Batole LIVE! (51): Pozor, krtečku, Páťa jde čurat!

Proč se z Evičky stává železná lady a z Helenky andaluský býk? Přečtěte si, jak strávily slunečné dny. Patrik si je také užíval, ať už v zoo nebo v dinoparku. Jak zvládá být bez plínky?

Zdroj: archiv redakce

Zdravím všechny čtenáře Babywebu,

díky krásnému počasí jsme si uplynulý týden všichni moc užili. Skoro pořád jsme byli venku a navštívili několik dětských hřišť. Evička byla opravdu ve svém živlu. Její odřená kolena mluví za vše. Ale je to holka statečná, a i když dojde k nějakému tomu úrazu, neuroní ani slzičku. V zápalu hry je z ní železná lady.

Jedinou povinností v tomto týdnu byla pro nás návštěva zubaře. Objednala jsem holky na pravidelnou prohlídku, ale Evička opět, stejně jako před půl rokem, odmítla své zoubky ukázat. Společně s panem doktorem jsme ji přemlouvali a slibovali hory doly, ale marná snaha, pusu neotevřela. Příští týden jde k zubaři manžel, tak půjdeme s Evičkou s ním a zkusíme, zda pod tíhou tatínkovi autority pusinku neotevře.

V sobotu jsme se zúčastnili skvělé akce pro děti, kterou uspořádal Sbor dobrovolných hasičů z Ostravy-Zábřehu. Pokud děti chtěly, mohly přijít i v karnevalových kostýmech. Pro dítka byly připravené soutěže, tombola a došlo i na tanečky – koukněte na naše video. Občerstvení bylo skvělé: špekáčky, palačinky, grilované masíčko a pro nás dospěláky studené pivko. Největší úspěch mezi dětmi měla hadice, kterou mohly proudem vody sestřelovat kužely. Tato zábava se nakonec dosti zvrhla, protože z vysušené louky se nakonec stal rybník. A to se neobešlo bez následků, neboť naše Evička se v tom bahenném rybníčku pěkně vyválela. Naštěstí s sebou všude nosím pro Evu náhradní oblečení, tak jsme v tramvaji cestou zpět nemuseli budit pohoršení s malým vodníkem.

Mějte se krásně,

Silvie

Podívejte se na Eviččino video!

Ahoj všichni,

v neděli odpoledne si mě v Praze vyzvedla babička a jely jsme ke známým na chalupu, kde jsme byly až do čtvrtka. Díky pěknému počasí a dětem všude kolem jsem byla naprosto spokojená a nic mi nechybělo. Dokonce jsem ani několikrát nechtěla mluvit s mámou, když mi volala. Ta z toho měla trochu separační úzkost, ale pořád lepší dítě, které je spokojené, než jedno ubrečené a ustýskané, které bez mámy nedá ani ránu. Domů jsem se vrátila ve čtvrtek navečer a máma se nestačila divit.

Upovídaná, opálená, „vykrmená“, usměvavá. Najedla jsem se, vykoupala a pod tíhou zážitků jsem usnula dřív než normálně. V pátek jsme se s mámou vrátily k našemu obvyklému programu. Trhy, vybrala jsem si kytičky, které si zasadím na chatičce, potom jsme šly do pekárny na snídani a na procházku. Tu jsme zakončily houpáním v parku a samozřejmě nezbytnou zmrzlinou. Teď mám období „všechno sama“ nebo druhý extrém „s mámou/babičkou“. Nic mezi neexistuje. Pokud není po mém, je ze mě andaluský býk a jediné slovo, které znám, je „nééé“. Dokážu i půl hodiny trucovat. Někam si sednu, „nafouknu hubu“, zavřu oči a vedu monology, kde se dost často mění intonace a hlasitost mého projevu.

V sobotu jsme jely na chalupu za prababičkou Jarmi, byl tam mámy bratranec Oliver, teta Anča a strejda Khamah. Hrála jsem si venku se psem, pronásledovala strejdu a pořád jsem se chtěla svlékat: „Suníčko svítí, je vedro, Hela nechce triko, triko dolů.“ Máma s babičkou mezitím odjely posekat trávu na naši chatu, já jsem se naobědvala a dopřála si siestu. Domů se mi vůbec nechtělo. V neděli jsem vstávala na své poměry nezvykle brzy, už v šest ráno, za což mě neměla ráda ani máma, ani babička. V osm jsme s mámou šly koupit čerstvé pečivo a nachystaly pro babičku snídani. Pak jsme všechny šly na procházku a na oběd do restaurace blízko našeho domu. Má posezení na terase pod stromy a pískoviště. Dospělí se tak můžou v klidu najíst. Odpoledne přijel mámy kamarád Murat, který se právě vrátil z Japonska a přivezl mi kimono. 🙂 Jak mi to v něm sluší, se podívejte na obrázku.

Krásné dny

Helen

Ahoj všichni,

konečně se nám oteplilo. Dnes jsme dokonce poprvé napustili bazének! Za uplynulý týden jsme toho opět zvládli celkem dost: návštěvu zoo, vítání občánků, návštěvu dinoparku a týden končil grilovačkou u kamarádů. Ale pěkně popořadě.

Do zoo chodíme často a rádi, stejně jako spousta rodin s dětmi kolem nás. A je mi líto, že naši radní si spolu s vedením zoo odhlasovali zvýšení cen vstupného na cifru, která pro spoustu rodin už nebude únosná. Tímto se zoo stane „luxusním“ místem pro trávení času nebo destinací pro zahraniční turisty. Ale zpět k naší návštěvě. Tentokrát bylo hlavním programem poslední vystoupení slonů ve starém pavilonu před jejich stěhováním. Páťa slony miluje, a tak nasedl k tátovi na koně a šli se prodrat davem někam na vyhlídku. Moc se mu líbily také žirafy. Ty Páťa v zoo ještě neviděl. Jsou totiž v kopci, a když jdu s dětmi do zoo sama, málokdy se do kopce dostaneme a zasekneme se ve spodní části. No a na závěr klasika – dětská zoo, kde krmil kozičky, povozil se na poníkovi a v dětském vláčku.

V pondělí se u nás konalo vítání občánků, kde pan starosta přivítal malou Nellinku mezi občany. Páťa šel samozřejmě s námi. V sále se nudil a byl už unavený, k mé „radosti“ po čtyřech prolézal mezi židlemi. Tuto zábavu jsme mu zatrhli a už se schylovalo ke scéně, naštěstí to spravily bonbony a bylo dobře. Dokonce poslušně zapózoval na fotky, ale úsměv na povel jsme z něj už nedostali.

Po čase jsme také vyrazili do Dinoparku. Páťa exponáty celkem „vlažně“ obhlédl a pak hurá na písek a na hřiště. Dinosaurus, slon…, všechno je pro něj asi „na jedno brdo“. 🙂

Poslední měsíc Páťa celkem úspěšně odboural přes den plínky. Zatím je ještě dávám na noc a polední spánek, pokud se koná. Měla bych se radovat, ale ono to je s plínkami pohodlnější. Takhle Páťu musím venku pořád hlídat a dávat ho stále čurat, abych eliminovala nehody. Ještě před měsícem jich bylo víc než dost. Venku ho čurání moc baví. Nejdříve si vyhlédne strom, který „zaleje, aby rostl“, a pak volá: „Pozor, mravenečci, pozor, krtečku, Páťa jde čurat!“

Krásný týden přeje Eva