Bolavé srdíčko „promluvilo“

Konečně holčička?

Ne tak docela, jinak bych vlastně neměla o čem psát. Našemu nečekanému štěstí jsme začali říkat Mrňousek. Doma jsme měli již dva chlapce, kteří vlastně měli být podle tatínkových slov holčičky: ,,Protože přece ví, co dělá.“ Doufali jsme, že to již konečně ta holčička bude…

Světošlápek Jana

K Martínkovi, který dostal jméno po tatínkovi, a Matouškovi měla do naší rodiny přijít Jana, no spíš Janka, Janinka. Toto jméno jsem zdědila po své tetě, která procestovala skoro celou zeměkouli a pomáhala dětem na svět, a tak jsme si řekli, že když máme Martínka, budeme mít i Janičku, která bude jako moje teta Jana.

Nespokojené srdíčko

ALE…Následujícího dne po rozhodném pojmenování našeho Mrňouska jsem šla na kontrolu do poradny. Pan doktor začal natáčet vyšetření na kazetu a koukal na rostoucího Mrňouska v mém bříšku….Jeho čelo se začalo zachmuřovat a pak mi řekl, že musím jít na vyšetření do nemocnice. Naše miminko má něco se srdíčkem… V tu chvíli mě napadala spousta hloupostí a zvláštností a mezi jinými také to, že si asi teta Jana nepřeje, aby se naše malá jmenovala po ní, tedy Jana. Anebo si to nepřeje náš Mrňousek?

Andílci od M

Doma jsem oznámila manželovi, že musí vymyslet jiné, úplně jiné jméno pro naši maličkou, že prostě Jana to nesmí být. Manžel popřemýšlel a došel ke jménu Marta.

Tohle zvláštní jméno nosí jak moje maminka, tak i její maminka se jmenovala Martička a dokonce i manželova babička byla Marta. Tak nezvyklé jméno, jakým jistě Marta je, se v našich rodinách vyskytovalo poměrně často, a tak bylo rozhodnuto. Marta sice nebylo jméno mých snů, ale zase jsem si řekla, budeme mít všechny naše andílky na M.

Jste to vy?

Celou noc jsem nespala a hlídala našeho mrňouska uvelebeného v mém bříšku a netrpělivě čekala na ráno. Pan primář už nás čekal. Bez dlouhých slov jsem ulehla na lehátko a nespouštěla oči z lékaře, který nám měl říct víc…..

Pan primář kouká, obrací zprávu od našeho pana doktora, ptá se mě na jméno a ještě jednou, jestli jsem to vážně já, ta paní o které mu volal? A proč vlastně nás pan doktor poslal, diví se..

Nechápeme…

Náš Mrňousek je úplně v pořádku. Nechápeme… nikdo z nás… přeci se náš pan doktor nespletl. Ne že by nám vadilo, že naše miminko je zdravé, ale bylo to divné. Pak mě to napadlo, mám přece v kabelce tu kazetu, co mi včera pan doktor nahrál.

Podávám ji panu primáři, ten ji začne přehrávat a nechápavě kroutí hlavou. Pak se na mne otočí a řekne: „Srdíčko miminka co máte v bříšku je zdravé, ale tohle je moc nemocné srdíčko.“

Sama jsi to chtěla

Co tomu říkáte..? Bylo to přeci to samé srdíčko… anebo ne? Každé se JEN jmenovalo jinak…

Narodila se nám Martička, tedy Majty – jak ji přejmenoval Matoušek, když neuměl říct „r“ a chtěl jí říct Marti.

A to jí zůstalo. Ona sama moc spokojená se svým jménem není, ale na to jí vždy řeknu: chtěla jsi ho sama ještě v bříšku, tak si nestěžuj.

Ještě máme vlastně jeden zvláštní příběh. Když se měl narodit můj nynější tchán, odvezli jeho maminku do porodnice, ale tatínek byl v práci a tak když volal, byl už tchán na světě a maminka se ptala: ,,Jaké vlastně dáme jméno našemu chlapci?Bude to Jirka,“ řekl. Babička však slyšela: ,,Budeme mít Mirka.“

A tak se jmenuje můj tchán Miroslav, můj muž je Miroslav a náš maličký je také Miroslav.:0) Tak jsem ani ve druhém manželství neporušila naše oblíbené M u jmen dětí…