Batole LIVE! (30): Krkavčí matky nešišlají

Zdravím všechny čtenáře Babywebu,

hned na začátku týdne jsem zažila s Evičkou „výživný“ den. Ta malá holka se rozhodla, že ne každý den bude podle toho, jak to chci já – v pondělí to bude, jak to chce ona.

A tak si například usmyslela, že v žádném případě nepůjde spinkat po obědě! Snažila jsem se asi hodinku, aby usnula, ale byla to marná snaha. Tajně jsem doufala, že tedy aspoň vydrží být vzhůru tak do šesté, že by potom snad spala až do rána. Ale vytuhla v půlce věty v 17.15 a v 18.30 byla zase čilá jako rybička. Večerku měla v deset večer, a to i přesto, že vůbec nevykazovala žádné známky únavy. Prostě se zhaslo světlo a muselo se spinkat.

Zato v úterý byla Evička moooc hodná holčička. Šly jsme spolu do centra vyřídit pár věcí. Evička bez jakýchkoliv protestů vzorně seděla v kočárku. Na hlavním náměstí zvědavě okukovala vánoční stánky a nazdobený strom. A jako vždy jí největší radost udělalo, když mohla běhat za holuby. V tento den usnula po obědě, jako když ji do vody hodí.

O víkendu jsme byli pozváni na návštěvu k Elišce a Teovi. Děti se neviděly pět neděl, tak se bouřlivě vítaly. Větší pozor jsme tentokrát dávali na Tea, protože po minulé návštěvě jsme zjistili, že nám Evičku pěkně pokousal. Zjistili jsme to až při večerním koupání, když jsem Evíka svlékla. Ale naštěstí má Teo hryzací období už za sebou. Když jsme po pěti hodinách zaveleli k odchodu, tak se holkám vůbec nechtělo.

V neděli dopoledne nás navštívila babička s mikulášskou nadílkou. Děvčata byla nadšená a Evička se do všech těch dobrůtek vrhla s vervou sobě vlastní. Oběd jsem tedy Evičce operativně přesunula na pozdní odpoledne, po vyspinkání, protože v bříšku na něj už nezbylo místo.

Silvie

Ahoj batolata!

Tenhle týden mi dal pěkně zabrat. Skolila mě rýma a stala se ze mě protivná holčička. Při léčbě spolupracuji, nechám si nastříkat do nosu, vysmrkám se sama, ale jinak… každá maličkost u mě vyvolá záchvat vzteku, často spojený s nešťastným pláčem a štkaním. Stačí, aby mi byla nasazena jiná čepice nebo mi něco není podáno dost rychle.

Můj denní program byl tedy značně jednotvárný. Snažili se mě držet v posteli, ale to by se matka nedožila ani konce týdne, takže mě pak začala brát na polední procházky. Nabalené a zabalené se mi na čerstvém vzduchu dobře spalo a byl na chvíli klid. Jak jsem psala již dřív, moje matka není trpělivá osoba a tenhle týden víc než jindy ocenila, že se navečer může vypařit a v klidu si dojít na kafe.

V těchto chvílích se ještě více projeví to, že ne každému je dána „absolutní láska“ k dětem. Moje máma mě má moc ráda, za nic by mě nevyměnila, nikam by mě nedala, ale není trpělivá, neumí být vždy přirozeně laskavá a vstřícná. Je dobře, že to přizná a nechá si pomoci od babičky, které je toto vše dáno. Je škoda, že v naší společnosti je toto téma stále tabuizováno a od matky se čeká realizace jen skrze její dítě. Pokud matka během mateřské pracuje či studuje, nedejbože má svůj život, je označována přívlastkem „krkavčí“. Matky, které na své děti až do školního věku šišlají, pasírují jim bio stravu a používají slova typu „mimís a manža“ jsou ty vzorné. Ale zda jsou hodné, spokojené a šťastné, to už nikdo neví.

Ahoj všichni,

do půlky týdne mě čekaly ještě poslední dodělávky do práce a pak jsem konečně nastoupila na mateřskou „dovolenou“. S dvouletým batoletem se tedy opravdu žádná dovolená nekoná. Nespíte podle sebe, ale dítěte (= v našem případě zoufale málo), odpočinek přes den nehrozí, pokud dítě nejde spát (= a najust kolikrát nejde).

První den „dovolené“ se obíhalo kolečko úřad – autoservis – dětský zubař. A ten mi pěkně zkazil náladu. Dostali jsme vynadáno, že na spodních zubech se Páťovi drží dost plaku. Bohužel zrovna čištění zubů je oblast, která z naší strany vyžaduje značnou dávku trpělivosti a neobejde se beze scén. Kolikrát jsem ráda, že Páťovi vůbec nacpu pomalu násilím kartáček do pusy a tam s ním „jedu“ naslepo. Fígle ani triky nepomáhají, zuby spadly do kategorie „NE“ a přes to nejede vlak. Ale vysvětlujte to doktorům…

Na úřadě jsem se také „pobavila“. Musela jsem tam kvůli tomu, že pobírám rodičovský příspěvek na Patrika a nástupem na mateřskou už na něj ztrácím nárok. A jsem to já, kdo musí úřad žádat o zastavení jeho čerpání. Rodičák a mateřskou totiž vyplácejí rozdílné instituce a ty prý mezi sebou nekomunikují. V době internetu celkem paradox, že…

Koncem týdne jsem si zkusila, co to je mít dvě děti. Hlídali jsme čtyřletého chlapečka a společně s kamarádkou a dalším malým capartem jsme vyrazili do zoo. Bylo krásné počasí a ještě krásnější bylo počítadlo počtu návštěvníků, které v 10 ráno ukazovalo 65 lidí místo obvyklých „letních“ 5 000 až 10 000. Zoo jsme tedy měli prakticky sami pro sebe a náramně jsme si den užili. U kolemjdoucích jsme vzbuzovali trochu soucit – tři kluci běhající kolem nás (samozřejmě každý na jinou stranu) a můj buben k tomu. No, přežili jsme, ale večer jsem Páťu úporně prosila, aby vytuhl o něco dříve. Smůla, před desátou není šance.

Často píšu o tom, jak Páťa pořád někam utíká. Teď už má tendence zdrhat i z bytu, dosáhne totiž na kliku. Nasadí si nějaké dospělácké boty, otevře si, zahlásí třeba: „Já jdu nakupovat!“ a už v nich mašíruje po chodbě. Museli jsme začít zamykat vstupní dveře.

Přeji krásný prosinec,

Eva

Naše rodinky jezdí s krásnými kočárky Quinny. S tím, jak s nimi zvládají každodenní radosti i starosti, se vám svěřují na našem webu!