Brýle nejsou za trest

Pro některé malé děti se nošení brýlí stane záhy samozřejmostí, jiné se brání zuby nehty té podivné věci, která se jim usídlila na nose. Rodiče s nimi svádějí každodenní boj, aby „vetřelce“ přijaly.

Zdroj: Profimedia.cz

Miminko už mezi čtvrtým a pátým měsícem dokáže sledovat rychlé pohyby a vidí ostře blízké předměty, v devíti měsících je zrak natolik vyvinutý, že rozeznává detaily, jako jsou třeba výrazné barvy. Jestli je všechno s jeho zrakem v pořádku, si můžeme otestovat doma. Když dítě po dovršení pátého měsíce nereaguje na světlo, tedy neotáčí se za ním nebo naopak neodvrací se, neusmívá se, když vidí známý obličej, nenatahuje ruku po předmětech ve své blízkosti, tak je třeba na to upozornit pediatra. U o něco starších dětí je pak signálem k vyšetření zraku natáčení hlavy, mhouření očí, šilhání.

Oční vady u dětí

Šilhání nejčastěji směrem k nosu, tzv. konvergentní strabismus, pozorujeme často u batolat a menších dětí. Většinou zmizí s nasazením brýlí, operace je nutná jen v některých případech. Obecně platí, že u dětí do pěti let se vyskytuje více dalekozrakost než krátkozrakost. Pokud se nekoriguje, a navíc jsou dioptrické hodnoty na každém oku jiné, může to vést k tupozrakosti, která se projevuje snížením zrakové ostrosti jednoho oka, čímž dochází k poruše vidění oběma očima. Tupozrakost bývá spojena i se šilháním a specifikou této vady je, že je ji možné korigovat pouze v dětském věku. Po sedmém roce dítěte se tyto možnosti výrazně zhoršují, protože zhruba v té době spěje vývoj vidění ke konci. Tupozrakost se koriguje okluzorem a brýlemi. A tady právě může nastat komplikace.

Budeš jako táta

„Pro mnohé malé děti jsou brýle novým předmětem, s nímž se potřebují blíž seznámit,“ říká oční lékařka specializující se na děti Stéphanie Zwillinger. Brýle vnímají jako něco cizorodého, co k nim nepatří, a tak spíš než na nose je mají častěji v ruce nebo je zcela odmítají nosit. Při tak křehké a drahé věci, jako jsou brýle, není možné dítěti dovolit, aby se z nich stal výzkumný materiál nebo hračka. I když někdy to na malé děti zabere. Rádi totiž imitují dospělé, a pokud někdo z rodičů nosí brýle, dítě si může myslet, že je to hra a napodobí ho. Ovšem je potřeba dítěti vysvětlit, že ta věc na nose se nenosí jen pro zábavu, ale že má i své účinky. Dá se to snadno dokázat.

Odměna úsměvem

Malé děti si často myslí, že nošením brýlí je za něco trestáme. Na názorném příkladu jim ukážeme, že je to pro jejich dobro. Třeba necháme svého malého, aby se na nějaký předmět zadíval s brýlemi a pak bez nich. Rozdílu si určitě všimne. „Nikdy nezapomenu na scénu z ordinace, když se malé dítě poprvé podívalo svá matce do očí s brýlemi, jak se na ni usmálo,“ podotýká Stéphanie Zwillinger.

Výběr podle věku

Ani výběr brýlí by se neměl podceňovat. Dítě se v nich musí cítit dobře. Důležité je to hlavně pro školní děti, které se často za brýle stydí a bojí se posměchu spolužáků, u těch nejmenších převládá nad estetickým praktické hledisko. Pro ně se hodí brýle s pružnou plastikovou obroučkou bez kovových prvků. Protože ustavičně vzhlížejí vzhůru, jsou pro ně ideální větší skla, která přesahují obočí, Existují i obroučky adaptabilní, schopné se přizpůsobit nosíku dítěte.

U příjemně pružných a přizpůsobivých obrouček však počítáme s tím, že je potřeba je fixovat nějakou šňůrkou. Plastikové obroučky jsou vhodné pro děti tak do osmi let. U kovových v této věkové kategorii hrozí, že nebudou tak dobře sedět, mohou se zdeformovat, sjet až na špičku nosu dítěte, které pak bude koukat mimo skla. Ostatně sami víme, jak je těžké si vybrat brýle, aby dobře seděly na nose a zároveň netlačily na spáncích a za ušima. Na to je u dětí třeba dávat pozor dvojnásob.

Čtěte také:

Čočky nejsou pro všechny

Nákupem brýlí trable nekončí. Naštěstí v dnešní době patří k módním doplňkům a na „obrýlené“ se okolí nedívá skrz prsty. Přesto některé děti jejich nošením trpí, proto je třeba je trpělivě přesvědčovat, že nejsou nikterak méněcenné, a snažit se, aby tomuto problému nepřikládaly takovou důležitost. Jiné děti zase naléhají, aby místo brýlí mohly nosit kontaktní čočky.

„Čočky se předepisují u dětí do sedmi osmi let jen při specifických vadách. Není možné je vyměnit za brýle jen tak jako u dospělých,“ upozorňuje Stéphanie Zwillinger. U starších dětí je to už možné, děti by však neměly nosit pružné čočky, ale pevné, takové, které se snadno nasazují a udržují.

Odlepíme je od obrazovek

Neustálé dlouhodobé koukání do mobilů a počítačů při umělém osvětlení může podle průzkumů u školáků navodit krátkozrakost. Naopak dlouhodobější pobyt venku na denním světle (minimálně dvě hodiny) toto riziko snižuje. To by si měli uvědomit hlavně rodiče a už od mala hlídat, kolik času tráví děti s elektronickými zařízeními. Ochrání sebe i potomky před tím, že budou muset řešit „brýlatý“ problém.