Batole LIVE! (32): Odcházení

Prosinec dal všem pořádně zabrat. Vánoční přípravy se střídaly takřka s životními změnami. Přečtěte si, co se našim batolátkům a jejich rodinám přihodilo.

Zdroj: archiv redakce

Zdravím všechny čtenáře Babywebu,

gratulujeme Páťovi a jeho rodičům k narození Nellinky. Ať je Nellinka dítko zdravé a šťastné. Z Páti se teď stal velký bratr, ochránce malé sestřičky. A to je důležitá a zodpovědná úloha. Přejeme Páťovi, ať při plnění tohoto úkolu nikdy nepřijde na scestí. Víme z vlastní zkušenosti, že sourozenecká láska je vrtkavá a může například při půjčování hraček pěkně zaskřípat.

Na začátku týdne jsme měli s manželem nějaké vyřizování na úřadech. Evička se toho všeho běhání po úřadech účastnila s námi, a to doslova. Přišlo mi, že takový magistrát města je pro dvouleté batole úplně fantastické hřiště. Tolik dlouhých chodeb, spousta zatáček a sloupů vhodných ke schovávání, moderní výtah s krásnými svítícími čudlíky a starý výtah páternoster. Tohle všechno Evíka zaujalo a celou dobu se výborně bavila. A na budově Nové radnice se jí moc líbil krásný andělíček. Ona vůbec celá vánoční výzdoba radnice je moc pěkná. Jsou tam i záběry z vánočních trhů na náměstí, které jsme navštívili ve Zlatou neděli. Mají tam moc pěkný kolotoč, ale Evička se odmítla na kolotoč posadit, jenom na něj zvědavě koukala. A největší tržbu udělala trhovcům naše Mája, já už mám totiž všechny dárky nakoupené a krásně zabalené.

Vy, milí čtenáři, už máte vánoční svátky za sebou. Ale my doma momentálně finišujeme s přípravami na Štědrý den. I když jsem se ještě na začátku prosince dušovala, že letos nepeču, tak jsem přece jen čtyři druhy cukroví upekla. Už nám zbývá jen nastrojit stromeček, ale ten přijde na řadu až příští týden.

Silvie

Ahoj batolata,

dnes se mi vůbec nepíše lehce. Je Zlatá neděle a opustil nás pan Václav Havel. A včera od nás odešel můj milovaný děda. Bohužel se po 25letém manželství rozhodl, že už mu tady s námi není dobře a odešel k jiné paní. Takové vánoční překvapení nikdo nečekal a není nám zrovna nejlépe. Tak jsme tu dvě ženy a batole a snažíme se ze všech sil, abychom si připravily hezké svátky a užily si je.

Ještě ve čtvrtek mě děda hlídal a máma a babička jely na nákupy do Prahy. Vychvalovaly si, jak je to super mít chlapa, co se nebojí zůstat sám doma s malým dítětem. Děda mě vzal na úřad, kde dřív pracoval, a po městě. Všude se pyšnil krásnou vnučkou a tím, jak je vzorný dědeček, a vzal si den volno, aby mě pohlídal. Teď si tady připadáme trochu jako blbky. Ale co nás nezabije, to nás posílí.

Já to zvládám v rámci mezí. Jsem hodná, hraju si, ale pak na mě přijdou záchvaty pláče, hledám po bytě dědu a nejsem k utišení. Bohužel zlobími s nočníkem a stane se, že si neřeknu včas. Prostě si musím zvyknout. Máma i babička dělají maximum pro to, aby v mém režimu nebyly velké výkyvy, ale holt ani jedna nejsou děda.

Doufám, že jste všichni prožili Vánoce podle svých představ a že já vám v dalším dílu napíšu, že ty naše se taky povedly.

Vaše Helenka

Ahoj všichni,

věci nabraly rychlý spád. Místo poflakování se s břichem mi tři týdny před termínem praskla voda a 8. 12. před půlnocí se nám narodila malá Nellinka.

A byl to fofr, manžel to ani nestihl a přišel, až když bylo po všem. Po odtoku vody se 12 hodin nic nedělo, pak přišly slabší, asi 5hodinové, bolesti. Když zesílily, byla jsem konečně poslána na porodní sál s tím, že mám ještě nějakou tu hodinku před sebou. Volala jsem manželovi, ať vyrazí a cestou někde ještě koupí vodu. Jen co jsem telefon položila, cítila jsem, že na sál už nedojdu. Musely mě tam doslova „odtáhnout“ dvě porodní asistentky, další dvě jen rychle nachystaly podložku pod stůl a malá byla za dvě minuty venku. Připadala jsem si jako v americkém filmu.

A co Páťa na ségru? V nemocnici za mnou byli kluci dvakrát a Páťa to tam vždy málem převrátil vzhůru nohama. Běhal tam po chodbě jako splašený, vozil vozíky na miminka, točil si z barelu vodu nebo aspoň vykřikoval svá moudra. Malou pořád pusinkoval a chtěl si ji chovat.

V porodnici bylo narváno a jenom na našem oddělení měli 26 miminek. Začátek prosince je prý každoročně silný – coby důsledek vánočních úklidů. Spát se tam absolutně nedalo – na pokojích jsme byly po třech a nadstandardy byly plné, sestry nestíhaly…, no žádný med. Nechaly jsme se s malou pustit na revers 2,5 dne po porodu, protože další noc by mě asi stála nervy a mléko.

Od té doby bojujeme doma. Největší výzva je uhlídat Patrika, aby malé něco neudělal. Pořád jí chce dělat malá a pusinkovat, ale je jak hrom do police a nemá cit. Už jednou jí zmáčkl hlavu tak, že úplně vyjekla. Taky chce pomáhat při koupání – například polévat jí obličej kelímkem s vodou, aby ji důkladně umyl. Hledám různé fígle, jak ho zaměstnat, aby pomáhal, a neškodil. Tak třeba při přebalování ho posílám pro čisté plínky do vedlejšího pokoje (mezitím malé omyju zadek) a pak vyhodit špinavou plínu taky do vedlejšího pokoje (mezitím ji obléknu).

Tento týden také Páťa oslavil své druhé narozeniny. Ale o tom více příští týden.

Mějte se krásně,

Eva