Batole LIVE! (11): Čůráme do lednice

Zdravím čtenářky a čtenáře Babywebu!

Hned v pondělí ráno jsme se ze zpráv dozvěděli, že bude celý týden ošklivé počasí, ale naštěstí má sluníčko svou hlavu a ještě v pondělí a úterý pěkně svítilo. Využila jsem toho a pro Evičku vytvořila na balkóně malé koupaliště. Vytáhla jsem starý škopek po babičce a Evička se v něm mohla cachtat. Moc prostoru v něm neměla, ale byla šťastná.

V uplynulých dnech jsme několikrát využili MHD. Nadšení Evíka nejde ani popsat. Miluje jízdu v jakémkoliv dopravním prostředku. V jednom případě jsme samy dvě jely přes celou Ostravu tramvají na návštěvu ke kamarádce. Už na nástupním ostrůvku se s ní nedalo vydržet, protože než přijela naše tramvaj, tak projely kolem nás dvě jiné. Pokaždé jsem ji musela pevně držet v náruči, protože chtěla sama nastupovat. To, co předvedla, to byl fakt děs běs. Řvala, jako by ji na nože brali, a kolemjdoucí na mě vrhali opovržlivé, nebo pobavené pohledy. Naštěstí do pěti minut přijela naše tramvaj, a Evička, už s úsměvem, hbitě nastoupila. Pyšně seděla na svém sedadle a jízdu si užívala.

Helence moc gratulujeme k zvládnutí akce „holý zadek“. Evička na tomto poli zatím sklízí menší úspěchy. Ale z každého povedeného „ee“ má upřímnou radost. A také velice ráda dohlíží, zda její „ee“ je potom v pořádku spláchnuto do záchodu.

Po jedenácti dnech se nám také vrátila Mája z letního tábora. Vítání bylo veliké, protože nám všem moc chyběla. Já jsem se vrhla na kufr, vybalila vše špinavé a pračka jela na plné obrátky.

V sobotu jsme i přes nepřízeň počasí vyrazili na dovolenou do Horní Lipové. Jelo nás celkem 5 rodin, tzn. 10 dospělých, 8 dětí a k tomu jedno v bříšku. Sice už několik dní intenzivně prší, ale snad se sluníčko smiluje a zase na nás vykoukne. Až budete číst tyto řádky, budeme už zpátky doma a já vám napíšu, jak moc se nám dovolená vydařila.

Silvie

Ahoj Batolata!

Na začátku týdne jsem si jako správné batole ještě hověla na chatě s mámou a babičkou Zůzou a večery jsem jim zpestřovala svými hudebními vystoupeními. Na mobilu si pustím Dádu Patrasovou a tančím. Vrtím se a tleskám do rytmu, točím se dokola, broukám si a hlavně vyžaduju stoprocentní pozornost publika a po každé písničce řádný potlesk a obdivné výkřiky.

Ve středu jsme se přesunuly zpět domů, protože byla zima. Měla jsem z toho „kulturní šok“. Doma jsem lítala sem a tam, chvíli vozila kočárek, hned zas jezdila na odrážedle, tahala všechny hračky a knížky. Byla jsem z toho úplně u vytržení.

Ve čtvrtek jsem taky udělala další pokrok v akci „holý zadek“. Byly jsme na kávě a já si řekla „ee“. No, ale nočník jsme s sebou pochopitelně neměly a domů daleko. Tak mě máma vzala na záchod, posadila na mísu a pozor – vyčůrala jsem se! Máma měla v očích slzy a já si za svůj výkon zatleskala. Teď chodím na záchod i doma.

O víkendu nás navštívila teta Anča a oslavily jsme její a můj svátek. Jelikož jsem křtěná, slavím Helenu i Annu. Děda jel mezitím posekat trávu na chatu, kam se snad s mámou vrátíme začátkem příštího týdne, když nám to počasí dovolí.

Tenhle týden jsem do svého slovníku přidala slovo „šeje“, rozuměj ještě, a „jeden, dva, tři“. Kde jsem to odposlouchala, nikdo neví, ale doprovázím to i počítáním na prstech. Taky říkám „mumu“, což znamená sama, a používám to hlavně, když chci jíst bez cizí pomoci. To mi docela jde. Sedím na normální židli u stolu s ostatními, mám svůj příbor, misku a jím, tenhle týden třeba kuřecí vývar nebo špagety a lečo. Kupodivu odcházím od stolu čistá, ubrus, židle a podlaha jsou taky bez úhony. Další novinkou je, že umím pít brčkem a z plastových lahví. Jestli to takhle půjde dál, bude ze mě na konci léta „velká holka“!

Zdraví vás malá Helenka s maminkou

Milé čtenářky a čtenáři,

celý minulý týden jsme se vzpamatovávali z cest. Páťa se stále nemůže adaptovat z dovolenkového režimu. Večer ho před jedenáctou do postele nedostanu a ranní vstávaní se posunulo ze šesté na sedmou. Odkroutí si svých osm hodin spánku a víc ani ťuk.

Také jsme plánovali, že přes léto naučíme Páťu na nočník. Zdálo se nám, že to bude jednodušší, když bude moct chodit nahatý. Teď ale vidím, že jsme asi byli příliš optimističtí. Sice ví moc dobře, co je nočník, rád se do něj i vyčůrá, ale mnohem větší zábava je, udělat loužičku kamkoliv v bytě. Když to skončí na zemi na laminátové podlaze, je to ještě ta lepší varianta. Už jsme uklízeli nehodu i ve skříni, na sedačce a na dovolené dokonce v lednici. Patrik odkoukal od tatínka typický mužský postoj a moc ho baví značkovat teritorium. Navíc čůrá každých 5 minut a potřebu ještě neumí zadržet, takže abychom si zachovali nervy, výuku dále nebudeme hrotit.

Také se nám z mladého pána stává pěkný sedmilhář. Zatímco se dříve ke všem lumpárnám hrdě hlásil slovy „já, já, já“, teď na otázku „Kdo to udělal?“ odpovídá zásadně „Jají“ nebo „Biba“. Jají je strýc Radek a Biba je strýc Péťa. A strejdové „mohou“ opravdu za všechno: rozlévají pití, jsou špindíry, počůrávají a pokakávají se a Páťa je jenom hodný chlapeček.

Po pár cestách jsem pro vás dala dohromady několik rad, které jsou pro mě ponaučením pro příště. Možná se někomu budou také hodit. Co přibalit batoleti do kufru? Určitě vezměte motorku (odrážedlo). Nebude se večer nudit. Velmi praktický je odpuzovač komárů do zásuvky, dezinfekční sprej, náplasti a také tmavá bavlněná trička a bavlněné kraťásky. Fešácké světlé oblečky zneuctí první zmrzlina a výjezd na motorce. Co je zbytečné? Neberte moc hraček. Kamínky a šišky poslouží skvěle. Úplně zbytečná je velká deka na ležení. Batole ležet nebude a vy také ne. Velmi se nám také osvědčilo cestování na noc.

Mějte se fajn, Eva

Naše rodinky jezdí s krásnými kočárky Quinny. S tím, jak s nimi zvládají každodenní radosti i starosti, se vám budou svěřovat každou středu na našem webu!