Batole LIVE! (21): Nákupy, zubař a vykřičené hlasivky

Co tě nezabije, to tě posílí – praví notoricky známé přísloví. Naše batolata si tuto lidovou pravdu vyzkoušela na vlastní kůži: Evička se (nerada) účastnila výběru zimní bundičky, Helenka má za sebou návštěvu zubaře a Páťa kromě očkování taky velké výletování. Tento díl je zkrátka nadmíru akční!

Zdroj: archiv redakce

Zdravím všechny čtenáře Babywebu,

v tomto týdnu bylo Evičce 23 měsíců. Ani se nenadějeme a bude tady oslava jejích 2. narozenin.

Přípravy neponechávám náhodě a už jsem objednala u paní cukrářky krásný dort. Moc se těším, až ho Evička uvidí a že se jí bude líbit. Doufám. Také dárečky už máme všechny pohromadě, jenom koupit svíčky na dort a mohli bychom slavit. 🙂

Mája se chystá za měsíc se školou do hor na ozdravný pobyt. Blíží se listopad, tak jsme museli obnovit zimní výbavu. A samozřejmě jsme nezapomněli ani na Evíka. Holky dostaly nové zimní bundy. Je sranda pozorovat, jak si bundu s radostí vybírala Mája a s jakým opovržením brala zkoušení nové bundy Evička. Musela jsem se s ní trošku poprat, abych ji do té bundy dostala.

Také jsem koupila druhý nočník. Chtěla jsem Evičce ušetřit běhání po bytě, když se jí chce dělat „ee“, a druhý nočník jsem umístila v kuchyni, kde se mnou Evička tráví hodně času. Ale ona nový nočník používá pouze k posezení jako v křesle a běhá vykonávat potřebu do starého nočníku.

Byli jsme na návštěvě u mého bratrance, ten má na zahradě pro své kluky velkou trampolínu. Jeho tři uličníci byli v rekonvalescenci po nemoci a Mája s nimi držela basu, takže Evička měla trampolínu úplně pro sebe. Na videu je zachyceno, jak moc si to na trampolíně užívala. A pro srovnání také uvidíte Evičku přesně před rokem při stejném dovádění. Takové miminečko byla – a dnes už je to malá slečna.

A na závěr: jako se v životě člověka dějí věci radostné, tak se dějí i věci velmi smutné. V tomto týdnu holky navždy opustila milovaná prababička Jarka. Sbohem, babi Jarko.

Silvie

Evička na trampolíně

Ahoj, batolata!

tady Helenka. Zase jsem měla rušný týden.

V pondělí jsme byly v Kolíně. Máma jela podepsat smlouvu do jazykové školy, pro kterou bude pracovat jako externí jazykový lektor anglického a španělského jazyka. A odpo jsme šly k zubaři. Celý den jsem říkala, že na pana doktora udělám „ááá“, a slovo jsem dodržela. Sice jsem u toho trošku kvíkala, ale pan doktor zkontroloval, co bylo potřeba, a pochválil mě, že si zoubky dobře čistím. Už mi chybí jenom poslední stoličky a budu mít kompletní dětský chrup.

V úterý přišla dobrá zpráva. Přijali mě do hlídacího centra! Máma byla moc ráda a šly jsme se tam podívat. Babička vše pečlivě prozkoumala, na všechno se vyptala a pak uznala, že mě to nezabije. Příští středu tam jdu poprvé, tentokrát jen na dopoledne.

Ve čtvrtek ráno přijela teta Anča! To bylo překvápko. Byla jsem nadšená, že ji vidím, a vůbec mi nevadilo, že máma po obědě odjela poprvé do Kolína do práce. S tetou jsem ráda a užily jsme si svou dámskou jízdu. 🙂 Odpo se vrátila babička Zůza a máma a šly jsme všechny holky na kafíčko, večer jsme tancovaly na Dádu a hodně se u toho nasmály. Tetě jsem začala říkat „Ani“ a myslím si, že by mohla jezdit častěji.

O víkendu jsem strávila den na chatě a v neděli jsme se jeli podívat na Zámecké slavnosti na Kačině. Byl nádherný slunečný den, všude spousta koní, psů a dětí. Byla jsem ve svém živlu. Na jednom koni jsem se i projela.

Helenka má spoustu práce

Ahoj všichni,

tento týden se žádné velké lumpárny naštěstí nekonaly.

Absolvovali jsme povinné přeočkování, Páťa držel statečně a rozbrečel se kupodivu až při zalepování „bebí“. Nechtěl promeškat příležitost se vyjádřit. Dostal za statečnost plastovou stříkačku místo obrázku – to byla radost! Panu doktorovi řekl vzorně „dán dotor“ (pán doktor) „dodý den“ a „dadedanou“. Z pana doktora Páťa tedy strach rozhodně nemá, naopak, se všemi je kamarád.

Víkend jsme strávili celkem akčně: vyráželi jsme už v pátek brzy ráno nejdříve do Rožnova pod Radhoštěm. Manžel Pavel jel hrát golf, tak jsme s Páťou měli volno a výletovali. Navštívili jsme skanzen a byla to paráda. Dřevěné domečky zajímaly mě, Páťu zase místní zvířátka. Jenom kdyby Páťa stále někam nezdrhal! Po dopoledni už jsem měla ruce vytahané jako opice a vykřičené hlasivky. Hodina a půl spánku v kočárku opravdu pomohla nám oběma. Večer jsme nakoupili výborné místní frgály – a hurá do Krakova. Páťa v autě nespal a pěkně zlobil, s cestováním stále ještě bojujeme.

V Krakově jsme navštívili naše kamarády se dvěma holčičkami ve věku 4 a 2 roky. V kombinaci s naším Páťou se nuda opravdu nekonala. Obě jsou, stejně jako Páťa, docela „ranařky“, tak se celá banda neustále tahala o hračky a řvala. Páťovi se moc líbily panenky, kočárky a kuchyňka, protože nic takového doma nemáme.

Zvládli jsme i prohlídku města, no tedy spíš jsme neustále přemlouvali děti, aby držely směr a neutíkaly. Na prohlídku měst Páťa ještě není. V kočárku sedět odmítá a rozbíhá se všemi směry – pod auta, do davu nebo se jen tak někde zasekne. Nemá problém se úplně separovat a jít svým směrem. Takže ho musíme neustále chytat a poponášet.

Jednou už nás naštval tak, že jsme se schovali za roh a nechali ho, ať se „ztratí“. A Páťa? Založil ruce v bok a odkráčel s davem úplně někam jinam. Pak si sedl na zem a asi 10 minut si hrál s kamínky. Že máma a táta jsou bůhvíkde, to ho vůbec nezajímalo. Návštěva města se tedy musela maximálně přizpůsobit dětem – spoustu času jsme strávili u kočárů s koňmi a pouličních zpěváků.

Krásný říjen přeje Eva