Batole LIVE! (23): Život je prima jízda

Zdravím všechny čtenáře Babywebu,

jednou takhle vařím v kuchyni a po nějaké době se mi zdá, že je Evička nějak moc potichu, že už za mnou dlouho nepřišla.

A tak se jdu na ni podívat do pokojíčku – a co nevidím… Evička si hraje s nočníkem. Ale ten nočník nebyl prázdný! Po vyčurání si přinesla z koupelny svou lžičku s kelímkem (hračky do vany) a hezky své čuránky nabírala lžičkou a přelévala je do kelímku. Krásně se u toho soustředila, tak ani nepostřehla, že jí stojím za zády. Důrazně jsem jí vysvětlila, že se to nedělá, že má na mě zavolat a já nočník vyliju. Ale evidentně má přednáška vůbec nepadla na úrodnou půdu, druhý den se to opakovalo. A ještě na mě hází nechápavý kukuč, co zase jako mám za problém. Vždyť si tak pěkně hraje.

V pátek k nám přišli na návštěvu kamarádi Eliška a Theodor s rodiči. Eliška je čtyřletá holčička a jejímu bratrovi Theovi je 18 měsíců. Theo je sice o půl hlavy menší než Evička, ale to mu vůbec nebrání v tom, aby byl vůdce smečky. Tento pidimuž zmákne všechny přítomné holky, aby mu šly z cesty. Například Evičku s oblibou štípe do tváří. Jakmile Evička Thea uvidí, rychle se chytne oběma rukama za tvář, aby neměl prostor pro štípanec. Ale i přes mírné neshody je to parta kamarádů.

Děti si svůj mejdan užily a my rodiče taky :-). Po takové akci je vždy náročný úklid, všechny hračky jsou vytahané ze svých úkrytů a rozházené po pokoji. To si vždy vzpomenu na své dětství, kdy rodiče na návštěvě zaveleli k úklidu, abychom mohli odejít. A my schválně neuklízeli, aby se ještě nikam nešlo!

Dnes, v neděli, byl po několikadenním deštivém počasí krásný slunečný den. Chvíli jsem váhala, jestli mám poslat manžela s dětmi ven, abych mohla v klidu umýt okna. Ale nakonec jsem se rozhodla se k nim připojit a užít si pěknou procházku. Vyrazili jsme na hřiště a Evička si prolézačky se skluzavkou užila, i když byla mnohem více oblečená. Přece jenom zimní výstroj se na dětském tělíčku pronese.

Silvie

Ahoj batolata!

Tenhle týden mě překvapilo chladné počasí a dostala jsem rýmu. Naštěstí se z toho nevyklubalo nic horšího. Sama smrkám, stříkám si do nosu a jsem u toho moc důležitá.

Změna počasí mě také donutila k obnově šatníku. Ve středu jsem si koupila zimní boty a v pátek jsme vyrazily s babičkou a mámou do nákupního centra v Praze. Vybrala jsem si kalhoty a několik vršků, babička s mámou se zásobily na moje narozeniny a Vánoce.

Největší událostí dne však byl miniexpress, který po centru jezdí. Hned jak jsem ho spatřila, šla jsem si koupit permanentku a bábě s mámou nezbylo nic jiného než se ke mně přidat a obchody obhlídnout při okružní jízdě. Babička ji absolvovala jednou a máma hned dvakrát. Já jsem byla nadšená, volala na všechny „ahóój, dětííí, klukůůů jedůůůů, pápáááá vlááák, šššš hůůů“ a mávala jako zběsilá. Kolemjdoucí se smáli, děti mávaly a máma doufala, že kolem nepůjde nikdo, kdo nás zná. 🙂

Ošklivé počasí nás z ulic a hřišť zahnalo do kavárny, kde svými vystoupeními bavím nejen obsluhu, ale všechny hosty. Suverénně se postavím k zrcadlu a začnu tančit. Pokud mám pocit, že mi někdo nevěnuje dostatečnou pozornost, zavolám na něj, aby o něco nepřišel. Hodná paní servírka mě odměňuje lízátky, rohlíky a svými svačinami. V neděli jsem jí snědla müsli. Máma se směje, až jí tečou slzy, a má co dělat, aby mě zvládla natočit nebo vyfotit.

Ahoj,

momentálně je u nás neveselo. Už čtvrtý den Páťa bojuje s úporným průjmem a já se každý den modlím za konec. Držet dietu je pro mlsouna Páťu za trest a pro nás taky.

S „normálním“ jídlem se před ním musíme schovávat, aby neloudil a nebylo mu to líto. A dostat do něj nějaký lék proti průjmu (které jsou, jak víme, pěkně hnusné) je věc skoro nemožná. Průjem chytil zřejmě v jedné restauraci s dětským koutkem, kde byly hračky pokryté vrstvou zaschlé špíny.

Ještě před vypuknutím střevních problémů jsme s kamarádkami vyrazily do centra na oběd. A abych Páťovi udělala radost, jeli jsme do města metrem a zpátky tramvají a autobusem. Jezdíme hlavně autem, tak je to pro Páťu vždycky událost. Kamarádky „tety“ má moc rád, zejména tetu Vendulu. Už jí neříká Bibíra (špindíra), ale Bubula. A pořád se na ni ptá. Snad každý večer mu musím v mobilu pouštět „Bubula hají“ – krátké video z nedávné návštěvy Venduly v nemocnici.

S mluvením nám dělá velikou radost. Nezavře pusu a chce si pořád povídat, což někdy vyčerpává, ale je super pozorovat vývoj řeči a jeho myšlenkové pochody. Tak třeba pořád řeší auta a řízení. V autě vypadá jeho monolog asi takto: „Mamí umí řídit. Mamí má auto. Bubula řídit neumí. Bubula auto nemá. Dadí (táta) řídit umí taky. Dadí auto má. Bubula není Dadí. Bubula řídí kamion“ (což je blbost, ale když jede nějaký kamion kolem, tak ho „musí“ někdo řídit :-)). „Já velikej řídit bambus“ (překlad: až budu velikej, budu řídit autobus). A tak dále. Nebo rád řeší rozdíly mezi holčičkami a chlapečky. Vypráví, že chlapeček má vlásky krátký a má „indík“ (pindík). Holčička má vlásky dlouhý a má „i-i-nu“ (pipinu). Většinou správně vyhodnotí, že on a táta jsou chlapečci a mamí, babí a Bubula holčičky. A taky rád vypráví, že dadí má „indík“ velikej a Páťa malinkej. 🙂

Studené počasí a tma má své výhody: Páťa si přidal hodinu spánku – samozřejmě ráno. Takže chodí spát večer v deset a vstávání si posunul na sedmou hodinu. Jelikož devět hodin nespal ani jako novorozenec, moc si to užíváme.

Mějte se krásně,

Eva

Naše rodinky jezdí s krásnými kočárky Quinny. S tím, jak s nimi zvládají každodenní radosti i starosti, se vám svěřují na našem webu!