Batole LIVE! (27): Stýskání, bouřlivé oslavy a ztracený řidičák

Zatímco Helenka s maminkou mohutně oslavovaly své dvojnarozeniny, Evička si (jen nerada) užívala slaměného jedináčkovství a Páťa připravil po nějakém čase mamince zase krušné chvilky, když se marně snažila najít svůj řidičák…

Zdroj: archiv redakce

Zdravím všechny čtenáře Babywebu,

hned v úvodu bychom s Evičkou rády poblahopřály Helence všechno nejlepší k jejím narozeninám a přivítaly ji v klubu dvouletých batolat. Samozřejmě gratulujeme i Helenčině mamince, přejeme oslavenkyním hodně zdravíčka, štěstí a spoustu dárečků. Moc se těšíme na Helenčino vyprávění, jak se vydařila jejich narozeninová oslava.

Vzhledem k tomu, že Mája byla tento týden mimo domov na ozdravném pobytu a já mohla vypnout budík, tak jsme si s Evičkou mohly ráno přispat. Ne že by spala o hodiny déle, ale i půlhodinka přijde vhod. Evičce se po Marušce moc stýskalo, prohlížela si alba s fotkami a neustále nám Máju ukazovala. Mája nám každý večer telefonovala a Evička už pozná její vyzváněcí tón. Když uslyšela tuto známou melodii, tak se jako první vrhala na telefon s výkřiky „Maja, Maja“. Strašně důležitě s Májou telefonovala a odcházela do vedlejší místnosti, abychom jejich hovor náhodou neposlouchali. V sobotu se Evička dočkala, protože Mája se vrátila domů. V tento den jsem měla ty nejhodnější děti, které si spolu vzorně hrály.

A teď vám ještě musím povyprávět, jaká je ta naše Evička podšívka. Je to šikulka, protože vzorně chodí na nočník. Ale taky se naučila využívat nočník, jako super „přivolávač“. Když jsme v jiné místnosti než ona, tak nadšeně volá „ee, ee“ a tleská si. My v domnění, že chce vykonat potřebu, tam rychle běžíme… a nic, holka se směje. Evík si chce hrát a toto je nejrychlejší způsob, jak nás přivolat. Ještě má v repertoáru dvě další varianty: volá „au, au“ nebo dělá, že pláče. Je to chytrá opice. 🙂

Silvie

S Májou je legrace

Ahoj batolata!

Tenhle víkend byl ve znamení oslav. V pátek měla máma 25. narozeniny a šly jsme na slavnostní snídani. Pak máma dostala dárky a já předem svou narozeninovou kytičku. Večer jsme šli na svatomartinský lampiónový průvod. Byla jsem nadšená, všude děti, světýlka a samozřejmě nechyběl Martin na bílém koni. Důležitě jsem se zařadila mezi ostatní a hrdě nesla svůj lampión.

V sobotu ráno mělo proběhnout moje narozeninové focení, ale nebyla jsem v náladě, tak jsme to nechali na příští týden. Pak jsme s babičkou pekly můj narozeninový dort a po obědě to všechno vypuklo. Měla jsem hned dvě oslavy! První po spaní v mojí oblíbené kavárně, přišli máminy kamarádi, přijela teta Anča a strejda Khamah, teta Gábi a přišel můj malý kamarád Jéňa. Moje nejoblíbenější paní servírka Andrejka mi kavárnu krásně vyzdobila, všude byly balónky, girlandy, lízátka, čokoládky.

Personál mi i popřál a dostala jsem od nich spoustu dobrůtek. Máma s babičkou si dojetím poplakaly. Pak už jsem řádila s Jéňou, tančila, foukala bubliny, houpala se na svém novém koni a nevěděla, s kterým dárkem si hrát dřív. Mámy kamarádka Terka vše dokumentovala, tak se na některé z fotek můžete podívat v mé fotogalerii. Z kavárny jsme se později přesunuli domů, kde jsme v oslavě pokračovali. Dostala jsem dort a dárky od svojí smečky.

Večer jsem zůstala doma s dědou a zbytek rodiny šel slavit máminy narozeniny. Vrátili se ve čtyři ráno… Jak říká máma, ve 23 čekala na porod, ve 24 kojila, tak teď si ty narozeniny řádně užila. Ale musim ji pochválit, ráno normálně vstala a šla se mnou na procházku.

Víkend se vydařil, až na focení se vše povedlo tak, jak jsme si přály. Jsem moc spokojená a narozky si doslavím v úterý, ve svůj narozeninový den. Taky se těším na příští víkend, kdy bude slavit prababi Jarmi sedmdesátiny a společně s pradědou Ájou zlatou svatbu!

Vaše Helenka

Helenka s maminkou slaví společně narozeniny

Prohlédněte si Helenčinu fotogalerii!

Ahoj všichni,

Páťa se mi opět postaral o vzrůšo. Ztratil mi totiž řidičák. Vůbec nevím kdy a kde, ale je mi jasné, že v tom má prsty právě on. Stále mi totiž rabuje kabelku a nejradši má právě peněženku, protože v ní jsou „eníjky a kautičky“ (penízky a kartičky).

Když nedávám pozor, karty a peníze jsou rozeseté po bytě. No a najednou zjišťuji, že v peněžence chybí řidičák. Prohledala jsem všechny obvyklé skrýše (boty, koš na prádlo, spodní skříňky atd.), ale řidičák nikde. Je možné, že už je dávno někde na dně skládky, Páťa totiž rád hází věci do koše.

Takže hurá na úřad. Páťu jsem vzala s sebou a byl to pro něj zážitek – jelo se „babají“ (tramvají), navíc ve tmě a do centra, kde jsou chumly lidí a spousta světýlek. Lepší večer si nemohl přát. 🙂

Další akční večer jsme prožili ve středu. Kousek od našeho bydliště se konal tradiční lampiónový průvod. Zúčastnilo se ho skoro 1 000 dětí. Průvod spočívá v tom, že chumel dětí obejde s lampiónem místní rybník a v cíli každý účastník dostane diplom a lízátko. Ten náš lump nechtěl chodit, ale vozit se u táty „na koni“, a ještě ho stihl „řídit“ neboli komandovat. Blikátkem mu dělal „závora“ – což je pokyn STŮJ – a „plosím“ – to je pokyn JDI. Pochod byl zakončen pěkným ohňostrojem a Páťovi mohly oči vypadnout.

Kromě výměny řidičáku jsme ještě stihli pouť. Šli jsme na ni až za tmy, aby si Páťa užil světýlek. A úspěch to byl veliký. Randál, řev, hlasitá hudba a světla – to bylo něco! Na rozjezd se Páťa svezl na dětském kolotoči s autíčky a motorkami. Pak jsme zkusili labutě. Nadšený byl zejména, když si přitáhl páku a vyjeli jsme nahoru. Druhou polovinu jízdy se už nudil a chtěl pryč. Pak následoval autodrom s tátou. Největší radost mu samozřejmě dělaly bouračky. A návštěvu jsme zakončili ještě jízdou na motorovém člunu na vodě.

A z těch méně příjemných – Páťa spadl z postele. Naštěstí se jenom lekl a ani si nenatloukl. Stalo se to za úplňkové noci, kdy sebou Páťa šil a mlel a nemohl pořádně spát. Sice na posteli máme zábradlí, ale on se nějak odkutálel k nohám postele, kde zábradlí chybí, a byl dole.

Přeji krásný týden.

Eva