Batole Live! (13): Kolektivní kolaps

Zdravím všechny čtenáře Babywebu,

uplynulý týden byl ve znamení léčby. Naše Evička vůbec není spolupracující pacient. Při žádném podávání léku nemínila dát svoji kůži zadarmo. Mrskala sebou, kopala a snažila se léky vyplivnout. Ještě štěstí, že nemá všechny zoubky. Léky jí totiž podáváme ve stříkačce přímo do pusinky. Ona sice pevně semkne rtíky, ale protože se jí trojky dole teprve tlačí, je tam malá mezírka na stříkačku.

Už třetí den léčby se Evičce ulevilo a řádila, jako by byla úplně zdravá. Vysvětlete tomu prckovi, že má mít klid na lůžku. To je, myslím, u batolat věc nemožná. Její aktivita byla asi důvodem, proč se jí následně trošku přitížilo. Večer po uložení ke spánku se tak moc rozkašlala, že to skončilo zvracením. Strašně se toho polekala, protože zvracela poprvé ve svém životě. Dost dlouho trvalo, než se uklidnila a znova usnula.

Díky nemoci jsem si Evičku pěkně rozmazlila. Její horečka, štěkavý kašel a vyšetření v nemocnici mě pěkně vyděsilo. Abych měla jistotu, že je všechno v pořádku, spala jsem s ní. Opět si zvykla na mou přítomnost v posteli. Už teď vím, že jsem si pěkně zavařila. Bude to boj, nastolit starý pořádek.

V sobotu k nám dorazila velká návštěva. Přijela sestra se svou rodinou z Rožmitálu pod Třemšínem. Evička se musela se všemi znovu seznámit. Viděla tetu, strejdu a sestřenice po roce. A kdo si je má tak dlouho pamatovat, že? Nejvíce jí padla do oka dvanáctiletá sestřenice Terezka, stále za ní běhala a obdivně si ji prohlížela. Osmnáctiletá Silvinka jí přišla asi už moc dospělá, protože se k ní neměla jako v loňském roce. Návštěva se u nás zdrží týden, tak si příště počtete, jak to všechno probíhalo.

Silvie

Ahoj batolata!

Zdraví vás batole Helenka! Mám za sebou další akční týden. Měla jsem ho trávit s mámou na chatě, ale vše dopadlo úplně jinak. V úterý jsem se vzbudila s teplotou 38,6 °C, a tak jsme musely volat babičku a z chaty jet rovnou k panu doktorovi. Na něj jsem udělala „áááá“ a k mámině úlevě nám řekl, že to není angína. Nařídil sirup proti teplotě, klidový režim a do pátku raději zůstat doma, kdyby se něco dělo. Můj pan doktor je úžasný. Měl v péči mámu, tetu Anču a máminy bratrance. Když mu máma volala ještě těhotná, zda bych k němu mohla chodit, dojetím se rozplakal a děkoval za projevenou důvěru. Kdykoli je potřeba, je na telefonu, a když jsem opravdu nemocná, dojede za mnou až domů.

Zbytek týdne jsme tedy strávily ve městě. Jelikož bylo ošklivo, ani nám to moc nevadilo. Od čtvrtka jsem byla bez teploty, tu jsem měla jen večer a nejspíš kvůli tomu, že se mi prořízly 3(!) špičáky najednou.

Akce holý zadek pokračuje dobře, v týdnu jsem si na nočník několikrát řekla i v noci! Potřeba čůrat mě dokáže vzbudit a stihnu si říct, což je podle mámy dobré znamení.

V sobotu mi už bylo dobře, a tak jsme s mámou a babičkou vyrazily na prohlídku kostela sv. Jakuba, kde jsem vloni byla pokřtěná. K máminu překvapení jsem se tam chovala distingovaně, hezky jsem seděla v lavici, pomalu chodila mezi oltáři a mohly jsme nahlédnout i do prostoru za oltářem, kde jsou krásné fresky. Dozvěděly jsme se také o sbírce na novou střechu, tak příští týden dojdeme za panem farářem a přispějeme.

V neděli jsme zajely na chalupu za prababi Jarmi a pradědou Ájou. Honila jsem se tam s jejich psem a volala na pradědu „Ájíku“. Odtamtud jsme jely na naši chatu, kde si děda užívá klidu, ticha a pohody. A pokud mu to počasí dovolí, tak nám chatu i natře.

Zdraví vás Helenka s maminkou

Milé čtenářky a čtenáři,

začíná nám „provizorní“ měsíc. Jesličky mají v srpnu zavřeno a my máme starost, jak se říká, „kam s ním“. Na jinou školičku Páťu na měsíc zvykat nechceme, tak si snad poradíme s různými členy rodiny, kteří zrovna budou mít čas.

Jelikož nás ale všechny tři skolilo nachlazení díky proměnlivému létu – nelétu, možná nakonec vyrazíme ještě jednou za teplem. Nedávno překvapila manžela otázka od malého synka majitelky jesliček, jestli by si mohli půjčit Páťu na prázdniny, nebo ho alespoň adoptovat 🙂 Maminka pak chlapečkovi musela vysvětlovat, že se adoptují jen děti, které rodiče nechtějí. Položil jí tedy překvapivý dotaz: „ A oni ho chtějí?“

Historicky podruhé jsme navštívili zubaře, a všechno je v pořádku. Jenom si náš „bibíra“ nechce čistit zoubky. Paní doktorka mě ujistila, že mě ještě čeká minimálně rok boje. Páťovi se tam moc líbí. Nedávno u nás otevřeli totiž novou dětskou zubní kliniku s hracím koutkem, neskutečně milým personálem a naproti zubařskému křeslu je dokonce obrazovka, kde dětem pouštějí pohádky! Jo, to za našich let nebylo.

Poslední dobou si Páťa velmi oblíbil nakupování. Zejména v místním supermarketu, kde mají dětské vozíčky. Sám si do něj hodí minci, vytáhne řetízek a začíná zběsilá rallye, kdy se jen modlím, aby někoho nezabil. A také nakupuje. Co se mu líbí, to hází do vozíku hlava nehlava. U pokladen zase pěkně obsah vozíku nahází obloukem na pás a jde zastrčit vozík zpátky. Tato zábava došla tak daleko, že když v autě supermarket míjíme a on vidí, že tam nezastavujeme, spustí scénu:-).

Patrik je také pověstný milovník. Holčičky má moc rád a bez vyzvání je objímá a pusinkuje. V jeslích má přítelkyni Elenku, na návštěvě si odchytil zase Gábinku a na ulici jsme potkali neznámou dívku, která Páťovi, k údivu maminky a příbuzných, hned padla do oka.

Mějte se fajn, Eva

Naše rodinky jezdí s krásnými kočárky Quinny. S tím, jak s nimi zvládají každodenní radosti i starosti, se vám budou svěřovat každou středu na našem webu!