Batole LIVE (26): Všude samé přípravy

K velkolepé oslavě dvojnarozenin se chystá Helenka, bude totiž slavit společně se svou maminkou. U Páti doma probíhají také přípravy, ovšem spíše praktického než oslavného rázu, neboť příchod nového člena rodiny se pomalu, ale jistě blíží. A Evička? Ta řádí jako černá ruka…

Zdroj: archiv redakce

Zdravím všechny čtenáře Babywebu,

hned v úvodu bych ráda poděkovala všem gratulantům, kteří Evičce přáli všechno nejlepší k jejím 2. narozeninám.

V úterý, v její narozeninový den, jsme Evičku zvážili a změřili, abychom věděli, jak nám holka prospívá. Její aktuální míry: 85,5 cm a 11,5 kg. Naše prvorozená Maruška byla v jejím věku o 5 cm vyšší (91 cm). Zatím to vypadá, že Evička bude malé pivo po mamince. 🙂

Ve středu Mája odjela se školou na ozdravný pobyt. Evička se plnohodnotně podílela na balení Májina kufru. Co já jsem do kufru dala, to ona z kufru vyndala. Tím pádem se nám balení trošku protáhlo, ale nakonec jsme to s holkami zvládly. Šly jsme Máju doprovodit před školu na místo odjezdu. Evička byla z té přemíry dětí na jednom místě pěkně vyjukaná. Všechny Májiny spolužačky se chtěly na její malou sestřičku podívat a pohladit ji. Evička reagovala tváří zabořenou do mého ramene, ale sotva se holky na dva kroky vzdálily, tak už se nechala opatrně postavit na nohy a vydala se na dobrodružnou výpravu mezi kufry.

Evička je tedy zase na pár dní jedináček. V dětském pokoji řádí jako černá ruka, Maruška asi nenajde jedinou věc na svém místě. Její momentální vášní je kreslení (nebo spíše čmárání) na všechno možné. V momentě, kdy se jí podaří ukořistit nějakou pastelku, fix nebo propisku, tak okamžitě „značkuje“. Jejím největším úspěchem je počmáraná zeď v předsíni. Všichni naši návštěvníci můžou zhodnotit její dílo hned při vstupu do našeho bytu.

Silvie

Evička doprovodila sestřičku Máju na místo odjezdu na ozdravný pobyt

Ahoj batolata!

Tento týden jsem byla na očkování a při té příležitosti mě pan doktor zvážil a změřil. Mám 12,7 kg a měřím 87cm. Výškou se prý vyrovnám 3letému dítěti! Snad nedopadnu jako Pučálkovic Amina.

V sobotu jsme si udělali krásný den. Začal kafíčkem na náměstí, potom následovala procházka po hračkářstvích a knihkupectvích a nakonec obídek v restauraci. Tam jsem se uvedla již při příchodu. Okamžitě jsem řvala mňam „mňam, dej papůůůů“, takže jsem budila dojem vyhladovělého dítěte. Pan číšník se mnou natolik soucítil, že mi hned donesl dva houskové knedlíky se svíčkovou omáčkou, aby si máma a Zůza s dědou mohli v klidu objednat a můj řev neděsil potencionální návštěvníky. Pak jsem ještě ujídala z dědova talíře, co kdyby dostal něco lepšího.

Máma s babičkou zjistily, že bych se bez problému obstarala sama. V hračkářství dostávám zadarmo plyšáky, v knihkupectví leporelo, ve večerce lízátka, v drogerii balónky a bonbónky, v kavárně müsli a hranolky. Dokážu si obstarat cokoli.

Už mi jen zbývá udělat si známost v obchodě se značkovým oblečením. I když minule se mi již málem podařilo odejít z butiku s luxusní kabelkou Guess. Ladila mi s oblečením a byla i přiměřeně velká, zavěsila jsem se ji na předloktí, zamávala a spokojeně si to razila ke dveřím. Prostě se mi hodila a na oslavu mých narozenin by byla super, vešla by se mi tam voňavka Hello Kitty, babiččin lesk na rty i vlhčené ubrousky. Možná i S.O.S. plína, kdybych se samou radost ze všech těch dárků po…

O tom, jak se oslava povedla a co jsem dostala, vám napíšu příště.

Vaše Helenka

Helenka se Zůzou a oblíbenou tetou Ani

Ahoj všichni,

v naší školce a prý i v celé Praze řádí střevní chřipky, tak se máme na pozoru. Uprostřed týdne Páťu dostihl průjem, naštěstí trval jen jeden den a vypadá to, že jsme zatím všichni přežili bez úhony.

Náš život se aktuálně točí kolem příprav na příchod čtvrtého člena rodiny. Což je hlavně velký fofr v práci, protože za chvíli nastupuji na mateřskou a zaučuji za sebe zástup. Koupili jsme pro mě z bazaru nové auto, dodělali jsme pokojík a už jsem pomalu začala mýt a uklízet hračky typu chrastítka a kousátka, ze kterých Páťa „vyrostl“. I když si jich Páťa měsíce nevšímal, nechtěl je dát jen tak lacino, najednou je nutně potřeboval a se všemi si pěkně pohrál. Zejména s dudlíkem, který používal ani ne tři měsíce. Cpe si ho pořád do pusy a lítá s ním po bytě a křičí Já jsem mimi.

Asi před dvěma týdny jsem si pochvalovala, jak si Páťa prodloužil noční spánek na 9 hodin. Všechno jinak, vrátili jsme se opět na 8. Navíc o víkendech nehrozí Páťu uspat po obědě, opravdu nevím, jaké perpetuum mobile se to v něm ukrývá. Vydrží nespat celý den, zdřímne si většinou v autě při nějakém krátkém přejezdu a pak „straší“ až do deseti večer. Usíná před jedenáctou a před sedmou už vstává. K tomu minimálně jednou až pětkrát k němu v noci vstáváme.

To já bych ve svém stavu klidně spala 10 hodin denně, no nemám šanci ani náhodou. A vyhlídky na spánek se dvěma dětmi ještě mnohem horší. A jestli mě čeká druhá stejně nespavá nátura jako Patrik, asi si pozvu na pomoc doktora Chocholouška. 🙂

Už teď se děsím dlouhé zimy, jakmile se Páťa pořádně nevyběhá, je s ním doma peklo. Asi to budu dělat jako před rokem: jakmile se Páťa naučil chodit, večer před spaním jsem ho ve tmě honila venku kolem bloku, aby se unavil. 🙂

Gratulujeme Evičce k pokoření nočníku. U nás je situace stále stejná: doma s holým zadkem nebo se slipy na nočník jde, jakmile ale dostane další vrstvu, zapomíná. Dnes jsem zkusila s ním jít bez plínek na chvíli ven. Výsledek? Počurané slipy, kalhoty i botičky.

Přeji krásný týden.

Eva