Batole LIVE! (12): Tajfun, černá ruka a lump

Milé čtenářky i čtenáři Babywebu,

sedím tady před obrazovkou, přemýšlím, co všechno vám napíšu a jsem vymačkaná jako citron. Máme za sebou pěknou týdenní dovolenou na horách, ale také dvě návštěvy na pohotovosti s holkama. S Májou ještě v Jeseníku a s Evičkou po příjezdu domů.

Ale vezmu to hezky popořadě. Cesta do Horní Lipové uběhla velice rychle. Jak jsem už psala v minulých dílech, Evička cestování zvládá výborně. Je to pro ni potěšení. Penzion, kde jsme bydleli, byl prostorný, a každá rodina v něm měla své soukromí. Kolem penzionu byla velká oplocená zahrada a jako bonus si děti užívaly kolotoč. Dětí tam bylo jako smetí, takže jsme se my, dospěláci, opravdu nenudili. Evička sice měla co dělat, aby vstřebala přítomnost tolika tet a strýčků, ale poprala se s tím statečně. Při přímé konfrontaci prostě zdrhla.

Počasí jsme sice neměli úplně letní, ale nechci si stěžovat, protože nám skoro vůbec nepršelo. Zvládli jsme všechny klasické radovánky na dovolené: výlety, opékání párků, grilování masíčka a Mája se dokonce projela na koni. Opékání párků na otevřeném ohni je velká zábava, ale při takovém množství malých dětí je to fuška. Člověk musí pořád hlídat, aby se nepřibližovaly k ohni, aby s tím klackem nešermovaly a podobně, což je únavné.

Hezký byl výlet do Lesního baru. Evička se chvilku nesla a chvilku jela v kočárku, takže si hezky odpočinula. V cíli si okamžitě vzpomněla, že má nohy, a řádila jako tajfun. Další zážitek měly holky z návštěvy ranče Orel. Evička si užívala v lanovém centru pro děti a nemohli jsme ji odtud dostat a Mája zase poprvé zkusila, jaké to je, dívat se na svět z koňského hřbetu.

Bohužel, v půlce dovolené Mája onemocněla. Měla horečku a děsivý kašel, což nás donutilo s ní navštívit pohotovost nemocnice v Jeseníku. Teď už je naštěstí docela v pořádku. Zato Evička, která byla celou dovolenou v pohodě, večer po příjezdu domů začala pokašlávat. Následující den nastoupila horečka, štěkavý kašel a nechutenství. S podezřením na laryngitidu nás z pohotovosti poslali na nepříjemné vyšetření sondou přes nosánek. Naštěstí se diagnóza nepotvrdila. Evička dostala antibiotika a teď se kurýruje.

Silvie

Ahoj batolata!

Opět zdravím od pramene zdraví v Posázaví. Jsem batole nabité energií a řádím tu jak černá ruka. Mám svou trasu, kterou projíždím s kočárkem, ve kterém si lebedí medvěd Čestmír nebo panenka Mína. Zastavím u každé chaty, všechny zdravím, a kde jsou děti, tam se zdržím. Jsem tu jediná holka, pak je tu Áda (3roky), Maty (5let) a Maku (10). Díky nim jsem se pořádně rozmluvila. Máma se nestačí divit. Minule jsem byla u Matyho, hráli jsme si, on něco řekl a já to krásně zopakovala. Celou větou. Když něco řekne máma Bau, mlčím jako hrob.

Pořád něco vyvádíme a taky podle toho vypadám. Špinavé tepláky, okopané boty a boule na čele. Mým vrcholným číslem tento týden bylo kradení bonbonků. Chtěla jsem si jeden vzít, do malého otvoru v krabičce jsem vrazila prst a už jsem ho nemohla vytáhnout zpátky. Kvičela jsem a máma mi ho rychle vytáhla a odřela mi přitom kůži. Teď nosím barevné náplasti a všem své „bebí“ ukazuju.

Také jsem se zakoukala do Petí. Je to pohledný a inteligentní chlapec, dokonce pan inženýr a je mu 26 let 🙂 Je to majitel posezení na jezu, kam rády chodíme, a já mu nedám pokoj. Všude za ním běhám, křičím „Petí“, obdivně na něj koukám a držím se ho jak klíště, čímž mu značně komplikuji obsluhu hostů. Ti se smějí a o zábavu mají postaráno.

Minule jsem na jezu potkala i kamaráda Ádu a je mi jasné, že Petí byl moc rád, když jsme odešli. Jezdili jsme sem a tam na odrážedlech, křičeli, honili se a Áda zvládnul dokonce převrhnout náš stůl, vše rozlít a rozbít sklenice. Posledně k jezu přišel i Michálek. Jsou mu teď 4 měsíce. Jeho maminku jsem jako miminko tak okouzlila, že si taky pořídila potomka. Příští týden tu budeme s mámou samy, babí Zůza musí do práce. Snad to přežiju a zase se vám ozvu.

Vaše Helenka s maminkou

Ahoj všichni,

zdravíme všechny a máme dnes pro vás příhodu, která se nám stala v v hypermarketu. Stojíme frontu na kase a Páťu zaujala malá holčička, sedící ve vozíku. Lechtal ji po nožičkách, sundával jí ponožky, a když jsem se otočila, abych pobrala tašky, ozval se hrozný řev. Holčička! Ten lump ji kousnul do palečku u nohy. V tu chvíli jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo ho přetrhnout. Paní jsem se omluvila a Páťovi pohrozila. Paní mi ještě ukazovala otisky zubů a vynadala mi, že jsem ho neplácla. Nevím, jak u jiných, ale u nás plácnutí absolutně nefunguje. Buď ho ignoruje, oplatí nebo dělá naschvály. Tak jsem mu alespoň u auta udělala řádnou „přednášku“. Nevím, co si z ní bude pamatovat, každopádně všem vypráví, že holčičce udělal HAM a že mamí udělala TY, TY, TY. Myslím, že v tomhle věku je to ještě těžké vysvětlit. Páťa to určitě nemyslel zle. Chápal to jako hru a zkoušel, kam až může zajít.

Z Patrika se také stává dopravní expert. Už nepojmenovává všechna velká vozidla křikem e-ééé, ale babíbu (autobus), dadáda (dodávka), nananáá (náklaďák), amijóóm (kamión) a dandan (tramvaj). Bezpečně pozná zatím autobus a všechno ostatní je většinou amijóóm. Z jeho mluvení však nemají příliš velkou radost kamarádky Vendula a Téra. Místo „Vendula“ totiž Páťa vytrvale říká „Bibíra“ , což je jeho výraz pro špindíru. Když jsem ho to chtěla odnaučit a zřetelně slovo „Vendula“ artikulovala, vypadlo z něj něco jako „De-bi-le“. A Téru Páťa pojmenoval „Díra“.

V týdnu jsme také stříhali. Oba chlapi si vlezli do vany a já na ně vzala strojek. Byli si pak podobní jako vejce vejci. U Patrika musím rychle, protože po chvíli začne poskakovat a vylézat ven. Poprvé jsme stříhali v 11 měsících u kadeřnice. Probíhalo to úplně v pohodě. Na Patrika platí cizí autorita, tak pěkně držel. Pak jsme přešli na strojek a už u něj zůstaneme.

Mějte se fajn, Eva

Naše rodinky jezdí s krásnými kočárky Quinny. S tím, jak s nimi zvládají každodenní radosti i starosti, se vám budou svěřovat každou středu na našem webu!