Bazén hrozbou? Naučte děti, jak se neutopit

Děti obvykle vodu milují, ale hlavně tu, v níž se mohou cachtat, hrát si, zkrátka nepřerůstá jim přes hlavu. Ale když jde o vodu hlubokou, kde se jim zdá břeh v nedohlednu, tak obvykle zpanikaří a to je kámen úrazu. Pokud dítě ještě neumí plavat, je důležité ho naučit, jak neztratit hlavu a udržet se nad vodou. Stejně jako na výuku plavání existují i kurzy sebezáchrany pro děti, případně jsou i součástí plavání pro nejmenší. Takový specializovaný kurz mohou navštěvovat i děti v jedné pařížské čtvrti.

Bodují milí profesionálové

„Pomoc!“ křičí čtyřletý Max. Právě se vynořil po skoku do bazénu. Nekřičí strachy, ale i to je součást výcviku, naučit se volat o pomoc. Ve vodě už na něj čeká instruktorka Emilie a na břehu pyšná maminka. Max chodí ještě se třemi dětmi do tohoto specializovaného kurzu určeného pro děti od tří let. „Učíme tu děti, aby zvládly tak zvaný floating, tedy sebezáchrannou pozici ve vodě. K tomu patří, aby se nebály se ponořit, zvykly si na vodu a nezpanikařily v ní,“ říká Yannick Funcke, šéf plaveckých instruktorů. Své kolegy na tyto lekce si pečlivě vybírá, musí to být profíci a zároveň by k nim děti měly mít důvěru. Přesto zvlášť pro začátečníky doporučuje, aby je doprovázel někdo z rodiny.

Skoč do velké vany

Lekce trvá 30 minut. Začíná tím, že se děti posadí na schodech bazénu a instruktor jim ve vodě vysvětluje, na co si tam budou hrát. Pak si zkoušejí jedno po druhém, jaké to je ležet ve vodě na zádech a mít při tom na bříšku položenou oblíbenou hračku a dávat pozor, aby nespadla. Okusí také, jaké to je ponořit hlavu pod vodu, skákat z okraje bazénu, kopat nohama v horizontální pozici nebo ručkovat kolem bazénu a držet se za okraj. „Některé děti jsou hodně bojácné a při první lekci se nás drží jako klíště. Přizpůsobíme se jejich rytmu, jsme u nich, než si zvyknout,“ říká instruktor. To si pochvaluje i maminka malé Alice. „Naše malá udělala špatnou zkušenost s učitelem plavání, který byl takový mohutný a spíš ji děsil. Tady jí instruktorka sedla, netlačí na ni, a tak sem nakonec chodí ráda.“

Čtěte také:

• 5 nebezpečných věcí, které bychom měli dětem dovolit
• Děti se mohou utopit i v mělké vodě
• Nebezpečí číhá doma: 7 nejčastějších dětských úrazů

Užitečný „předkrm“ k plavání

Yannick se sice brání tomu, aby tyto kurzy byly zaměňovány s výukou plavání, ale mají hodně společného. Třeba to, že jsou vedeny formou hry, používají se při nich různé hračky a pomůcky do vody. Ale připouští, že díky nim se některé děti naučí plavat dřív než jejich vrstevníci, někdy ještě před pátým rokem, protože že už si vodu náležitě „osahali“. Hlavně si zafixují reflexy, díky nimž se neutopí.

Hlavním cílem je bezpečnost

„Mně jde hlavně o to, aby dokázal ležet na vodě na zádech, nějak se dostal ke břehu a nezmatkoval. O víkendech jezdíváme na venkov, kde máme bazén, mají ho i naši přátelé, s nimiž trávíme prázdniny. Nechci dopadnout jako rodiče, kteří přes léto umírají strachy, jakmile se s dítětem, které neumí plavat, ocitnou někde poblíž vody,“ říká maminka čtyřletého Rafaela. Pochvaluje si, že její syn už ví, co má dělat, když spadne do vody: Položí se na záda, najde si něco, čeho by se mohl chytit a ze všech sil volá o pomoc. Nacvičují to tu tak, aby to dětem přešlo do krve.

Voda v očích už nevadí

Yannic říká, že délka, po níž děti do kurzu chodí, bývá individuální. Někdo po celý rok, jinému stačí pár lekcí. On by doporučoval tak dvanáct, patnáct lekcí. Také rodiče, když se naučí, jak na to, tak mohou potom s dětmi sami zkoušet různé vodní hry a přivykat je k správným reakcím. „Náš Max nebyl na vodu zvyklý a nijak zvlášť ji nemiloval, dokonce mu vadila i sprcha, když se mu dostala voda do očí. Dneska už se ponoří do bazénu, dotkne se dna a snadno se dostane zase nad hladinu. A to všechno bez plaveckých brýlí,“ říká Maxova maminka.

Praktické rady:

• Floating neboli splývání spočívá v tom, že dítě leží na vodě napřed na zádech, později to může zkoušet i na břiše. Hlava musí zůstat v prodloužení trupu, nezvedat se. Zpočátku držíme dítě jemně pod zády, nadlehčovací pomůcky nepoužíváme. Pomáhá, když dítěti položíme na bříško hračku, aby ji povozilo. Až to zvládne, může se zkusit pohybovat samo pomocí rukou a nohou.
• S chválou opatrně. Dítě za úspěchy chválíme, ale nepřechválíme. Když si bude myslet, že ve vodě se mu nemůže nic stát, protože už „umí plavat“, tak se příliš začne spoléhat na sebe a může se dopouštět zbytečných neopatrností.
• Některým dětem vadí voda v očích, naučíme je si na ni zvyknout. Nedovolíme jim, aby si oči utírali, jakmile se jim do nich dostane. Třeba jim nějak zaměstnáme ruce, dáme jim do nich hračku atd. Taky se mohou sprchovat bez otírání očí, stříkat po sobě, hrát i různé hry jako „Spadla lžička do kafíčka“.
• Skoky a pády do vody zkoušíme postupně. Začínáme ze sedu nebo skoky do naší náruče, případně do obručí či kruhu. Pak se dají přidávat složitější varianty.