Batole LIVE! (50): Všichni do školky nemůžou

Evička se může těšit, že příští rok bude chodit do školky. Patrik právě naopak, do školky nebyl přijat. Helenka strávila akční týden, navštívila i svůj oblíbený dinopark.

Zdroj: archiv redakce

Zdravím všechny čtenáře Babywebu,

v půlce týdne jsme znova vyrazily do očkovacího centra, kde Evičku čekala další dávka očkování proti klíšťové encefalitidě. Evičce se v ordinaci moc líbilo, sestřička i paní doktorka ji odzbrojily svým úsměvem. Injekci se nebránila, byla statečná, neuronila ani jednu slzičku. Při odchodu vesele zamávala na rozloučenou a rozverně zvolala své „hoj“ (místo ahoj).

Ve čtvrtek jsme se dozvěděli veledůležitou novinku, že našeho Evíka přijali do mateřské školky. Před nástupem na mateřskou bych nevěřila, že budu při čekání na verdikt o přijetí tak napnutá. Brala jsem jako samozřejmost, že po ukončení rodičovské dovolené půjde malá do školky a já se vrátím do práce. Svým způsobem mám štěstí, že je Evička narozená na podzim, protože jak jsem slyšela paní ředitelku, děti, které mají 3 roky až po novém roce, nemají moc šancí na přijetí. Tak velký je zájem. Naštěstí byla Evička přijatá a já se už můžu v klidu psychicky připravovat na svůj podzimní návrat do práce.

Je pro mne radostí sledovat, jak se krásně upevňuje sourozenecký vztah mých holčiček. Umí se vzájemně rozdělit, společně si hrají a také se umí nádherně pohádat a pošťuchovat. Hlavně Evička je Májiným stínem, co dělá Mája, to musí vyzkoušet i ona. Například mě chce Mája učesat a v cukuletu se přižene i Evička s hřebenem a pustí se obě dvě do mých vlasů. Divím se, že mi na té hlavě vůbec něco zůstalo. V našem videu uvidíte, že když si Evička bere nějakou dobrotu, tak pokaždé myslí i na sestru.

Mějte se krásně,

Silvie

Ahoj kamarádi,

minulý týden byl ve znamení velkých událostí. Máma se konečně dozvěděla svou diagnózu a já jsem měla akční týden. Díky hezkému počasí můžeme trávit většinu dne venku a pořádně si to užíváme. Chodíme na procházky, na trhy pro kytičky, kde vždycky chci „maminko, tuhle žlutou Hela veme a zaplatí“.

Taky jsme šli na hřiště s kamarádem Samíkem. Je o dva měsíce starší a stejně temperamentní jako já. Na pískovišti bylo vše ok, dokud Samík nechtěl půjčit moje bábovky a já ty jeho. Pak chtěl Samík na houpačku a já samozřejmě taky. Začala jsem se vztekat, brečet a kvičet, dokud Samík neslezl a nepustil mě, pak ovšem plakal on, protože se ještě chtěl houpat. Maminky nás zkusily zabavit hrou s míčem, ale já chtěla házet a Sam kopat. Když jeden pil, musel pít i druhý, ale ne ze své lahvičky, ale chtěli jsme tu, z které pil ten druhý… Což obě maminky navedlo k debatě o očkování proti hepatitidě A před nástupem do školky. Uvažujete o něm?

V pátek jsem poprvé jela na víkend k dědovi Alešovi do Prahy. Máma mě nejdřív nechtěla pustit a byla trochu nervózní, ale ví, že mám dědu moc ráda, a nechtěla mě připravit o možnost být s ním. V sobotu jsme se šli podívat do parku na dinosaury, které mám tak ráda, a odpoledne jsme navštívili tetu Anču a strejdu Khamaha. V neděli odpoledne si mě vyzvedla babička a čekala mne další dobrodružství, ale o těch vám povím zase příští týden.

Helen

Ahoj všichni,

Páťa se konečně vyléčil ze střevní chřipky a poslal ji Nellince. Ta se s ní trápila týden a teď se pro změnu nemůže už několik dnů zase vyprázdnit. Prostě pořád dokola. A abych je v tom nenechala, dostala jsem opožděnou alergickou reakci na antibiotika a skončila jsem v nemocnici na kapačce. Teď se všichni tváříme zdravě, doufám, že nám to chvíli vydrží.

Dle předpokladu jsme si vyzvedli rozhodnutí ze školek, že nás nepřijali. Opět velké překvapení, kolik dětí se přihlásilo a není pro ně místo (to jsou argumenty úřadů). A když pak slyšíte, jak to funguje za pěkně tučné sponzorské dary, o které si školky (nebo jednotlivci) nepokrytě říkají, je vám z celého systému špatně. No ale konec nadávání.

V týdnu k nám přijela Páťova sestřenice Máťa. Šli jsme společně na procházku a Páťa urazil poctivých pět kilometrů. Ono to tedy bylo tak daleko rovnou cestou, ale Páťa pořád uhýbal do stran, kus se vrátil, kus zas dopředu…, takže jich urazil aspoň deset. Cestou nás bavil svými kousky a hláškami. Například vysvětloval Mátě, že když bude pít víno a kořalku, bude z ní ožrala. Pro názornost se autenticky motal a pak jí vysvětlil, že udělá bum na zem (načež spadl). A že si rozbije hlavu, ručičku, kolínko a bundu. Nebo mi vynadal, že jsem mu špatně zapnula botičku. A taky mi za to dal na zadek. Mohly jsme se potrhat smíchy.

V pátek šli s tátou do aquaparku a dvě hodiny tam řádili jako o život. Páťa měl vestu, proto ho manžel vzal i na tobogany. Nejdříve jeli spolu na pneumatice, pak dokonce zkusili „kamikaze“. Páťa prý měl při dopadu hrůzu v očích, ale komentář při dojezdu svědčil za vše: „Já ci ještě.“

Jinak si Páťa také vytváří svůj svět, kterému rozumí jen on. Tvoří si slova, například babíbaba a gagůn. Co to je, netušíme. Ale používá je stále dokola. A pořád mele a mele, hlavně otázky. To si takhle jedete autem a ze zadní sedačky se neustále ozývá: „Kde je babíbaba? V babíbabě? Kam jde paní? Jde do práce? Kam jedem? Kde je dadí? Kam jede holčička? Jede na kole? Jak se jmenuje pán? Kde bydlíme? Bydlíme doma?“ Uáááá. Občas, třeba při nějaké nepřehledné dopravní situaci, máte chuť zmáčknout tlačítko OFF. Podívejte se na naše video.

Krásný týden přeje Eva