičkou, zatímco porodní asistentky mají na starosti dalších několik rodících žen), díky ní žena lépe komunikuje, hodnotí nás pozitivně.“

Problém falešných dul

„Poslední dobou máme problém, že se začaly v porodnicích objevovat ženy, které tvrdí, že jsou duly, ale není tomu tak. Naše akreditované vyškolené duly mají průkazky, rozeslaly jsme do všech porodnic dopisy, kde představujeme naši Českou asociaci dul, webové stránky, kde najdou jmenný seznam našich členek, etický kodex duly a další informace.

Problém je v tom, že lékaři o svých zkušenostech mluví mezi sebou, ale my se tyto stížnosti často nedozvíme. Klopotně usilujeme o to, aby se dula stala profesí. Nemáme žádný patent na slovo či termín dula. Duly dnes mají živnostenský list, ale v něm je uvedena lektorská činnost, poradce v oblasti životního stylu…

Už máme vytvořenou právní expertízu o profesi, chtěli bychom, aby to byla vázaná činnost. Duly, které projdou náročným vzděláním, si budou moci zřídit živnost. Nikdo jiný. Tím bychom mohly zamezit výskytu falešných dul.“

Rozhoduje charakter

Ne konkrétní znalosti, ale spíš osobnostní charakteristiky, zkušenost s porodem, schopnost upozadit osobní záležitosti, respektovat přání a představy klienta. To jsou předpoklady budoucích dul. Adeptky pošlou motivační dopis, kde samy sebe zhodnotí a rozeberou, pak následuje pohovor.

„Musí být přiměřeně otevřené, ale i uzemněné. Hlavy v oblacích, spousty nápadů taky nepřinášejí klid.“ Setkají se při práci ve skupinách, pak komise rozhodne. „Je to náročná příprava, stejně jako je pak náročná samotná práce,“ komentuje Klára Borůvková.

Stát se dulou

První rok je sebepoznávací. Adeptky se snaží zjistit, jak se v roli duly budou cítit, co by jim mohlo vadit, měly by poznat samy sebe jako doprovázející osoby, vyslovit své pochyby, očekávání, smysl svého účinkování při porodu.
Druhý rok je vzdělávací. Jaká je fyziologie porodu, co jsou komplikace a jak se k nim postavit?

Stres – porod je stresem – jak ho zvládnout? Kromě psychologických poznatků se učí i první pomoc, základy práva, ale třeba i jak nepřekročit jemnou hranici mezi původní profesí a rolí duly.

Třetí fáze patří supervizi a konzultacím. Dula už chodí k porodům, ale probírá jejich průběh s konzultantkou a případně supervizorem dohlížitelem (ošklivě řečeno), konzultuje své zkušenosti s kolegyněmi, píše zprávy, rozebírá, co se jí povedlo, co ji zaskočilo, zkoumá sama sebe v nové profesní roli.

Čtěte dále:

Všechno jsou to emoce

„Dulení“ je vlastně velice náročný koníček. Skutečné poslání. Kromě náročného vzdělání na začátku vyžaduje precizní organizaci života. Služba duly totiž prakticky obnáší permanentní 24 hodinovou službu na telefonu od 38. týdne těhotenství, pobyt s rodičkou v porodnici (Klára Borůvková pracovala v průběhu jednoho porodu s klientkou rekordních 37 hodin, ale to už by si prý nerada zopakovala, průměrně stráví mimo domov v rámci doprovodu k porodu 10 až 12 hodin), po porodu ještě další návštěva doma.

K tomu přičtěme silné emoce při nejistých výsledcích vyšetření, potřebu sdílet obavy a strachy.

„Duly musí mít kromě odolné psychiky i další zaměstnání, protože víc než dvě až tři klientky měsíčně nelze s odpovědným přístupem zvládnout. Hlásí se k nám hlavně zdravotní sestry, psycholožky, učitelky a ekonomky.“

Nezapomínají ani na tatínky

Kde jsou partneři v těchto zásadních životních okamžicích?

„Taky na sále,“ vysvětluje Klára Borůvková. „Ale vezměme to historicky. U porodu byly vždycky ženy. Dnes je muž jakousi zárukou, že to ohlídá, že všechno dopadne dobře. Klademe na něj obrovskou zodpovědnost, přitom on neví, co udělat, aby se to stalo. Je stejně nejistý jako partnerka, navíc vidí svou ženu v situaci, v jaké ji nikdy neviděl.

Když je přítomná dula, může mu dát návod, jak se k partnerce chovat a ujistí ho v tom, že při porodu bývá takové chování normální. Tím mu dodá sebedůvěru.“