Bára ve 40. tt – Tak Gustičko už? Ještě ne. A teď?

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Vyvolávání se přiblížilo

Z poslední kontroly jsem odcházela s papírem v ruce a se slzami v očích. Obojí spolu velmi souviselo. Ten papír byl totiž souhlas s vyvoláním porodu a s tím spojené mé zalité oči slzami. Protože se mi opět přiblížilo to, co jsem si myslela, že nebude. V co jsem celou dobu věřila a cítila i z Gustičky, že tentokrát to zvládne sama. Ten den byl pro mě smutnější. Mrzelo mě to, že bych si opravdu opět nemohla vyzkoušet jaké to je, začít rodit spontánně. Sama od sebe, zda bych to vůbec poznala. Každopádně jsem si to vybrala jen ten jeden den a pak jsem si řekla, že slzy mě nikam neposunou. A já se chci posunout ke Gustičce. Takže jsem si řekla, že přijmu vše, co půjde, a nechám, ať to dopadne, jak to dopadnout má. Našla jsem si na vyvolání pozitiva.

Budu vědět přesný den nástupu, budeme moci bez problémů zaopatřit Laurinku. Nestane se mi, že mě v porodnici odmítnout pro plnou kapacitu porodního sálu. S porodní asistentkou jsem se tedy již rozloučila, jelikož si mě může nechat pouze do termínu porodu a příští návštěva už by měla být u pana doktora. S tím se pak domluvím, co a jak dál. Bude mě také po měsíci vyšetřovat, aby věděl, zda se nějak pohnul nález a případně budeme domlouvat datum nástupu na vyvolání.

Myslím si, že nejreálnější je, že v pátek 18. mě naženou do porodnice. Osobně bych ráda počkala, co to půjde, abych dala Gustičce najevo, že jí stále velmi věřím. Ale když by bylo něco v nepořádku, samozřejmě půjdu ihned. V Podolí jsem se vždy zatím setkala jen s velmi pozitivním přístupem, netlačí na porod, předčasné vyvolávání apod., naopak u Laurinky mi pan doktor říkal sám od sebe, že počkáme co nejdéle, že by to rád nechal na přírodě, jestli to malá zvládne nebo bychom jí potom pomohli. Tak prostě uvidíme, jak tento náš krásný těhotenský příběh dopadne a kdy konečně dostaneme možnost se s Gustičkou poprvé obejmout a nahlas jí říct, jak moc ji milujeme.

Aquapark na poslední chvíli

Na základě poradny jsem se rozhodla tedy vše hodit za hlavu. Chtěli jsme si ještě poslední dny bez miminka užít. Rozhodli jsme se, že absolvujeme ještě návštěvu velikého aquaparku. Už jsme tam chtěli jít loni, ale nějak nám to nevycházelo, tak nakonec až teď. A musím říct, že jsme se to náramně užili a byla jsem šťastná, že jsme se tak rozhodli. Přemýšlela jsem, zda jít na dvě nebo na tři hodiny, nakonec jsme to vzali na ty tři, ale trochu jsem se bála, aby to na Laurinku nebylo moc.

Jakmile jsme vešli do areálu, kde viděla plno vody, toboganů apod., tak do poslední chvíle neztratila úsměv z tváře. Neuvěřitelně si to užívala a nakonec to byla ona, kterou jsme museli dostávat domů, a kdyby mohla, je tam ještě teď. Luky s ní jezdil i na toboganech, roztahovala při jízdě ručičky, jako kdyby chtěla létat. Vždycky do vody přifrčela s obrovským úsměvem na tváři. Já jsem se koupala jen lehce, měla jsem z toho trochu strach a hlavně bylo docela hodně lidí a představa, že by mě někdo nedopatřením mohl kopnout, se mi moc nelíbila, takže jsem byla většinou tichý pozorovatel s nealko mojitem v ruce.

Příští rok, až bude Gustička trochu větší, si to musíme zopakovat. Každopádně jsme se s Lukym i bavili, že jak budu v porodnici a on bude doma s Loly hospodařit, tak že by chodili taky do bazénu, aby se nějak zabavili. A Laurinka by byla nadšená. Až budu s Gustičkou, tak si manžel bude brát na Lauru opatrování člena rodiny, tak jsem na ně opravdu velmi zvědavá, jak tady budou válčit, jak budou vše zvládat a opatrovat se.

Na víkend přijel na návštěvu taťka s mým bráchou a plánujeme výlet po Praze, tak doufám, že to ještě krásně zvládneme a užijeme si další hezký den. Nicméně aktuální stahy jsou docela náročné, a když mě taťka viděl, tak mi zakázal ještě porodit, protože potřebuje ostříhat a nehodilo by se mu to do krámu, kdyby mě teď měli odvézt do porodnice, tak uvidíme, jestli nebudeme mít z taťky trochu máničku.

Medaile z půlmaratonu

Další velkou datovou výzvou pro Gustičku může být 18.08. Moje mamka běhá půlmaratony a aktuálně běží v Rusku. Dala si takové předsevzetí, že každou uběhnutou medaili věnuje svým dětem a následně bude pokračovat po vnoučatech. Jelikož se snaží běhat co nejvíce, tak právě ruský půlmaraton už připadá na Gustičku a medaile, kterou z něho mamka doveze, by měla být právě pro ni. Ještě před startem se mamka fotila a posílala mi fotku, kde na tričku měla připnuté startovní číslo 1808. Tak jsem se ptala, zda to mám brát jako znamení. No tak uvidíme, jakou osmičku si maličká vybere jako tu pravou.

Čtěte také:

• Hamiltonův hmat pro vyvolání porodu? Jen se souhlasem!
• KiSS syndrom – módní diagnóza nebo skutečný problém?
• Kdy jet do porodnice aneb Pět základních situací

Náročné psaní

Každopádně musím říct, že psaní mého pravidelného povídání v Gustičce vyvolalo snad zatím největší potřebu mě „potrápit“. Tolikrát, co mi teď zatvrdlo bříško, mi nezatvrdlo za celé těhotenství. Několikrát jsem se musela jít i projít a rozchodit to. Už mám potřebu se přitom vydýchávat.

Přemýšlím, zda si nepůjdu dát půlnoční horkou vanu, abych to rozehnala, ale jsem celkem unavená, tak abych ve vaně ještě neusnula. Gustička vždy kolem jedenácté večer řádí a má diskotéku, ale tohle je pro mě zatím premiéra. Už jsem to i několikrát říkala, že si přijdu jako prvorodička. Tím, že neznám přirozené stahy, jak to všechno začíná a rozjíždí se, tak jsem z toho lehce nervózní, abych něco nepromeškala, nebo naopak neřešila zbytečně.

Jaký je tedy výsledek dnešního vyprávění? Rekordní tvrdnutí bříška, které s koncem povídání ustává a Gustička se zřejmě konečně zavrtala do té správné polohy a zklidňuje se. Několikrát jsem si musela dát od psaní pauzu a projít se. Aktuálně je mi velkým kamarádem skákací míč, na kterém se mi úžasně uvolní křížová oblast zad. Takže dneska bych skončila tím, čím jsem začala na úvod: „Gustičko a teď?“

Přeji všem krásný týden plný překvapení

Bára

Bára právě prožívá 40. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

Zdroj: Profimedia.cz