Batole LIVE!

Batole LIVE!, další z našich unikátních projektů, vás bude provázet životem malého človíčka a jeho rodiny mezi jeho druhým a třetím rokem věku. Obdobím, plného bouřlivých změn, kdy se z malého kojence postupně stává samostatný človíček.

Jak jsou „naše“ batolátka stará, co všechno už dělají a co umějí? Co všechno prožívají jejich rodiny? Tohle všechno a mnohem víc se budete dozvídat v první řadě nového seriálu Batole LIVE!, dokonce hned se třemi různými rodinami!

Na co všechno se můžete těšit?

• Spoustu zajímavých informací batolátku, o jeho pokrocích, zvycích i zlozvycích:-), o navazování jeho vztahu se širší rodinou, sourozenci a vůbec na vše, co s tímto krásným obdobím péče o batole souvisí.

• Zážitky a pocity rodičů a dalších členů rodiny.

• Odkazy na související nebo doplňující články.

• Každý týden nový díl seriálu.

• Komentáře odborníků: dětského lékaře, dětského psychologa, odborníka na výživu,…

Naše tři maminky se vám právě představují:

Ahoj,

nemám žádný vznešený důvod, proč se účastnit tohoto projektu, prostě si jako každá matka myslím, že to moje dítko je tak moc roztomilé a báječné, že se s ním prostě musím „pochlubit“. A také je to báječný důvod, jak vést deník našeho potomka opravdu řádným způsobem. Zatím to celkem flákám :-).

Evička

Naše Evička má starší setru Marii, které bylo v únoru devět. Tatínek Petr (32) je pro holky velkou autoritou, ale také velký kamarád. No a pak jsem tady já, maminka Silvie (37).

Druhý porod? Nikdy!

Evička je náš malý zázrak, a to z toho důvodu, že po porodu mé první dcery jsem byla přesvědčená, že „tohle“ už nikdy dobrovolně nepodstoupím. Dokonce jsem si v létě roku 2006 nechala zavést nitroděložní tělísko za „velké“ peníze. Ale na začátku roku 2008 se mi začalo honit hlavou: opravdu chci, aby má holčička byla jedináček? Je už nejvyšší čas – vždyť mi letos bude už 35! Ten porod určitě vydržím a přežiju! A třeba se to ani nepovede. Půjdu do toho, abych si to jednou nevyčítala!

Sedm dlouhých měsíců

A tak jsem se zeptala manžela, zda by nebyl proti dalšímu dítěti. On nadšeně souhlasil. Odstranění nitroděložního tělíska byl horor – natržená děloha, rychlý odvoz do nemocnice, operativní odstranění a tak dále, ale po doléčení nám už v létě nic nebránilo v cestě. Po sedmi měsících jsme se dočkali a mohli rodině oznámit radostnou novinku.

Maruška byla nadšená, že bude mít sourozence. Bohužel dnes už takové nadšení nesdílí. Prvních 11 měsíců jsem byla přesvědčená, že je to velmi hodné miminko. Ale v momentě, kdy začala chodit a prosazovat svou vlastní osobnost (je to čert), tak mám co dělat, abych jí stačila. Je mým elixírem mládí :-).

Silvie

Ahoj,

je mi 32 let, pracuji v oblasti prodeje a marketingu. Manžel Pavel je o čtyři roky starší, podniká. Jsme celkem aktivní, sportovně založení, máme rádi sporty na všechny způsoby – aerobic nebo spinning, in-line brusle, kolo, lyže, potápění. Oba moc rádi cestujeme. Umíme však i lenošit u vody. Tedy uměli jsme, než se nám narodil Patrik. Ten už nám moc ležení nedopřeje :-). Bydlíme a pracujeme v Praze. Spolu jsme už skoro 13 let, z toho 4 roky svoji.

Eva a Patrik

Pracující matka

Když byl Patrikovi rok, vrátila jsem se na zkrácený úvazek do práce. Zaprvé jsem tak byla domluvená s vedením společnosti a za druhé mi mateřská po několika měsících připadala jako „domácí vězení“ a já měla intenzivní potřebu jít mezi lidi a řešit jiné problémy, než nemoci a značku plínek.

Domácí vězení neznamená, že bych byla plánovitě zavřená doma, ba naopak, ale měla jsem potřebu se od dítěte na nějakou dobu vždy odpoutat a tím si oddechnout. Patrik byl totiž velmi náročné a nespavé dítě – vstával kolem 6 ráno, usínal kolem 22-23 h a ještě se několikrát v noci budil. Přes den většinou také moc nespal a neustále vyžadoval mou pozornost (a když ji nedostával, tak řval a a řval, nechtěl se mě pustit, visel mi na kalhotech a dělal jiné podobné kousky), takže jsem neměla možnost si v klidu dojít na WC, najíst se atd.

Spokojenost na všech stranách

Starat se o takového lumpíka, kdy člověk nemá volný večer či poledne, aby načerpal nové síly, je opravdu vyčerpávající. Když Patrik konečně v pozdní večer usnul, já a manžel jsme utíkali spát taky. Takže návrat do práce byl pro mě svým způsobem uvolněním – kolegové se mi smáli, jak moc jsem si ze začátku užívala možnost se v klidu naobědvat nebo uvařit kafe 🙂 Patrik chodí do skvělých jeslí a je moc spokojený a já taky. Po práci se na něj těším, intenzivně si spolu hrajeme nebo jdeme ven nebo třeba plavat. Čas trávíme opravdu smysluplně. Nejsem nevrlá z jeho celodenních „kousků“, myslím, že nám to prospívá všem. Manžel vydatně a rád pomáhá, bez něj by to nešlo.

Reakce okolí byla a je skutečně různá: od těch, co tvrdí, že by na mateřské nevydrželi ani rok, přes ty, co zastávají názor, že správná věc je ta, co vyhovuje nám, až po ty, co tvrdí, že matka musí být nutně s dítětem aspoň tři roky doma, jinak je špatná matka.

Je to náš mazel

A konečně k Patrikovi: od narození ho lze charakterizovat jedním slovem – živel. Dlouho prořvával celé noci, spánek byl velkým nepřítelem (neměl na něj čas). Zato však vždy byl a je veliký šikula. V pěti a půl měsících uměl sedět, v necelých deseti chodit, nyní v roce a čtyřech měsících pořád jenom utíká a vykřikuje do toho své rozumy typu bába, mamí, dadí, tam, tadýý, ne, ble, haf haf a podobné.

Je to stále vysmáté batole, pokud ho tedy něco nerozčílí. To je potom z usměvavého sluníčka křičící monstrum, co sebou praští o zem a ječí na celé kolo. To ale (doufám) patří k věku. Má moc rád děti a pejsky, všechny by je hladil a pusinkoval. I vůči nám je velký mazel. Má moc rád vodu (zejména tu ve vaně, kterou tak rád vylévá ven), zmrzlinu, písek, skluzavky a procházky za zvířátky.

Eva

Zdravím všechny maminky Babywebu,

jmenuji se Barbora Milena, letos mi bude 25let, a jsem maminkou Heleny Anny, které bude v květnu 18 měsíců. Rády bychom se o svůj příběh také podělily.

Možná i proto, že všechny vaše příběhy jsou z „normální“ rodinky. Máma, táta a miminko. Já jsem osamělá matka, partner nás opustil 6týdnů před porodem, dcera je napůl španělka a bydlíme s mými úžasnými rodiči. Myslím, že takových „rodin“, kde tátu zastupuje babička s dědou je u nás spousta a možná takové maminky ocení příběhy, kde táta chybí.

Helena Anna

Babička je mi oporou

Na mateřské studuji dálkově VŠ – Karlovu univerzitu a k rodičkovské si přilepšuji výukou španělštiny a angličtiny.

Helenka je veselé a aktivní dítě, ráda chodí ven, jezdí na naši chatu a teď ze všeho nejraději chodí, kreslí a stále nám něco vypravuje.

Naší babičce je 48let, je ředitelkou Střediska výchovné péče pro děti a mládež a byla mým partnerem v těhotenství (otec dítěte zůstal ve Španělsku, já do ČR odjela v 20tt, abych zde porodila) i u porodu. Děda je ekonomem na Úřadu vlády ČR a je mu 44let.

Všichni bydlíme v Kutné Hoře a v květnu náš čeká stěhování do našeho vysněného bytu v samém historickém centru města.

Je u nás veselo

Do naší rodiny ještě patří má sestra Anna(21let), která je kmotrou Helenky(křtiny jsou rodinná tradice.) Anna žije v Praze se svým přítelem Khamah, který je z Namíbie, kam se letos chystají na návštěvu jeho rodiny. Jak vidíte, jsme opravdu multikulturní rodina, nikdy se nenudíme a vždy je u nás veselo.

Vaše Barbora Milena

Naše rodinky jezdí s krásnými kočárky Quinny. O tom, jak se jim s nimi daří zvládnout každodenní radosti a starosti, vám budou dávat pravidelně vědět v jejich příspěvcích!

Chcete maminkám něco vzkázat? Pište jim přes náš redakční mail (redakce@babyweb.cz), vaše dopisy jim rádi přepošleme.

Nový díl Batole LIVE! můžete sledovat každou středu na naší hlavní stránce.

Váš Babyweb