Batole LIVE! (48): Pionýrák v Polsku

Zdravím všechny čtenáře Babywebu,

v úterý nastal veledůležitý den D, Evička šla k zápisu do mateřské školky. Školku jsme nevybírali nijak složitě, prostě bude chodit do stejné, jako chodila její sestra Mája.

Známe prostředí školky, její režim a je v blízkosti MHD, což je důležité pro můj dojezd do práce. Evička se u zápisu chovala důstojně, netropila žádné lotroviny, jako by se chtěla předvést v tom nejlepším světle. Na konci dubna bychom měli vědět, zda je Evička do školky přijatá. Dle sdělení paní ředitelky by to snad mohlo klapnout, když ne přímo v této školce, tak v jiné v našem městském obvodě. V minulém roce prý byly přijaty všechny děti našeho obvodu, které k zápisu přišly. Po samotném zápisu jsme se šly ještě podívat na malé školkové hřiště. Nevím proč, ale děti, které školku navštěvují, tomuto hřišti říkají zahrádka. Tak tady se Evičce moc líbilo, což můžete vidět i v našem videu. Vůbec nechtěla odejít, ale v momentě, kdy se ze školky vyrojila celá třída dětí, které vzaly hřiště útokem, byla z toho tak vyvedena z míry, že se mnou dobrovolně odešla.

Ve středu byl krásný slunečný den, ale my jsme místo na hřiště vyrazily do očkovacího centra. Evička byla objednaná na očkování proti klíšťové encefalitidě. Vím, že mezi maminkami je spousta odpůrkyň očkování, ale já mezi ně nepatřím. Jsem ráda, že proti těmto ošklivým nemocem můžu své dítě chránit. V budoucnu necháme Evíka ještě očkovat proti žloutence typu A a rakovině děložního čípku. Ale to jsem odbočila. Evička samotné očkování ustála bez pláče a radostně se s paní doktorkou loučila. To ještě neví, že tam za 14 dní zavítáme znova. Celý den byla Evi v klidu a očkování snesla bez komplikací.

Mějte se krásně,

Silvie

Ahoj batolata,

minulý týden byl ve znamení cestování, návštěv a zábavy.

Týden začal již tradičně máminým výletem na Vinohrady. Opět se vrátila bez diagnózy a s pozváním na další návštěvu, což ji docela sebralo. Ale i přesto se snažila užít si se mnou každý den. Zase jsme začaly chodit na květinové trhy, které se konají před naším domem, a když počasí dovolí, chodíme do parku na náměstí. Ve čtvrtek jsem jela s babičkou na výlet, zůstaly jsme do soboty. Byla tam spousta dětí, psi, velké hřiště, prostě ráj. Byla jsem moc spokojená a všichni se divili, že se v cizím prostředí nebojím a i přes změnu místa stále dodržuji svůj režim, včetně toho, že jdu prostě před osmou sama do postele, řeknu „dobrou, ráno já přídu a budu vstávat“, lehnu si a spím.

V sobotu jsme se vrátily domů a přijela teta Anča a strejda Khamah. O víkendu před Velikonocemi se totiž v našem městě koná pouť a tu si nemohli nechat ujít. Bohužel v sobotu byla velká zima, tak jsem nemohla jít s nimi, ale přinesli mi dobrůtky. O pouť jsem ale ochuzená nebyla. V neděli odpoledne přijel kamarád Míša a šli jsme tam společně. Počasí bylo opravdu aprílové, sluníčko střídaly sněhové vánice, ale nám to vůbec nevadilo. Nadšeně jsme sledovali vše kolem sebe, vykřikovali a nevěděli, jakou atrakci zkusit dřív. Nakonec jsme se svezli snad na všem, co bylo určené pro naši věkovou kategorii, a po třech hodinách odcházeli domů úplně zmožení a promrzlí. Podívejte se na naše video.

Doma jsme si dali večeři a nastalo koupání. Máma si naivně myslela, že nás s Míšou dá do vany dohromady a my si pohrajeme. Jenže Míša rád cáká a já nesnesu vodu v očích a na vlasech. Takže jsem spustila jekot a musela ven. Míša se dál spokojeně rochnil. Pak jsme si vzali pyžamka, máma mě uložila a šla uložit Míšu. Jeho tatínek mezitím odjel, ale předtím nám slíbil, že když budeme hodní, ráno nás vyzvedne a pojedeme do zoo! Usnula jsem hned, Míša k tomu potřeboval pohádku, ale po našem náročném dni taky brzy zavřel očka. Máma byla moc ráda, že je klid, a smeká před všemi, kteří mají děti s malým věkovým rozestupem, či snad dokonce dvojčata.

Jaké to bylo v zoo, vám napíšu zase příště.

Helenka

Ahoj všichni,

máme za sebou opět jeden akční týden. Blízko nás se konal průvod masek a zabijačkové hody. I přes nepříjemné počasí jsme to riskli a moc jsme si akci pochvalovali (až na závěrečné krupobití).

Děti soutěžily, dostávaly sladkosti a hlavně všude kolem byl hluk, který Páťa miluje. Ale největší atrakcí byla živá selátka, jež přivezli řezníci pro pobavení dětem do ohrádky. Páťa je zahrabával do pilin, aby jim bylo teplo, dělal jim malá a největší show nastala, když je řezníci pak odchytávali a nakládali na auto. Páťa u odchytu samozřejmě musel asistovat a pravá legrace nastala, když prasátka začala kvičet jak o život. To našeho zvědavce totálně odzbrojilo. Stál jak přikovaný a teprve po chvíli se vzpamatoval. Podívejte se na naše video.

Velikonoce jsme strávili u Patrikovy prababičky v Polsku a protáhli si je skoro na týden. A ten týden byl pro Páťu nabitý zážitky. Pro mě každoroční povinnost, kterou bych si klidně odpustila, jelikož je to civilizačně návrat o sto let zpátky. V chaloupce u babičky totiž není koupelna, topení ani voda. Ta se do domu nosí v kýblech ze studny a na WC se chodí do „kadibudky“ za domem. Prostor kadibudky je oddělen plotem a pobíhají v něm slepice a dva hlídací psi. Ti jsou uvázáni jenom přes den a v noci u budky volně pobíhají, takže my návštěvy tam v noci nemůžeme a musíme chodit na dvorek. Topí se v peci (chceš-li teplo – přilož si), mobilní signál stěží jedna kolísavá čárka a tak dále. Naštěstí manželův strýc bydlí hned vedle a má koupelnu, tak jsme se aspoň obden mohli chodit vykoupat k němu. Počasí nám nepřálo – byla zima, pršelo, brrrr. Prostě s dvěma dětmi trochu pionýrák.

Páťa tam zářil štěstím. On a Nellinka byli středem pozornosti a oba si to náležitě užívali. Páťova babička pochází z velmi rozvětvené rodiny, takže do chaloupky stále chodily tety, strejdové, sestřenice, bratranci nebo naopak na různé návštěvy jsme jezdili my.

Příště vám napíšu o tom, jak probíhalo samotné cestování, velikonoční zvyky v Polsku, jak se tam Páťa vlastně domlouval a kolik zvířátek tam viděl.

Krásné jaro přeje Eva

Naše rodinky jezdí s krásnými kočárky Quinny. S tím, jak s nimi zvládají každodenní radosti i starosti, se vám svěřují na našem webu!