Batole LIVE! (44): Pro heřmánek až na konec světa

Evička seká dobrotu, ale své hračky jen tak půjčovat nebude. Helenka má trápení s maminkou, která leží v nemocnici. Držíme palce, ať se brzy uzdraví! Páťa objevil krásy odrážedla a seznámil se s paní ředitelkou své budoucí školky.

Zdroj: archiv redakce

Zdravím všechny čtenáře Babywebu,

vůbec nevím, o čem ten deníček budu psát, protože Evičku nám asi vyměnili – byla to ta nejhodnější holčička a vůbec nic zajímavého tento týden nevyvedla.

Jediná věc, která by mi mohla dělat starosti je její přístup k jídlu. Evička má svá oblíbená jídla, asi čtyři, a ty by mohla jíst pořád dokola. Maso je líná kousat, dá si ho do pusy, trošku ho požvýká, někdy ho i nějakou dobu skladuje v puse, ale nakonec ho vždy vyplivne. Jedině maso v mletém stavu, jako karbanátek, sní bez problémů. Z příloh vždy jí těstoviny, rýži pouze někdy a vařené brambory nechce vůbec, ty sní pouze opečené. Rohlíky a chleba chce pouze suché, v momentě kdy jí pečivo namažu, tak už ho nechce.

V sobotu jsme měli návštěvu, naše známé a jejich dvě děti. Děti si celou dobu spolu spokojeně hrály, zádrhel se vyskytl až na samý závěr návštěvy. Malému Teovi se zalíbily dvě hračky a nechtěl bez nich odejít. Jako správní hostitelé jsme navrhli, že si je může vypůjčit. Tento názor ovšem nesdílela Evička a při jejich odchodu za Teem naštvaně volala „moje, moje“. Cítila se tak moc ukřivděná, že to vykřikovala i ze spaní.

V neděli jsme byli pozváni na oběd k babi Renatě a dědovi Vaškovi. Evička byla ve skvělé náladě, celou návštěvu rozdávala úsměvy a všechny nás bavila. Vzorně snědla svůj oběd, měla své oblíbené těstoviny s guláškem, ale samozřejmě bez masa. Babička měla radost, když Evička snědla velký kus jejího vynikajícího moučníku Míša. Jako vždy měl u Evičky největší úspěch kocour Honza. Sledovala ho při každé jeho činnosti a pak nám sdělovala, že „čiči ee“, „čiči spí“ atd. Z této návštěvy se můžete podívat na krátké video.

Silvie

Ahoj kamarádi,

dnes se mi vůbec nepíše lehce. Máma je v nemocnici. Vše začalo nevinně. V pondělí šla na pohotovost s teplotou a kašlem, panu doktorovi se něco nezdálo, povolal primáře ARO a rozjel se nekonečný kolotoč vyšetření v nemocnici na Vinohradech. Ve čtvrtek vše vyvrcholilo máminou hospitalizací, protože byla v přímém ohrožení života.

Takže chodím do práce s babi Zůzou, pak do nemocnice za dědou Ájou, pak za mámou a domů. U mámy vždycky vymýšlím, jak ji pobavit a rozesmát, jeden z mých kousků můžete vidět na videu. Mazlím se s ní a nezapomenu jí vyjíst ledničku. Když už musí být v nemocnici, babička jí zařídila nadstandard, aby měla soukromí a pohodlí, přeci jen běžným pacientům interny není 25 a pokoje po 4 a společné sociální zařízení na chodbě by mámě na náladě nepřidalo. Když odcházíme, natahuju k mámě ruku a říkám „mami, pojď, šup šup, máma taky domů s Helou“ a babička mě vede pryč, protože vidí, jak se mámě začíná klepat brada a plní se jí oči slzami.

Aby toho nebylo málo, spustila se mi rýma a vrátil se můj psychosomatický blok. Jak jsem měla nervy, že máma není doma, odmítala jsem kakat. Babička se bála, aby něco nezanedbala, tak se na mě raději přijel podívat pan doktor. Zkontroloval mi krk, prohmatal bříško a řekl, že je vše v pořádku, ať mě babička hlídá, a kdyby byla teplota nad 38°C, aby zavolala a on přijede znovu.

Držte pěsti, ať vše dobře dopadne a mám mámu brzo doma!

Vaše Helenka

Ahoj všichni,

zase (nebo pořád?) marodíme. Páťovi se teplota před víkendem dokonce vyšplhala na 39,4 °C a mně se opět spustila rýma. Už asi měsíc kvůli chorobám odkládáme očkování.

Heslem týdne je „matricaria chamomila“. Páťa si velmi oblíbil Krtečka, zejména díl, kdy Krtek po celém světě shání pro nemocnou myšičku heřmánek, neboli matricariu chamomilu. A na konci zjistí, že mu roste vedle doupěte. Páťa je tím úplně fascinovaný a toto sousloví pořád opakuje. Chce také pít heřmánkový čaj, aby se uzdravil jako ta myšička. Dalším oblíbeným dílem Krtečka je ten, kdy zaječice za dosti autentického hekání rodí tři zajíčky. Páťa na to vyjeveně zírá a říká, že zaječice „prdí“ miminka.

Hurá, pokořili jsme nechuť k odrážedlu – kolu. Motorka už je minulost a venku se jezdí na odrážedle. Sice na něm zatím jenom chodí, ale určitě brzo chytí balanc a pojede jako drak. Kupodivu ani neprotestuje proti helmě. Takže přibyla další varianta, jak se přepravujeme. Buď kočárkem a odrážedlem, přičemž v záloze mám ještě na kočáru stupátko, když se Páťa zničehonic rozhodne, že dál nepůjde, nebo dvojkočárkem, který jsme koupili z druhé ruky. Skvělá věc na delší procházky. Asi 2 kilometry od nás je dvůr se spoustou zvířat, kde jsou dokonce ustájení policejní koně, a na Páťu je to pěšky daleko.

Po zjišťování (ne)dostupnosti státních školek jsme se byli podívat v soukromé, která teprve vzniká. A vypadá to velmi slibně. Je kousek od nás, školkovné velmi rozumné a dokonce s intenzivní výukou angličtiny. Takže máme asi vyřešeno. Páťa paní ředitelce v kabinetu samozřejmě „na seznámenou“ zrevidoval všechny kabely a pořádně upatlal stůl.

Páťa už také krásně mluví, perfektně skládá věty, srší vtipy a je s ním legrace. Avšak… pusu nezavře ani na vteřinu. Večer musíme konstatovat, že od něj máme úplně vyhučenou hlavu. A to si opět ubral hodinu spánku – v noci spí zase svých 8 hodin. Kdepak asi bere tu energii?

Na videu uvidíte, jak to vypadá, když si hraju na holiče a stříhám Páťu. A že to není jednoduchý úkol!

Krásné jaro přeje Eva