Bára ve 36. tt – Těhotenské chutě aneb Když musíš, tak musíš

TĚHULKA LIVE! BÁRA Stále trvá má nespavost, když se vyspím dvě hodiny vkuse, tak je to rekord a slavím. Už mi opravdu vadí i spánek na zádech, tudíž střídám levý a pravý bok a na nich jen tak dlouho nevydržím. Do toho se Gustička rozhodla, že kolem půlnoci si vždy zahraje fotbal, takže i když bych chtěla jít alespoň někdy spát před touto hodinou, tak mám stejně smůlu.

Zdroj: Fotoprome.cz

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Konečně jsem absolvovali i rodinnou oslavu, která byla mým důležitým mezníkem v tom, že teď už mohu porodit. Bylo to moc fajn. Sešla se nás celá rodina a to vždycky bývá o zábavu postaráno. Každopádně z jedné stránky doufám, že se takovýto víkend dlouho opakovat nebude. Tou stránkou je mé obžerství.

Jestli jsem do těchto dnů nepokořila hranici dvaceti kilo, tak po víkendu jsem musela pokořit hranici snad třiceti kilo. Přísahám, že jsem praskala ve švech, jenže i když už by se do mě nevešla ani pecka od melounu, tak jsem se byla schopná narvat ještě třemi koláči. Už jsem ani nechodila, ale valila jsem se.

Ale pochopte, kdo by odolal voňavému gulášku, dozlatova usmaženým řízečkům, grilovanému masíčku, topinkám, tuně ovoce, melounům, brambůrkům, kořeněným oříškům a hlavně nadýchaným koláčům, medákům a křehoučkým kremrolím.

Ano, přesně tohle všechno jsem byla schopná sníst, a to v množství větším, než je stravitelné a v intervalech častějších, než je reálné. Naštěstí pro své uklidnění duše, jsem se vše snažila vykompenzovat pohybem, a to takovým, že jsem se ve svém věku a zejména ve svém stavu rozhodla zahrát anglickou schovávanou.

Kam se schová těhule?

Občas jsem asi bavila pár lidí kolem, jelikož vidět valící se kouli, jak se dostává zpod trampolíny nebo je schovaná za kupou gum, muselo být asi vtipné. Každopádně ani jednou se mi nepovedlo doběhnout do místa činu a prodloužit pikajícímu dobu pikání, jelikož když jsem ze své perfektní skrýše vyběhla i s předstihem, tak než jsem zvládla dovalit svých dvacet kilo nadváhy na potřebné místo, byla jsem dávno zapikaná.

Vrcholné číslo mého maskování bylo to, že jsem si našla kus křoví, které jsem si strčila před sebe a vždy o kus popoběhla, ale i toto maskování zřejmě bylo lehce vtipné a publikum mě prozradilo svým smíchem. Asi bych se taky neudržela, kdybych viděla pupkatou maminu, držící v ruce kus křoví a snažící se o něco jako plížení v červené bundě za zelených roštím.

Co dokáže spořádat těhule

Každopádně celý víkend jsem završila úžasným domácím borůvkovým koláčem, od kterého jsem snědla asi 7 kousků a musela jsem jak jinak než chutnat i bříškem, jelikož můj úbor se stal v jednom místě značně fialovým a flekatým. Gustička zřejmě ucítila tu neuvěřitelnou vůni a nemínila čekat, než jí nějaké jídlo dojde tím zdlouhavým procesem, ale chtěla si vzít asi sama.

Momentálně jsem tedy ve fázi nehybnosti a naprostého odrovnání. A pak se vlastně divím, že ta naše Laurinka je takový otesánek. Ještě aby ne, když jen opakuje po svojí mamince. Po cestě ze Šumavy jsme se stavěli ještě u mojí sestřičky na rychlou návštěvu a můj manžel v polovině prohlásil, že má asi hlad, že je lehce „rozežraný“, tak mu bylo naservírováno nějaké občerstvení a mezitím samozřejmě meloun a nakrájený hermelín.

No, která těhotná by této kombinaci odolala! Tudíž jsem se na závěr zaplácla hermelínem a nezapnula jsem už ani pás v autě. Ale manžel mě opět nezklamal. Byl velmi pozorný a vyjádřil mi kompliment, že prý na mě má velmi rád těhotenství a především to těhotenské bříško, které vypadá těhotensky vlastně pořád i několik měsíců po porodu. Tak jsem mu opět poděkovala za podporu a chvilku jsem dělala dotčenou.

Čeká mě tandemové kojení?

Ze Šumavy jsme si dovezli poslední zbytečky naší miminkovské výbavy a už můžeme příchod Gustičky očekávat v plné síle. Ještě se donutím vyprat autosedačku, koupit adaptéry a vyměnit duše na kolech u kočárku. To bude poslední tečka za celou přípravou na příchod nového člena naší rodiny.

Já jsem si ze Šumavy přivezla nadváhu a naše Laurinka potřebu mlíčka. Od doby co nekojím, tak se naučila chodit na mlíčko do lednice, takže si vždycky přinese kelímek, stoupne k lednici a začne natahovat. Už jsem se tedy naučila, co to znamená a vždycky musím jít, nalít jí do kelímku a je spokojená.

Jenže na Šumavě si několikrát denně, možná i několikrát do hodiny připomínala, odkud se bralo to pravé mlíčko, které ji tak chutnalo. Měla tam opět svého stejně starého kamaráda Bertíka, od kterého se vždycky učíme nové lumpárny.

Bertík se stále kojí a momentálně má období mlíčka, tudíž je napojen na zdroj každou volnou chvilku. To Laurince samozřejmě nemohlo uniknout, ale zatím vždycky jen tak pozorovala, co že se to děje a nijak neprotestovala, že by chtěla taky.

Jenže my dojeli domu, došla jsem do kuchyně a Lola už se začala točit kolem lednice a mně to bylo jasný. Tak jsem si ji vzala do náruče a říkám jí: „Laurinko, ty bys chtěla mlíčko?“ a ona mi položila ruku na prso a říká: „Jo, jo, tady, tady,“ tím mi dala jasně najevo, že by měla veliký zájem se vrátit k prsu a vzít si to její oblíbené. Tak jsem se opravdu musela smát. Jen doufám, že jí to ještě ten měsíc vydrží a jsem velmi zvědavá, zda když jí to mlíčko nabídnu, tak si opravdu dá a bude si to ještě pamatovat.

Trápení se zuby

Tři týdny jsem velmi usilovně pracovala na tom, aby se mi zahojila dáseň u rostoucího zubu, o kterém jsem vám zde také vyprávěla. No a co se nestalo. Užila jsem si všeho všudy tak tři dny, kdy jsem nebrečela bolestí při každém jídle, čištění zubů apod., a chytla mě bolest osmičky na druhé straně.

Každé ráno se probudím s nadějí toho, že bolest ustoupí a já si budu moct vychutnat veškeré jídlo naplno. Jenže opak byl pravdou. K bolavé osmičce se přidal prasklý koutek a obří afta na jazyku. Dáseň se tedy snažím pravidelně čistit a naštěstí mě při minulé návštěvě paní zubařka zásobila bylinkovým přípravkem na dezinfekci zubů, který mi velmi ulevuje a pomáhá.

Čtěte také:

Náročný týden přede mnou

Opět se blíží slavná půlnoc a Gustička mi jasně dává najevo, že se pomalu rozcvičuje a protahuje na pravidelný fotbalový zápas. Bříško se mi vlní a já jí budu muset jít dát prostor na její noční pravidelné blbinky. Je zřejmé, že se od ségry zvládla naučit další důležitou věc, a to je gymnastika i při spánku. Lola je schopná obkroužit ve spaní celou postel, šteluje se z minuty na minutu, přelejzá, převaluje se atd., občas je vtipné pozorovat její spací polohy. Člověk někdy ani nevěří, že je to takto možné.

Jelikož mě čeká náročný další týden v tom smyslu, že půjdu poprvé navštívit porodnici, ještě mě čeká pracovní zaškolování na nový projekt a Laurinka bude muset absolvovat slavné očkování, tak se půjdu na první den v týdnu náležitě vyspat. A že mi to poslední dny jde.

Ještě minimálně dva týdny se budu vzpamatovávat z toho množství jídla, které jsem zvládla sníst a spánek mi pomůže k jeho redukci. Mé unavené a přejedené tělo si tedy říká o odpočinek a já ho půjdu vyslechnout.

Doufám, že nejsem jediná, komu z mého otesánkovského povídání vyhládlo a při představě těch prohnutých stolů a voňavých dobrot se musí jít zaplácnout nějakou ňaminkou. Snad se mi povede najít něco malinkého v našem „sweet boxu“ a já budu moct nabrat energii na „dlouhý, nepřetržitý a příjemný“ spánek, který mě čeká.

Mějte se krásně a přejídání nechte na mě, poslední dobou mi to jde náramně.

Bára

Bára právě prožívá 36. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?