Batole LIVE! (38): Šílenství „A proč?“

Zdravím všechny čtenáře Babywebu,

týden plynul v poklidném tempu až do čtvrtka. Ve čtvrtek manžel přivezl sedačku, kterou jsme vybírali v minulém týdnu. Evička zažila opakované Vánoce, to bylo radosti. Byla to pro holky super akce, pomáhaly taťkovi s vybalováním, byly nadšené, že v předsíni není díky kartonům vůbec k hnutí.

Tím pádem byla cesta do kuchyně fantasticky akční, mohly si prodíráním přes ten binec hrát na prales. V našem videu jsem zachytila, jak holky tatínkovi pomáhaly se sestavováním sedačky. Díky jejich „pomoci“ se skládání prodloužilo asi tak o dvě hodinky.

V pátek jsme po měsíci přivítali návštěvu Elišky a Tea s rodiči. Dost nás překvapilo, že Evík a Teo zakopali válečnou sekeru. Vůbec se neprali, nedohadovali o hračky, ani jednou nikdo nebrečel a celou dobu si náramně rozuměli. Moc nás potěšila zpráva, že se jejich rodinka v srpnu rozroste o dalšího člena. I když Mája před nedávnem prohlásila, že už žádného dalšího sourozence nechce, tak tentokrát pod tíhou závisti žadonila o dalšího. 🙂

O víkendu jsme si krásně zalenošili, žádná návštěva, žádná větší akce. Neustále jsme zkoušeli různé pozice na našem novém gauči. Evička když vidí, že se některý z nás povaluje, tak okamžitě přifičí s nějakou knížkou a dožaduje se prohlížení obrázků. Ukazuje a ptá se „a tohle?“, „a tohle?“ a my musíme stále dokola opakovat, co vidíme. K naší velké radosti spoustu obrázků už sama pojmenuje a rozšiřuje si pěkně slovní zásobu.

Silvie

Ahoj batolata!

Minulý týden se točil kolem pradědy Áji. Celá rodina si plánovala dny tak, aby u něj pořád někdo byl, nic mu nechybělo a nebylo mu smutno. I já jsem za ním denně chodila a celé oddělení jsem bavila voláním „Ájíku, už sem tady“. Děda tam bude ještě asi 9 týdnů, takže si se mnou personál užije hodně legrace.

Na dědu se vždycky usmívám, vypravuju mu, co je nového, a pak si sednu ke stolečku a kreslím. Máma mi v kabelce nosí velký blok a pastelky, kreslím pořád. Nejraději nánu, balón, šneka a prase. Jak se mi minule povedla nána na magnetické tabuli, můžete vidět na fotce pod článkem.

V poslední době jsem moc hodná, dokážu si dlouho hrát sama, nejvíc se stavebnicí nebo nánou a taky se moc ráda koukám na Prasátko Pepu. To je teď moje nejoblíbenější pohádka a díky ní jsem rozšířila svou slovní zásobu. Minule jsem přišla za mámou, zavřela oči a volala „nevidím, nic nevidím“. Máma nechápala, co se děje, a tak jí babička musela vysvětlit, že je to z Pepy…

Úspěšně jsem začala celou rodinu přivádět k šílenství otázkou „A proč?“. Příklad rozhovoru…

Máma: „Helo, oblíkej se.“

Hela: „A proooč?“

Máma: „Jdeme ven.“

Hela: „A prooooooč?“

Máma: „Jdeme na nákup.“

Hela: „A proooooč?“

Máma: „Protože chceš mandy a pudink.“

Hela: „A proč?“

Máma už má kolikrát chuť mi odpovědět jasně a stručně, ale jelikož všechno opakuju, radši se kousne do jazyka a odpoví celou větou. Minule jí upadly klíče od auta, zanadávala „Já už se z toho pos…“ a já pak celou cestu volala „se.., se..!“.

Moje matka… Abychom se nenudily, v neděli ráno přišla domů s horečkou a zarudlým krkem. Celou neděli spala a říkala, že to nic není, jen afty… Babičce se podařilo dokopat jí k lékaři až v pondělí. Má hnisavou angínu a antibiotika na 10 dní. Takže jsme ji se Zůzou uvrhly do izolace a já teď dny i noci budu muset trávit s babičkou, než mámě ty antibiotika zaberou.

Užívejte si mrazivé dny,

Helenka

Helenčino video.

Ahoj všichni,

nerada bych to zakřikla, ale vypadá to, že už máme celkem pěkný rytmus. Když Páťa nejde do školky a vstává dřív než Nellinka, přijde k ní, zahlásí „Já rozbalím Nellinku“, vybalí ji ze zavinovačky a chvíli ji pusinkuje. Malá se na nás za to hezky směje. Doufám, že mu láska vydrží, až mu malá rozbije první autíčko. 🙂

Chtěli jsme mít pěknou památku, a tak jsme si domluvili profesionální focení. Jelikož by to s malým miminkem bylo v ateliéru dost náročné, paní fotografka nám nabídla, že přijede k nám domů. Zatímco Nellinka se projevila jako rozená modelka – neplakala a nechala sebou manipulovat, Páťa poletoval sem a tam a „blejsknout“ ho bylo umění. Fotky i tak vyšly díky skvělé paní fotografce naprosto úžasně. Podívejte se k nám do galerie.

O víkendu jsme po dlouhé době vyrazili do centra – nakupovat a na výstavu fotografií na Staroměstské radnici. Na výstavě malá pěkně spala v kočárku, zato Páťa lumpačil. Sahal na fotky na zdi, posouval stojany s fotkami a zlobil. Nedalo se nic dělat, musel „na koně“ na střídačku ke mně a k tátovi. Tak jsme mu aspoň komentovali fotky, aby se nenudil. A to se mu líbilo natolik, že nezavřel pusu a jeho komentáře byly slyšet po celé radnici. Některé rozesmály všechny návštěvníky, například u fotky psího spřežení Páťa hlásil: „Pejskové mají ponožtičky, aby jim nebyla zima na nožičky, protože je zima, nóóó!“

Nechali jsme také Páťu naočkovat proti klíšťové encefalitidě. Nejsem sice příznivce všeho možného očkování typu vakcína proti neštovicím, ale této nemoci se opravdu bojím. Páťa jenom kňoural, ale nebrečel. Také se pak všude chlubil, že „dán dotor“ (pán doktor) udělal pích a on vůbec neplakal, né né né! Ještě ho tento rok necháme naočkovat proti žloutence. Přece jen tady u nás v Praze je spousta individuí a Páťa je malé čuňátko. Tuhle se válel po lavičkách, které okupují bezdomovci, osahal je rukavicí a následně si ji nacpal do pusy.

Na videu uvidíte, jak to u nás doma vypadá, když přijde návštěva a Páťa má radost. Lítá po bytě jako torpédo a křičí „honim, honim“.

Přeji krásné mrazivé dny! Eva

Naše rodinky jezdí s krásnými kočárky Quinny. S tím, jak s nimi zvládají každodenní radosti i starosti, se vám svěřují na našem webu!