Bára ve 38. tt – Už se to blíží

Dlouhá noc ve mně opět evokuje potřebu pracovat, a přestože jsem unavená a již lehce ospalá, tak usedám k počítači a chystám se vám napsat dalších pár řádků o mém pokladu v bříšku. Je mi fajn, je mi krásně, ale už by mi bylo daleko lépe, kdyby byla Gustička s námi.

Zdroj: Fotoprome.cz

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Psala jsem, že tentokrát se pokusím všemi prostředky Gustičce pomoct, abych nakonec nemusela dojít k vyvolávací tabletě. Zkusila jsem si jeden den naplno. Horká vana, červené víno, fyzická námaha, skořice, maliník a dalších spousta věcí. Ale stále je mi to tak trochu proti srsti, a protože cítím, že Gustička mě v tom nenechá, tak už jí takhle moc pomáhat nechci.

Snění o porodu

Za pár dnů mám termín porodu. Neuvěřitelně to uteklo. Až klasicky na poslední měsíc a nemluvě o posledních dnech. Ty se samozřejmě vlečou dvakrát tak pomaleji. Spíše je to i tím očekáváním a velikou kontrolou. Pozoruji každé píchnutí, zatlačení bříška, pohyby atd., abych náhodou nepropásla tu velkou chvíli. Tím, že jsem si poprvé nemohla projít klasickými příznaky začínajícího porodu, tak jsem v tomto trochu nesvá.

Jsem velmi zvědavá, kdy se ta naše princezna rozhodne přijít na svět. Vím, že jsem psala o magickém datu 8. 8., o kterém se mi dvakrát zdálo, ale můj první favorit je 1. 8., moc by se mi to datum líbilo, protože Laurinka je 1.9., a měly by to holky krásně stejné.

Ale samozřejmě na datu nezáleží. Důležité je, abychom to s Gustičkou všechno zvládly. Každopádně si to představuji tak, že mě v noci z 31. 7. na 1. 8. chytnou začínající kontrakce, pomalu se začnu připravovat, povoláme hlídání k Lole a k ránu vyjedeme do porodnice. V poledne se pak Gustička narodí. Myslím, že to mám vymyšlené krásně. Gustičko, je to jen a jen na tobě, já mám jasno.

Dárek k výročí svatby

Ani jsem se nestihla pochlubit, že začátkem měsíce jsme s manželem měli výročí svatby. A já od něho dostala krásný dárek. Sice až tolik nesouvisel s naší svatbou jako s Gustičkou, ale já byla ohromně potěšena. Přišel za mnou totiž s tím, že by chtěl malou taky nosit, a to už od úplného narození, ale že se moc nebude umět motat do šátku, tak by raději nějaké nosítko. Většina nosítek je ale až od pozdějšího věku dětiček, anebo jsou stejně vázací. No nakonec po mém velkém pátrání jsem objevila nosítko, které bylo vytvořeno teprve nedávno a je šito právě na tak maličká miminka – už od narození.

Neváhala jsem ani chvilku, odeslala náš jeden šátek, který jsem měla relativně navíc, a bude se z něho šít krásné nosítko, aby manžel mohl s Gustičkou sdílet nejkrásnější okamžiky hned od miminka. Jsem nesmírně ráda, že mohu vedle sebe mít muže, který sdílí mé pocity a přání být kontaktním rodičem, a že i on chce být tak kontaktní. Počínaje nošením přes spaní v naší posteli, látkové plenky a celková kontaktní výchova, kdy Laura a Gustička ví, že jsme tu pro ně oba dva v jakýkoli čas.

Myslím si, že pro výchovu je velmi důležité, aby se i rodiče v tomto byli schopni sjednotit a aby děti cítily, že jsou za jedno a není to jen pouhá přetvářka. A já vždycky cítila, že s manželem jsme jednotní od začátku v každém momentu, který prožíváme. Proto věřím, že i Gustička bude tak skvělá a pohodová, protože ucítí naší podporu, která je sjednocená a pevná.

Návštěvy u lékařů

Mám za sebou další kontrolu v Podolí v porodnici a všechno proběhlo v pořádku. Nejdřív jsem absolvovala monitory, Gustička nezklamala, jde ve stopách své sestřičky a za dvacet minut jsem měla krásně natočený monitor a mohla postupovat do ambulance. V ambulanci mě porodní asistentka ani neprohlížela, tak jsem byla ráda, protože toho si užiji ještě dost. Vzhledem k tomu, že nemám žádné poslíčky, kontrakce ani další tomu podobné problémy, tak nebylo třeba. Pouze si poslechla Gustičky srdíčko, zapsala si mou šílenou váhu, změřila tlak a já byla propuštěná zase na další týden.

Pokračování mělo i Laurinčino očkování. Po týdnu od očkování se nedostavila stále žádná reakce. Byla jsem velmi ráda. Nicméně devátý den přišla teplota a ta se jí držela další dva dny. Pak teploty přestaly a vše jsme přečkali na jedničku. Jsem moc ráda, že jsme zvládli naočkovat ještě před porodem a už na to nemusím myslet.

Velká postel

Laurinka má za sebou další zásadní skok k velké sestřičce. Sestavili jsme jí její vlastní postel, kterou má z jedné strany bez zábrany přiraženou k naší posteli. Chtěli jsme ji tam začít směrovat, jelikož Gustička bude jako miminko určitě u nás na posteli a úplně si nejsem jistá, jak bychom se zvládli vyspat všichni čtyři vedle sebe.

První noc usnula u mě, pak jsem ji tam přendávala. Vzbudila se poprvé v půl čtvrté ráno a přelezla ke mně. Druhou noc v postýlce spala už do rána a třetí noc v ní dokonce sama i usnula, a především tam usnout chtěla. I pro mě je to samozřejmě těžký skok. Jelikož jsme to zavedli zrovna, když byl manžel celý týden na noční a já tu velikánskou postel musela okupovat sama.

Trochu jsem si připomněla časy, když jsme přijeli z porodnice a já sledovala každý Laurinčin nádech. První noci jsem se neustále budila a kontrolovala ji. Pak to bylo lepší a lepší, no a nakonec má postýlku raději a už usne jedině tam. Alespoň ráno se probudí a přelézá hned k nám se pomazlit.

Čtěte také:

Námaha posledních dní

Poslední dny mě opět přepadají hormonální výkyvy v náladě, spíše k té horší stránce. Cítím, se více přecitlivělá, kvůli všemu bych hned brečela, přemýšlím nad tím, jaká jsem a jaká budu máma. Nějak nezvládám dny doma s Loly. Když máme nějaký program, je to fajn, ale když mám volno, tak mi přijde, že ji nedokážu dát tolik, co by potřebovala, že se jí nedokážu tolik věnovat.

Poslední dny ji chytlo stavění z velikého lega. Tak chvíli objevovala novinku a aktuálně jsou u nás v kurzu autíčka. Ale i přesto všechno si přijdu taková nenaplněná. Mateřská je nádherná, sice to podle mě není moc dovolená, ale je nádherná. Ovšem někdy je psychicky náročná a přijdu si taková vyhořelá. Občas když poslouchám, jak mluvím, u jakých gramatických chyb se zastavuji a přemýšlím, co a jak se píše, tak se zhrozím nad tím, že můj mozek v tomto směru opravdu přestává fungovat.

Jsou to ale asi fáze, které vždycky nastanou a zase zmizí. Nehledě na to, že teď před tím porodem je to opravdu náročné. Snažím se každý den být připravená, mít alespoň trochu uklizeno a navařeno a do toho zvládat naplno starost o Laurinku, manžela a rekonstrukci domu.

Pomalu se mi blíží konec funkčního období a budu předávat těhulkovské žezlo další šťastné nastávající mamince. Jsem velmi zvědavá, zda vám příští povídání budu psát ještě jako dva v jednom, nebo už budu držet v náručí ten náš poklad. Úplně mě mrazí při té představě, že to opravdu může být každým dnem. Budou mi chybět ty večery strávené psaním a vypouštěním myšlenek do slov a vět. Ale jak se říká, s každým koncem přichází nový začátek a mně začne nová etapa života dvojité maminky. Moc se na to těším.

Přeji vám krásné slunečné dny plné očekávání

Bára

Bára právě prožívá 38. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?