Batole LIVE! (16): Jaký vliv má vedro na používání nočníku?

Zdravím všechny čtenáře Babywebu,

tématem videa pro tento týden je „S kamarádkami a s Quinny Zapp Xtra na kávě“. Musím přiznat, že s naší Evičkou je povídat si v klidu s kamarádkami u kávy úplně nemožné.

Když ji vezmu s sebou do kavárny nebo restaurace, musím ji neustále hlídat a sledovat. Aby u stolu nepřevrhla sklenice, aby si vidličkou nevypíchla oko anebo, nedej bože, nepozorovaně neopustila místnost. Takže když si chci s kamarádkami v klidu popovídat, činím tak například u nás doma, anebo hlídá Evičku tatínek a já můžu odejít za kamarádkami na pokec ven. A proto jsem zvolila pro naše video vlastní námět, a to „S taťkou a s Quinny Zapp Xtra na pivu“. Když je příznivé počasí, chodíváme na pivko na sportovní hřiště místní Čapkovy sokolovny. Je to oblíbené místo více rodičů s dětmi, takže skoro pokaždé tady na holky čekají kamarádi.

Celý týden nás trápila příšerná vedra a venku se nedalo skoro vegetovat. Ven jsem chodila s Evičkou pouze dopoledne a zbytek dne jsme už trávily doma. V takovém horku je u nás doma nejlépe. Bydlíme ve starém cihlovém domě a sluníčko dům tak moc nerozpálí. Každá návštěva vždy ocení, jak je u nás příjemně.

Nevím, jestli to způsobilo to úporné vedro, ale Evička začala odmítat spolupráci s nočníkem. Už jsme si mysleli, že je k odplenkování vše na dobré cestě, ale v posledních dnech posazení na nočník odmítá. Nechala jsem ji běhat po bytě bez plen, sice se nikde nepočůrala, ale ani si neřekla o nočník. Viděla jsem, jak divoce přešlapuje a drží se rukou v rozkroku. Chtěla jsem ji posadit na nočník, ale začala se vzpouzet a žalostně plakat. Radši jsem jí dala plenku a ona se s úlevou vyčůrala. Tato situace se několikrát opakovala. Teď nevím, jestli ji máme na nočník dál zkoušet, anebo, dle rad odborníků, na chvíli přestat. Nerada bych jí nočník zprotivila.

Silvie

Ahoj batolata!

Tento týden se celý točil kolem nočníku a jeho obsahu. Poprvé ve svém batolecím životě jsem měla zácpu.

Užívaly jsme si slunečného počasí na chatě, koupaly jsme se v řece, doma mi zase napustily bazén, od rána jsme byly venku na sluníčku. Náladu mi kazila jen ta zpropadená zácpa. Nikdy jsem ji neměla, a tak nás to naprosto zaskočilo. Nejspíš jsem ve vedrech málo pila a vše vyčůrala nebo vypotila. A pak jsem nemohla kakat. Několikrát denně jsem se chytala za zadek, kvičela „mamů, mamů“, běhala směrem k nočníku, sedla si, prdla si a s hrůzou v očích se zvedla a utíkala pryč. A pořád dokola. Na nočníku jsem řvala, ale netlačila. Babička o mě měla strach a už mě chtěla vézt do nemocnice. Představovala si nejhorší scénáře: slepák, žloutenka, monolukleoza, zauzlení střev. Ale bříško bylo na prohmatání měkké a teplotu jsem taky neměla.

„Věčně to tam zůstat nemůže, jednou to jít ven musí,“ řekla máma a celkově to brala, k babiččině nelibosti, dost v klidu. Na internetu našla, že ve vedrech má batole vypít 100 ml na 1 kg váhy a já opravdu 1,4 litru nevypiju. K tomu jsme přidaly šťávu ze švestkového kompotu a laktózu sirup. Do 24 hodin bylo po zácpě. Jak trefně poznamenal soused: “Kolik radosti může udělat jedno hovno.“ A nejen radosti, ale i úlevy. Bylo po zácpě, ale nastal další problém, tzv. psychogenní zácpa. U batolat bohužel běžná věc. Protože si pamatujeme, že poslední kakání bolelo a nešlo to hladce, už se znova vykakat nechceme. A je z toho znovu zácpa.

Na radu prababi Jarmi jsme daly nočník na jiné místo a nikdo si mého kvílení kolem kakání moc nevšímal. Když jsem si řekla na velkou, posadily mě a v klidu jsme si povídaly, hrály a čekaly. Za dva dny bylo vše jako dřív. Pak už jsme se jen opalovaly, koupaly a užívaly si posledního sluníčka. Taky jsem se rozloučila s kamarády, co se vrací do školky a do školy a na chatě už se potkáme jen o víkendech.

Ahoj všichni.

Zdraví vás Helenka s maminkou

Milí čtenáři,

zasáhla nás vedra a Páťu připoutala na zahrádku, kde se cáká v bazénku nebo honí babičku s hadicí v ruce a křičí „honim, honim“. Po obědě jdou zpravidla spát oba. Páťa je vyběhaný a babička uvařená. Aspoň oba zaspí tu nejhorší výheň.

Poslední týden Páťa docela poslouchá, slušně jí, pěkně mluví a tak nějak je s ním pohoda. Bojujeme jenom se stříháním nehtů, oblékáním a čištěním zubů. Stoličky po několikaměsíčním boji zdárně vyrostly a teď nás čekají špičáky. Do té doby snad vydrží klid na bojišti. Tak jsme využili situace a opět vytáhli nočník. Nahrávalo nám i počasí. Mohl běhat s holým zadkem. A ejhle! Několik dnů po sobě už do něj kaká! A čůrá tak nějak na střídačku, na trávu a do nočníku. Venku si vždy sám chytí pindíka, různě ho směruje a pozoruje oblouk měnící směr. Když je nahatý, dojde mu, že má potřebu. Když má ale plínu, neřekne si a čůrá a kaká do ní. Zkoušeli jsme mu dát i slipy, ty ale s gustem pročůral. Kluci jsou asi obecně větší čuňátka.

Zuby jsou kapitola sama pro sebe. Páťa vždy slíže pastu z kartáčku, zuby zůstanou nedotčeny a jde si pastu „přidat“. Když mu chci zuby vyčistit já, následuje scéna a čistím přes odpor. Máte někdo nějaký tip, jak na to?

Páťu nikdy nezajímala televize, ale poslední dobou je přímo posedlý Mašinkou Tomášem. Pořád ji chce pouštět a hlasitě si to vynucuje. Tomáše má v knížkách, na oblečení i jako usínacího plyšáka. Zkoušeli jsme klasické pohádky jako Bob a Bobek, ale bez úspěchu, jedině „Amáš“. Ale neplatí, že by na pohádku koukal sám a my měli pohodu! Naopak, musíme koukat s ním a komentovat všechno dění. Páťa je vděčný posluchač a všechno opakuje. Když některý díl pouštíme opakovaně, už dopředu hlásí, že tam bude „dán“ (pán), „bauón“ (balón) nebo „babíbus“ (autobus).

Nevím, jestli to je brzo nebo pozdě, ale už spojil dohromady 3 slova, takže se snad brzy dočkáme i věty !

Létu zdar! Eva

Naše rodinky jezdí s krásnými kočárky Quinny. S tím, jak s nimi zvládají každodenní radosti i starosti, se vám budou svěřovat každou středu na našem webu!