Batole LIVE! (39): Realita blaha nejen v Praze

Zdravím všechny čtenáře Babywebu,

v tomto týdnu Ostravu sevřel nejen příšerný mráz, ale opět nás dusil smog. Pro Evičku to byl rozsudek domácího vězení a šílené „nudy“ s mamkou doma. Každý den jsem jako na smilování boží čekala, až v zámku zarachotí klíče a přijde Mája ze školy. Mája je pro Evíka nejlepším zdrojem zábavy a jejím velkým vzorem. Na svou starší sestru kouká jako na svatý obrázek a všude Máju pronásleduje, dokonce i na WC. Mája ji proto říká, že je její záchoďák (a nejenom její).

Ve středu Evička oslavila 27měsíčniny, za ty tři měsíce od narozenin nám vyrostla o tři centimetry. I když byla celý den veselá a v pohodě, tak jsem jí večer naměřila vysokou teplotu. Ráno už byla zase v pořádku a doslova jsem se s ní poprala, abych se jí podívala na zoubky. Ale stálo to za to, zjistila jsem, že se jí dole vlevo prořezala pětka.

V sobotu jsme oslavovali Májiny 10. narozeniny. Je to neuvěřitelné, jak ten čas letí. Moje miminko je už slečna. 🙂 Na videu uvidíte, jak Evík slavil s Májou.

Silvie

P. S. Mája mi nadiktovala svůj komentář:

Mamka má pravdu, že Evička mi je neustále v patách a často dělá co já. Například dnes jsme se spolu dívaly na tenis a Evička po mně opakovala veškeré výkřiky a grimasy. Už je s ní mnohem větší zábava než před půl rokem. Více mluví a velice často na mě volá „Maooo, Maooo, tany, huba“. To musím pustit hudbu a tancovat, to děláme strašně rády a často. Někdy třeba dělá, že mi nechce dát pusinku na dobrou noc nebo když odcházím do školy, ale nakonec vždy přiběhne a pusinku mi dá.

Ahoj Mája

Ahoj batolata!

Tento týden byl opravdu náročný. Jak už víte z posledního příspěvku, máma dostala hnisavou angínu a musely jsme ji uvrhnout do izolace. Já jsem jezdila s babičkou do práce, aby máma mohla ležet a léčit se, a hlavně abych to od ní nechytila.

O mámu se přes den staral statný ošetřovatel Ruda, vozil jí obědy a kontroloval ji. Aby toho nebylo málo, ve středu odpoledne skolila babičku střevní viróza. Opět nás zachránil ošetřovatel Ruda. Dovezl léky, nákup, večeři, vykoupal mě a byl s námi, dokud jsme nešly spát. Ve čtvrtek už bylo babičce líp, ale viróza skočila na mě. Měla jsem průjem, zvracela jsem a měla jsem teplotu.

Postupně docházelo povlečení, pyžamka a Ruda nestíhal dokupovat černý čaj a colu. V pátek už nám bylo všem lépe, ale v zájmu zdraví ostatních jsme zůstaly doma v karanténě. Celý týden jsme se bohužel nedostaly ani za dědou Ájou. Bály jsme se, abychom mu tam nedonesly nechtěný dárek. Angína i střevní chřipka by pro něj mohly znamenat velice nebezpečné komplikace. Tak jsme mu alespoň volaly a bavily ho našimi příhodami.

Doufám, že pondělí už bude „normální“ a vše bude fungovat tak, jak má. Jinak skončíme v péči dr. Chocholouška. A hlavně: v úterý se musím bezpodmínečně dostavit ke své kadeřnici Wendy, protože to, co mám na hlavě, už nemá žádný styl.

Vaše Helenka

Helenčino video.

Ahoj všichni,

zima už dorazila i k nám do Prahy. Ven vyrážíme všichni i přes mrazy skoro každý den – aspoň na hodinku před obědem. Teploty tu v poledne jsou kolem –9 °C, nefouká a svítí sluníčko, takže venku je snesitelně.

Páťa venku drandí s červenými tvářičkami na motorce, malá hezky spí a já si užívám sluníčka. Jenom to vypravování ven, to je hrůza! Než doma v bytě dohoním a za protestů obléknu Páťu do všech zimních vrstev, malá už řve jak tur a já jsem zpocená až na… Ještě než přišly ty opravdové mrazy, zvládli jsme návštěvu zoo. A opět to stálo za to. Krásné slunečné počasí, minimum lidí, takže třeba věčně přecpaný pavilon goril byl jen náš. Páťa na ně volal: „Opičáci, uáááááá!“

V zoo jsme byli s mou kamarádkou a jejími dvěma dcerami. Za celý den jsme si snad nepopovídaly ani 5 minut. Hned po příchodu do zoo její holky zahlásily, že mají hlad a chtějí na oběd. Páťa zase, že jíst rozhodně nechce a chce na zvířátka. Tak jsme se rozešli s tím, že se sejdeme později. Jakmile ony doobědvaly, dostal hlad Páťa a na oběd jsme šli pro změnu my. Což u nás vzhledem ke kojení malé je na delší lokte. Společně jsme akorát chvíli pobyli v dětské zoo u koziček a pak už se střídavě od dětí ozývalo: „Mě bolej nožičky! Mně je zima! Já chci domůůů“, a tak se šlo. Holt výlet se čtyřmi dětmi dá zabrat. 🙂

Příští dny budou ve znamení obíhání školek, neboť se blíží zápisy. Jelikož Páťovi v září ještě nebudou tři, šance na přijetí na další školní rok, byť až od ledna 2013, jsou zde v Praze minimální. Ale naděje umírá poslední a budeme to zkoušet. Jelikož se chci od ledna vrátit zpět do práce, znamenalo by to pro mě placení soukromých jeslí pro Nellinku a soukromé školky pro Patrika, což by náš rozpočet vzhledem k hypotéce asi neustál. Takže kdo říkáte, že v Praze je blaze, tady vidíte realitu toho blaha.

Aktuálním Páťovým hitem je píseň ze Včelích medvídků Chvátám, chvátám. Musíme ji na počítači Páťovi pouštět pořád dokola. Ten se u ní vrtí, zpívá a nic mu nechybí. Podívejte se na video.

Přeji krásné mrazivé dny!

Eva

Naše rodinky jezdí s krásnými kočárky Quinny. S tím, jak s nimi zvládají každodenní radosti i starosti, se vám svěřují na našem webu!