Batole LIVE! (4): Letní pohoda? Jak u koho

Zdravím maminky a tatínky,

Evička se už uzdravila. Nebývá často nemocná – antibiotika dostala poprvé v životě. V závěru léčby se z ní stal pacient „profík“, vzorně polykala léky. Věděla, že ji čeká sladká odměna. Také ochutnala novou dobrotu – zmrzlinu. Nevěděla si s ní moc rady, ale během léta to určitě zvládne.

Trošku nás zlobí zoubky. Tlačí se jí teď dva najednou.Evíka u prořezávání zoubků trápí horečka. Naštěstí to většinou bývá jednodenní nebo dvoudenní záležitost. Poslední dny jsem se pořádně nevyspala, ne však kvůli zoubkům. Evík se budí v pět hodin ráno. Teprve tři týdny spí Evička odděleně. Do nedávna jsme společně spaly v jednom pokoji a Mája byla nastěhovaná v naší manželské posteli. Máme totiž dvoupokojový byt a více možností neexistuje. Manžel s Májou se pořádně vyspali, protože Evička je v noci často vzhůru a brzo ráno vstává. No, ale řekli jsme si, že je ten náš prcek už dost velký a měla by si zvykat spát sama. Ve chvíli, kdy se Evík vzbudí časně, tak ji vezmu k nám do postele, aby Mája měla příležitost ještě usnout.. Když byla Mája ve věku Evy, byla taky ranní ptáče. Ale stačilo jí dát dudlíka a ještě si na chvíli zdřímla. To Evička od svých šesti měsíců neměla dudlík v pusince.

Bydlení v centru Ostravy má své výhody, ale nevýhody převažují. Mrňouska musíte neustále hlídat, aby neskončil pod koly projíždějících vozidel, čerstvý vzduch u nás taky není, ale na druhou stranu všechny obchody, úřady a zdravotní péči mám dostupné pěšky. S kočárkem se dobře manipuluje a zvládám i obtížnější terén, jako jsou rozkopané chodníky nebo různé „zkratky“, MHD skoro vůbec nevyužívám, ve špičce je rychlejší chodit všude pěšky. Když už plánuji nějakou delší trasu s využitím MHD, vyhledávám pouze nízkopodlažní spoje.

Krásné slunečné dny vám přeje Silvie

Ahoj všichni,

tenhle týden byl ve znamení zabydlování se v novém domově. Na pokojíček jsem si zvykla hned, ale nikde jsem nechtěla být sama. Když máma odešla do jiné místnosti, volala jsem „mamů?“ nebo „tadý?“ a hned běžela tam, odkud se ozvala odpověď. Byla jsem mámě stále v patách.

Taky jsme začaly objevovat výhody bydlení v centru města. Ráno si chodím pro čerstvý teplý rohlík do pekárny naproti, paní mě vidí vcházet a už ho mám připravený : –) Ve středu jsme šly na trhy, které se konají přímo před naším domem, koupily jsme kytky do oken a já bavila celý trh. Jistým krokem jsem chodila mezi stánky a čuchala ke kytičkám, brala si rajčata, brambory, jahody… Lidi se smáli, ale máma nevěděla, zda stát frontu na placení, nebo mě honit a vše vracet tam, kde jsem to vzala.

Taky jsme poprvé dostali jahody a třešně od pradědy Fandy. Vrhla jsem se na ně už v autě (v novém bílém tričku) a křičela „mňam, mňam, mňam!“. Bylo mi úplně jedno, že jahody jsou ještě od hlíny a ovoce není omyté.

Víkend jsme strávili na chatě i se Zůzou a děděm. Kamarád Matěj se učil jezdit na kole a já jsem se ho snažila dohnat na své odrážedle. Už taky umím slézt ze schodů. V sobotu jsme si zašli k jezu na malinovku (pusu a jazyk jsem měla úplně růžové a nešlo to smýt) a na motorce za námi přijeli prateta Gábi s prastrýcem Hlubinou ( jmenuje se Přéma, ale říkáme mu podle role Jeana Rena ve filmu Hlubina :-). Musela jsem se na ni hned posadit, a vyzkoušet si jeho helmu také při jízdě na své miniatuře. Všichni se mohli potrhat smíchy, i sousedka na mě volala, co to mám na hlavě. No přece stejnou helmu, jako má Valentino Rossi. Ve svém novém kočárku naštěstí helmu nepotřebuji.

Vaše Helenka

Milé maminky a tatínkové,

Zdravím po týdnu už s lepší náladou. Období extrémního vztekání je snad pryč, najeli jsme na normální provoz. Ještě stále si to někdy pěkně schytáme v podobě kousanců nebo facek, ale to asi každý.

Za uplynulý týden se u nás nic zásadního nezměnilo, snad jen zmíním změnu pediatra. S paní doktorkou (starší paní) jsem už dlouho nebyla spokojená, preventivní prohlídky dost odbývala, vadila mi často zakouřená čekárna (u dětského lékaře!). Definitivně jsem se rozhodla, když nás poslala domů se spáleninou 2. stupně s tím, že to nic není. Stalo se to o Velikonocích, kdy si Páťa sáhl na víko hřbitovní svíce a ošklivě si popálil celou dlaň a prstíky. Raději jsme jeli na kliniku popálenin, kde nám vynadali, že jsme nepřijeli dřív, a dokonce strašili nás deformací ručičky. Dva týdny jsme chodili na převazy a vypadá to, že žádné následky mít Páťa nebude. Chápu, že praktický lékař nemůže být odborník na všechna zranění a nemoci, ale říct jen tak, že to nic není, aniž by nás poslal ke specialistovi, myslím, není v pořádku. Doufám, že si u nového pana doktora polepšíme.

Když už jsem nakousla téma zdraví, musím zaťukat. Páťa je velmi zdravý klučina. Asi nejhorší nemoc, kterou zatím měl, je tzv. šestá nemoc. Měl pár dní horečky a pak se osypal. V zimě jsme také bojovali se sérií několikadenních viróz, doprovázených průjmy a vysokými teplotami, ale od února (ťuk, ťuk) je zdravý jako řípa. Zato úrazy, to už je horší. Kromě zmíněné popáleniny se už mohl pyšnit několika opravdu vydařenými boulemi a nyní, když je teplo, „frčí“ odřená kolena. Výzvy jako zpomal nebo zastav Páťa totiž chápe jako přidej plyn :-). Zajímavé je, že se žádný úraz Páťovi nestal, když jsme na něj nedávali pozor. U všech karambolů jsme byli hned u něj – a stejně jsme jim nezabránili.

Tento týden nás zasáhla vedra, městu jsme se vyhýbali a vyjeli jsme do Průhonic. Na náměstíčku je hospůdka se zahrádkou, tam jsme v chládku poseděli u piva a zmrzliny. Na videu se můžete podívat na slalom s novým kočárkem mezi kůly na dlažbě, uvidíte, že je opravdu výborně ovladatelný. Kočárek je do města ideální – malý, skladný, lehký – prostě samá nej.

Krásný týden přeje Eva

Naše rodinky jezdí s krásnými kočárky Quinny. S tím, jak s nimi zvládají každodenní radosti i starosti, se vám budou svěřovat každou středu na našem webu!