Batole LIVE! (43): Rýmička – nepřítel klidné domácnosti

Zdravím všechny čtenáře Babywebu,

týden nám nezačal nejveseleji. V pondělí ráno se Evička probudila se špatnou náladou, šíleným kašlem a zvýšenou teplotou.

Vyrazily jsme k panu doktorovi, ale když jsme přišly do čekárny, tak jsem měla chuť se otočit na podpatku a odejít, bylo tam narváno k prasknutí. Ani jsme si neměly kam sednout, ale vydržely jsme a za hodinku a půl jsme se dostaly do ordinace. Naštěstí se jednalo pouze o nachlazení. I tak se Evička vůbec necítila dobře a mnohem více přes den spala. A když nespala, tak byla v mizerné náladě a hysterické scénky byly na pořadu dne. Naštěstí už ve středu se jí značně ulevilo a do našeho domova se vrátil klid a mír. Sice jsem se od Evičky nakazila a taky jsem se cítila dost špatně, ale myslím, že má rýmička nenarušila chod domácnosti tak jako ta Evina.

V sobotu jsme všichni vyrazili na dětský maškarní rej, který se konal v místní Čapkově sokolovně. V této budově se absolutně zastavil čas, vybavení je tak z 60. let, bylo to jako ve starém filmu od Formana. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem dokázala Evíka přesvědčit, aby si oblékla svou masku. Tykadla si sice servala z hlavy hned na začátku, ale křídla sundala až po půl hodině. Mája se okamžitě vrhla do karnevalového veselí, ale Evička se musela s prostředím trošku sžít. Když všechny děti nadšeně soutěžily, Evička spokojeně seděla u stolu a občerstvovala se. Celou dobu byla spokojená se svým vlastním programem, malou ukázku můžete vidět v našem videu.

Mějte se krásně,

Silvie

Ahoj batolata!

V pondělí jsem měla jet s babičkou na hory, ale všechno bylo jinak. Ráno volal Ruda, že se jeho mamince udělalo zle, zkolabovala a je u ní záchranná služba. Ta ji následně odvezla na ARO a my jsme tedy zůstaly doma.

Ruda byl u maminky v nemocnici, máma mu pomáhala s chodem firmy, do toho měla svou práci a ještě jsme jezdily za Ájou. Já byla buď na firmě s mámou, nebo s babi Zůzou. Na firmě už mám svoje oblíbené pohádky, pastelky a blok, a když tam máma musí být, tak důležitě úřaduji s ní. Chtěla bych i zvedat telefony, ale jelikož do nich vždycky křičím „Hálo, tady Hela! Udoo? Babi?“, tak mi to zatím nedovolili.

Celý týden byl velmi hektický a příjemné zklidnění nastalo v pátek. Stav Rudovy maminky se stabilizoval, práce byla hotová a přijela teta Anča a strejda Khamah. Ten si přivezl kameru, aby mohl zdokumentovat moje pokroky. Dřív jsem na něj volala „gaga“, teď už ho hezky oslovuji „Kamo“ a celý víkend jsem za ním běhala a volala „Kamo, kde jsi?“. V sobotu jsme všichni vyrazili indickým autobusem za dědou Ájou a sestřičky, zvyklé na Hujerovy, měly opět pozdvižení. I když jsme ve 21. století, oddělením se neslo „Hele, pocem, tam je černoch“.

V neděli přijel do města cirkus, a protože bylo krásné počasí, vydaly jsme se s mámou a babičkou obhlídnout zvěřinec. Většinu zvířat jsem dokázala pojmenovat, včetně opic, zeber, tygrů a velbloudů, ale nejvíc mě fascinoval slon. Podle pohádky, na kterou ráda koukám, jsem ho pojmenovala Emily a pořád jsem se k němu chtěla vracet. Mámě i babičce bylo jasné, že ve zvěřinci nejsme naposledy.

Příští týden mě čeká třídění šatníku a pak samozřejmě nutné jarní nákupy. 🙂

Helenka

Ahoj všichni,

po rýmě si Páťa ze školky přinesl suchý kašel. A samozřejmě Nellinka nezůstala pozadu a kašel chytla taky. V noci to u nás znělo jako v lazaretu.

Zábavnou historkou byla naše návštěva úřadu, kde jsem oběma nechala udělat pas. Dle nových pravidel totiž už ani miminko nezapíšou do pasu rodičů a musí mít svůj. Čekání Páťa zvládl celkem dobře, bavil se probíháním dveří na fotobuňku tam a zpátky, což byla oblíbená zábava i ostatních dětí. A také točení vody z barelu do kelímků. Když jsme přišli na řadu, začalo se Páťou: Na pas je nutné, aby člověk koukal přímo do objektivu. Ale vysvětlete to dvouletému prckovi. Vedle paní byla spousta zajímavých věcí, takže na fotce měl stále pohled stranou. No, asi napopáté se povedlo.

A pak přišla na řadu Nellinka. I miminko musí koukat přímo do objektivu, mít otevřené oči a samozřejmě neřvat. Naštěstí nespala moc tvrdě, tak nebyl problém ji probudit. Na první fotce vypadala, jako kdyby jí někdo vrazil kudlu do zad. Na dalších sebou mlela tak, že fotky byly rozmazané, nebo se koukala úplně jinam. Když už to vypadalo dobře a paní zmáčkla spoušť, Páťa zase otevřel dveře a na fotku se dostal stín. No, v poslední minutě se povedlo ulovit obstojnou fotku. Pak nám malá dala dost jasně najevo, co si o tom myslí. A legrace je, že pas musíte vyměnit, když dítě „výrazně změní podobu“. Tak jsem zvědavá, jestli nás v létě někam pustí. Někdy žasnu nad logikou některých úředních úkonů. Na závěr si Páťa aspoň malou lumpárnu neodpustil – rozcákal na zem vodu z barelu.

Páťovi jsme také koupili kolo – odrážedlo. Jeho milovaná motorka už moc rychle nejede a jen čekám, kdy odpadnou kolečka. Navlékli jsme na něj chrániče, helmu a šlo se ven. Vydržel asi 5 minut a pak prohlásil: „Neci kolo, ci motorku“. A bylo. Takže budeme zkoušet zase za týden.

Na videu tentokrát uvidíte, jak Páťa zpívá a recituje Nellince. Vyčerpal veškerý svůj repertoár – mravenečka, pec nám spadla, prší prší, oddrhovačky z Bořka stavitele a jiné. A jak můžete vidět, měl v ní vděčného posluchače, i když to místy pěkně pomotal.

Krásné předjarní dny přeje Eva

Naše rodinky jezdí s krásnými kočárky Quinny. S tím, jak s nimi zvládají každodenní radosti i starosti, se vám svěřují na našem webu!