Batole LIVE! (3): Fackování, chřipka a stěhování

Zdravím všechny čtenářky i čtenáře Babywebu!

Evička je nemocná a bere antibiotika. Ze začátku jenom trošku kašlala a měla vodnatou rýmu. Zasypala jsem tedy nakrájenou cibuli cukrem, ale šťáva nezabrala. Možná i proto, že přinutit Evičku ke konzumaci jakéhokoliv léku je nadlidský výkon.

Domácí léčba nezabrala, kašel se zhoršoval, odsávání hlenů z nosánku nepolevovalo. Vypravila jsem se s Evičkou k lékaři. Pan doktor si ji poslechl a konstatoval, že už to sedlo na průdušky. Předepsal Evíkovi antibiotika a poslal nás domů se kurýrovat.

Někdy se to povede, někdy ne. Jaké máte domácí recepty na začínající nachlazením a jaké máte fígle na malé protestující pacienty?

Když bude hezké počasí, můžeme ven na „klidnou“ procházku. Ještě musím dodat, že Evička nemá vůbec teploty a neztratila chuť k jídlu. No, aspoň na této frontě klid. Je pořád veselá a neztrácí dobrou náladu. A to jsem byla tak spokojená, že obě holky nebyly přes zimu vůbec nemocné.

Noční běsy

Evička bývá v noci občas neklidná. Má noční běsy, spí a přitom pláče, řve, řve, řve. Nepomůže žádné uklidňování, musí se prostě probrat a potom v klidu zase usne. Někdy to trvá dost dlouho. Ve dvě hodiny ráno je i dvacet minut nekonečných. Je to děs běs i pro mne. Někdy se nám to opakuje i několikrát za noc.

Už jenom zmínka o tom, že Evička zase povyrostla. Vždy bez problému prošla pod otevřenými dveřmi od lednice. Ale dnes už to neplatí. Když jsem chtěla lednici zavřít, dveře se zastavily o její hlavičku. Au, au.

A protože je dnes Den dětí, přeji všem dětičkám krásné dětství, ať jsou šťastné a zdravé.

Vaše Silvie

Ahoj maminky a batolata!

Tak je za mnou další týden a zase plný událostí. V pondělí jsme s mámou v novém bytě dohlížely na uklízečky a hned v úterý ráno nás babi Zůza odvezla na chatu v Českém Šternberku. Jezdím tam od narození a jsem 5.generací naší rodiny, která považuje chatu za nejlepší místo na světě.

Cestou jsme udělaly velký nákup a babi Zůza navařila kotel guláše a bramboračku. Zůstaly jsme tam do konce týdne. Opalovaly jsme se, chodily na procházky(mávat mašině, podívat se pod hrad, na kafíčko na jez..), hrály si, cachtaly se, chrupaly do půl deváté ráno (máma mi již po narození vysvětlila, že dřív jak v 8 nevstává. 😀 jako miminko jsme spávala do půl desáté) a ze všech těch dobrodružství a čerstvého vzduchu jsem byla tuhá kolem 8. večer. Naučila jsem se vylézt po schodech do chaty (ke zděšení mámy i babičky), a ze slov mámo a mňam jsem udělala „mňámo,“ což znamená mámo dej mi mňam.

Taky jsem mámě občas „čórla“ mobil a zavolala děděmu nebo babičce. Jsem totiž moc šikovná a umím si odblokovat dotykovou obrazovku, podle fotky najdu, komu chci volat a už jim můžu bonzovat, co mi máma zase provádí.

Zůza a dědě mezitím stěhovali byt.

Děti přes plot:-)

Babička nás o průběhu stěhování pravidelně informovala a přitom nenápadně kontrolovala, zda dostávám najíst a nechybí mi nějaká část těla. Ale nemusela se bát.

Máma se chovala docela zodpovědně a navíc bylo všude kolem spousta hodných lidí, kteří dohlíželi na nás obě. Naší chatové osadě říkáme kibuc. Chaty mají stejné majitele od 50.let, první děti, co tu vyrostly, jsou teď ve věku babičky, takže se všechny rodiny znají a pomáhají si.

Ploty jsou naprosto zbytečné, létají přes ně buchty, bramboráky, dřevo, pitná voda, děti :-D. Na kopci jsou teď samí malí kluci a já jsem jediná holčička, takže vládnu Vrábovu a zdá se, že budu jako máma. To se má na co těšit. No, ta se teď hlavně těší, až jí skončí zkouškové, protože neví, jak držet skripta, aby jí nestínila při opalování. 🙂

P.S. V pondělí 30. měla narozky teta Anča, takže : „Čančo všechno nejlepší a díky za super knížky a hračky, co jsi mi věnovala do nového pokojíčku! Mám Tě moc ráda!“ Tvá kmotřenka Helenka

A jak to vidí babi Zůza?

Skoro ani nevidím. Tento týden nám dal všem zabrat, ale to úsilí stálo za to. Teď už se budeme jen kochat, jak to tady máme krásné.

Vaše Helenka

Milé maminky a tatínkové,

musím si postěžovat: Patrik si z nás dělá fackovací panáky. Prochází obdobím, kdy je všechno špatně, a nahromaděný vztek si vybíjí na nás. Když nás nebije, tak aspoň kope, štípe nebo kouše. Záchvaty zuřivosti trvají i půl hodiny.

Stačí, že se špatně probudí nebo že mu něco nedovolíme (třeba vylévat kelímek vody na podlahu). Při záchvatu nepomůže nic, musí to prostě odeznít. Chodit do práce má v tomto období něco do sebe, člověk se odreaguje a lépe to snáší.

Máte podobné zkušenosti? Jak řešíte takové situace?

Za poslední dva týdny udělal Páťa velké pokroky. Umí se vysmrkat! Jak se teď střídá počasí, bývá často „zanudlený“ a odsávačka není vždy po ruce. Je to náš šikula. Také na obrázcích poznává zvířátka a umí je krásně ukazovat.

Ráda bych přispěla svými zkušenostmi při cestováním s kočárkem v MHD:

• Koupila jsem lehkou tříkolku, kterou unesu.

• Snažím se vyhýbat cestování ve špičce.

• Po Praze jezdí tolik nízkopodlažních vozidel, že není problém „vychytat“ si spojení tak, abych jela pohodlně bez zvedání kočárku. A když už mi takový spoj ujede, vždy se mi zatím podařilo někoho poprosit, aby mi pomohl. A pražské metro, to je pro kočárky ráj ! Do centra mnohem raději jezdím metrem než autem. Dnes už je hodně stanic bezbariérových, když ne ta „vaše“ tak většinou sousední, která je vzdálená pár minut pěšky.

Krásný týden přeje Vaše Eva

Naše rodinky jezdí s krásnými kočárky Quinny. S tím, jak s nimi zvládají každodenní radosti i starosti, se vám budou svěřovat každou středu na našem webu!