Batole LIVE! (28): Vězení, smog a další oslavy

Zdravím všechny čtenáře Babywebu,

tento týden měla Evička doma naordinované vězení. Důvodem bylo, že Ostravu dusil smog. Takže díky inverzi jsme z bytu vycházely jen v nejnutnějších případech. Aspoň že měla Mája od čtvrtka volno a byla s námi doma. A k Máje se přidal i tatínek, ale ten bohužel nemá prázdniny, má nemocenskou a léčí si laryngitidu. Nakonec nás tedy byl „plný barák“ a o zábavu bylo postaráno.

Evička se s Májou už dokáže zabavit na dost dlouhou chvíli. Nejradši mají zábavu, která se většinou nám rodičům moc nezamlouvá. Například skáčou spolu na posteli – zde vidíme nebezpečí pádu z postele = úraz – nebo se vzájemně honí po bytě – v obýváku hodně klouže podlaha, opět nebezpečí pádu = úraz. Atd. Ale taky si umí najít zábavu, u které jim žádné nebezpečí nehrozí, to jsou potom vzácné chviličky klidu.

S Májou se Evík dokáže i delší dobu dívat na pohádku v televizi. Když jsme spolu doma pouze my dvě a já potřebuji něco dělat, tak se podívá na kousek pohádky, ale za chvíli je u mně a dožaduje se mé přítomnosti. Už znám všechny příběhy Mickeyho, Mannyho, Timmyho a jiných borců úplně zpaměti. 🙂

Už jsem taky začala vymýšlet a nakupovat dárečky pod stromeček. Je celkem fuška vymyslet pro naši dvouletou holčičku dárek, který by už nebyl mezi hračkami po naší prvorozené ratolesti. Evička občas nechtěně (možná i chtěně) nějakou tu hračku zlikviduje. Například před nedávnem usoudila, že by se mohla sestřina panenka chou-chou vykoupat. Využila k tomu chvilky, kdy jsem napouštěla vanu na její koupel, a panenku tam šoupla. I přes poskytnutou okamžitou první pomoc to panenka nepřežila. Už ze sebe nevydá jedinou hlásku!

Silvie

Ahoj batolata!

V úterý jsem opět slavila svoje narozeniny. Tentokrát tím, že si máma s babičkou zavzpomínaly, jak si mě tu osudnou neděli před 2 lety porodily. Obávám se, že tento příběh mě bude pronásledovat již navěky – jako Rori v seriálu Gilmorova děvčata.

Čtvrtek a pátek jsem si moc užila, protože babi s dědou měli volno, takže se mi konec týdne zdál jako 4denní víkend. Všichni byli doma a já měla o zábavu postaráno. Ve čtvrtek jsem se Zůzou a dědou jela navštívit dědovi prarodiče. Jeho dědeček měl 91. narozeniny, tak jsme mu jeli popřát.

A v sobotu byla další velká rodinná událost. Babička Jarmi slavila své 70. narozeniny! Sešli jsme se celá rodina v restauraci strejdy Přémy, abychom babičce řádně popřáli. Byl tam i mámin bratranec Olík, kterého mám moc ráda, tak jsem si měla s kým hrát. K velkému překvapení všech jsem byla celé odpoledne hodná, nikoho neotravovala a vydržela jsem tam až do konce.

Teď už je snad všechno oslavené a můžeme se začít těšit a chystat na Vánoce! Příští týden musím napsat Ježíškovi, aby věděl, co „nutně potřebuju“.

Hezký týden

Helen

Ahoj všichni,

uplynulý týden byl ve znamení smogu. A v Praze tedy stál za to. V takovém počasí opravdu oceníte školku. Dítě se vám nenudí doma a má o zábavu postaráno. V naší školce mají děti „výběh“ 100 m2, a tak nijak nestrádaly. Podle donesených výtvorů se hodně malovalo, lepilo a jinak tvořilo. Doma je s Páťou k nevydržení. Hračky ho moc nebaví, a když se mu nemůže nikdo věnovat, tak si hledá vlastní zábavu. Tuhle třeba kartáčkem a pastou vyčistil podlahu a televizi, vyházel šuplík se spodním prádlem nebo si sesypal a rozkramařil pytlíky s čajem. Chvilku nezůstane v klidu.

Ještě než přišla smogová poklička, využili jsme pěkného počasí a vyrazili s kamarádkou a jejím synkem Martínkem do Dinoparku. Při vstupu na nás bafnuli dva velcí Tyranosauři. Zatímco se Martínek rozplakal a dinosaury už nechtěl vidět, náš hrdina Páťa na ně vyjeveně zíral a moc se mu líbili. Přelézal všechny zábrany, aby se jim dostal blíž, a chtěl jim sahat na zuby a dělat „malá“. Kluci se v parku parádně vyblbli. Honili se, prolézali stromky a samozřejmě nejvíc času jsme strávili na hřišťátku. A pak nám udělali velkou radost: oba vzorně usnuli v kočárcích, tak jsme s kamarádkou mohly nerušeně poklábosit u kafe.

Páťa se nebojí ničeho, bohužel ani cizích lidí, z čehož začínám mít obavy. Přece jen – v Praze se potuluje spousta úchylů a jiných „existencí“. V restauraci si chodí běžně povídat s neznámými lidmi a už několikrát jsem ho načapala, jak nějaké cizí „tetě“ sedí na klíně a je blahem bez sebe. Umí totiž hezky „házet očíčka“ a na ženské to zabírá. Člověk ho samozřejmě má většinou pořád na očích, ale třeba na parkovišti nebo v obchodním centru se vám zaběhne, ani nevíte jak. A speciálně Páťa je starý „zdrhač“.

Páťa baví okolí svou výslovností. Mele sice o sto šest, ale takřka výhradně jen v samohláskách. Kdo není zvyklý, má problém mu rozumět. Tak třeba jsme šly s kamarádkami po městě a míjely samoobsluhu. Páťa prohlásil: „O-o-o-at jajíjo!“ Zatímco kamarádky netušily, která bije, já jsem jim zkušeně přeložila, že Páťa chce jít nakupovat (koupit) vajíčko. 🙂

Přeji krásný advent,

Eva

Naše rodinky jezdí s krásnými kočárky Quinny. S tím, jak s nimi zvládají každodenní radosti i starosti, se vám svěřují na našem webu!