Bára ve 37. tt – První velká návštěva porodnice

TĚHULKA LIVE! BÁRA Tak a jsme komplet. Nemyslím jako rodinka, protože to jsem stále dva v jednom, ale myslím přípravu a vybavení. Dovezla jsem si od tety poslední přebalovaní pult a autosedačku. Vše vyprané, přichystané a navoněné. Gustičko, už můžeš k nám.

Zdroj: Fotoprome.cz

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Nevím, jestli nejsem trochu posedlá přebalovacími pulty, ale mám celkem tři a přijde mi to ohromně praktické. Měla jsem to tak i u Laury. Nemusím malou pak všude přenášet, ale můžu jí pohodlně přebalit skoro v každé místnosti. Postupně pak zmizí z ložnice a z koupelny a zůstane jen centrální jeden. Ale do těch začátků si to nemohu vynachválit.

Budu látkovat

Těším se také na látkové plenky. Už mám všechny připravené a pak budu vybírat jen jaká barvička se mi zrovna pro ten den líbí. Na začátek budu mít tedy klasicky jednorázové, než se všichni zajedeme a všechno si tak nějak sedne. Pak nás čeká rozsáhlá rekonstrukce, kdy budeme bydlet v jedné místnosti, tak uvidíme, jaké budou podmínky a hned poté se do látky pustím a minimálně rok budu chtít opět vydržet jako s Laurinkou.

Musím vyzdvihnout ohromnou finanční úsporu, kdy u Laurinky, která byla opravdu hodně „učuraná“, jsme dávali měsíčně za plenky 1000 Kč. Což bylo pak velmi náročné. A není nad to, když můžete sbírat čerstvě vyprané a na sluníčku usušené plínečky. Miluji tu vůni, jak jsou vyvětrané tím čerstvým vzduchem.

První návštěva porodnice

S Gustičkou máme za sebou první návštěvu porodnice. Ach, úplně to tam na mě zase dýchlo. Miluji na tom Podolí tu jejich nádhernou budovu, vnitřní prostory, tu atmosféru. Opět jsem se nesetkala s jediným křivým pohledem, zvýšením hlasu apod. Od sestřičky na recepci až po paní doktorku, která mě vyšetřovala. Tento jejich přístup mi vždycky dodá další energii do těchto posledních dnů. Nejdřív jsem absolvovala klasický „vstupní“ pohovor, anamnézu, tlak, váhu apod., pak jsem šla čekat na paní doktorku. Museli mi ještě udělat testy na streptokoka, ale naštěstí to bylo tak rychlé, že jsem to skoro nestihla postřehnout. Paní doktorka mě zhodnotila jako maminku, která si zaslouží chodit do „rychlo“ poradny jen k porodním asistentkám.

Měla jsem to takto i u Laurinky a vyhnula jsem se dlouhým čekacím dobám k lékařům. Takže jsem byla velmi ráda. Dokonce mi byl posunut termín porodu z 11.8. na 7.8. Porodní asistentka to dopočítala z úplně první genetiky, kdy malá vycházela o pár dnů větší. Ale říkala, že je to důležité zejména pro přenášení, když budou určovat nějaké další termíny, tak pro ně bude rozhodující ten datum 7.8. Tak jsem tedy na tu naší Gustičku zvědavá.

No a jelikož mi posunuli termín, tak v tu chvíli už mi vycházelo, že jsem 38. tt, a proto jsem byla vyslána i na monitor. Byla jsem vybavena. Kniha připravená, pití po ruce. Jediné co jsem zapomněla byl hroznový cukr, ale naštěstí Gustička nezklamala a nepotřebovala dodávat ani energii a za dvacet minut jsem mohla odcházet. Na monitorech mě to baví, absolutně nic se od minula nezměnilo. Vždycky to tam řídí takové „babči“, jsou moc milé, ale prostě vtipné. Pokaždé se tam dozvíte nejnovější drby, pak co všechno a kde je špatně a jak to dřív bylo lepší. Kolikrát mě od děje mé knihy ty jejich hlášky naprosto odvedou. Pak vždycky chodí se zvonečkem a zvoní maminkám u bříška, aby miminka nespinkala.

V týdnu mě čeká další monitor, tak jsem zvědavá, co pěkného se zase dozvím. Laurinka byla celé dopoledne na hlídačce s babičkou, protože ta první návštěva je opravdu na dlouho. Zvládly to skvěle a příště se mnou pojedou manžel i Lola už do Podolí, protože to snad bude rychlejší. Manžel má po noční, takže doufám, že to bude rychlejší a neusne tam při hlídání.

Půjde Laurinka do školky?

Dalším důležitým dnem byla moje pracovní schůzka, která dopadla, řekla bych skvěle a budu moct při holčičkách doma pracovat. Bude to sice náročné, ale zase se těším, že si trochu odpočinu myšlenkami od dětských plínek a papání a budu více zapojovat své mozkové závity, které jsou občas opravdu velmi zrezivělé. Začínáme i trochu uvažovat o školce pro malou.

Já teda jsem školkový pesimista a musela bych to mít do puntíku vybrané. Protože Lola je taková mazlivka a ráda se jde pochovat, pusinkovat apod., a já potřebuji vědět, že by o ní bylo krásně a s péčí postaráno. Každopádně přemýšlíme pouze nad tou variantou, že by chodila třeba jen jednou týdně na dopoledne, aby se učila poznávat kolektiv a říkala jsem si, že bych si vždycky udělala takový den s Gustičkou a věnovala se jen jí. Ale je to ještě vzdálená budoucnost, řešili bychom to nejdříve po novém roce, až bude mít Laurinka kolem dvou a půl roku.

Očkování

Konečně máme za sebou i to obávané očkování. Musel jít s námi manžel, jelikož já tyto procedury už velmi těžko snáším a myslím si, že Laurinka to ze mě pak cítí. Takže si jí vzal na klín dostala včeličku, to tedy plakala, ale ve chvíli, kdy jí paní doktorka dala lízátko, tak bylo po bolístce, pak jsme si ještě za odměnu došli na zmrzlinu, tak to už tuplem byla veškerá bolest zapomenuta.

Čekám teď týden, zda se nám projeví nějaké účinky, ale snad ne. Zatím (musím zaklepat) probíhá vše v naprostém pořádku a myslím, že už to i tak zvládneme. Jsem ráda, že se nám to nakonec podařilo stihnout ještě před porodem, protože bych se pak třeba neměla možnost Lole věnovat na sto procent a to by mě mrzelo. S paní doktorkou jsme se pak rozloučili, že se vlastně brzy zase uvidíme s druhou princeznou, tak už se prý velmi těší.

Rekonstrukce postupuje

Postupuje i naše rekonstrukce domu, konečně máme po skoro dvou měsících plot a už tu nejsme jak ve výkladní skříní. Na začátku mi to nevadilo, ale pak už to bylo dlouhé a konečně jsme zase příjemně uzavření. Jinak teda celá rekonstrukce už mi vzala tolik nervů, že jsem na sebe zvědavá, jak to bude probíhat, až se bude dělat dům uvnitř. To už tu s námi bude i Gustička.

Mám z toho velké obavy, na druhou stranu si říkám, že prostě provizorně nějak zvládneme dva měsíce, a pak se nám bude nádherně bydlet. Už si úplně maluji, jak bude vypadat růžový pokojíček pro holčičky, co všechno jim tam uděláme. Velmi se těším, jak se holky budou koupat ve veliké vaně a budou se moci pohybovat po celém domě. To nám za ty dva šílené měsíce snad stojí.

Čtěte také:

Laurinka se těší na mimi

Laurinka se naučila nové slovíčko a to je „mimi“, je u toho úžasně roztomilá. Vždycky se na to tak pracně soustředí, aby to správně vyslovila a neudělala v tom chybu. Pak si lehne na moje bříško a začne říkat mimi, mimi. A cokoli teď vidí maličkého, nebo kočárek, tak hned volá mimi, mimi. Tak jí pomalu začneme učit i Gustičky pravé jméno, aby si mohla zvykat a jsem sama zvědavá, jakou zkomoleninu vymyslí k jejímu jménu. A co se porodu týká, tak si myslím, že je na něj plně připravená.

Koukáme na krtečka a jeden díl je o tom, jak mamina zaječice rodí malé zajíčky. Ten díl má velmi ráda a pokaždé u něho stojí, kouká a nehne se z místa. A když se jí zeptám, co dělá maminka zaječice, tak si začne tlačit na bříško a hekat u toho přesně jako v pohádce,pak začne tlačit na bříško mně a opět napodobovat porod maminky zaječice.

Gustička už může na svět

Od příštího týdne začnu s velkou přípravou na porod, pít maliník, pravidelné teplé koupele a vždycky si dám s Gustičkou večerní promluvu, že už tu na ní netrpělivě čekáme a že už může přijít mezi nás. Hlídání pro Laurinku v době porodu je také zajištěné a já už opravdu budu jen čekat na ten správný signál, kdy nám dá Gustička vědět, že přišla ta pravá chvíle.

Krásný den všem

Bára

Bára právě prožívá 37. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?