Bára ve 35. tt – Čas hnízdění a probdělých nocí

Je přesně 4:36 hodin ráno a já zírám do stropu, jak kdyby byly čtyři hodiny odpoledne. I přesto, že jsem šla spát s půlnocí, tak mi moje tělo dává jasně najevo, že čtyři hodiny spánku, mi musí bohatě stačit proto, abych mohla fungovat opět celý den na plné obrátky.

Zdroj: Fotoprome.cz

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Přiznávám, moje spaní za poslední dny opravdu nestojí za nic. Vzhůru jsem snad každou hodinu, na záchod chodím každou půlhodinu a vstávám ve čtyři ráno. Do toho usínám za zvuku tónu lehké motorové pily, následuje zádové okopávání od naší starší dcerušky, na které ihned navazuje břišní kopání naší nenarozené dcerušky. Ano, těhotenství má občas i své stinné stránky.

Ačkoliv je průběh mého těhotenství naprosto bezproblémový – žádní poslíčci, tvrdnutí bříška, otoky atd. – tak momentálně jsem ve fázi, kdy nedočkavě vyhlížím už 38. tt, abych mohla začít praktikovat všechny babské rady a promlouvat ke Gustičce s tím, zda by se jí náhodou už nechtělo ven. Stále ale vnitřně cítím, že maličká bude za chvilku opravdu připravená a nenechá mě přenášet ještě dalších 14 dnů, jako tomu bylo u Laurinky. No jsem velmi zvědavá, jak se mé vnitřní pocity sejdou s realitou.

Finišování

Přípravy na příchod další princezny vrcholí, dovyprala jsem poslední oblečky, které ještě čekaly ve skříni. Přišla obrovská zásoba nádherných háčkovaných botiček od babičky a od tety, která mi zase dokompletovala svetříkem a čepičkou oblečení do porodnice.

Laurinka mi hned jeden pár botiček a čepičku zabavila, nejprve se snažila o navléknutí na své nohy a hlavičku, ale když zjistila, že to asi úplně neprojde, tak do věcí nasoukala alespoň panenku Máju a byla velmi spokojená. Já jsem do toho všeho zahájila extrémní období hnízdění, které jsem tedy u Laury nezažila.

Stále mám potřebu něco připravit, přerovnávat, kontrolovat, dokonce i žehlit a prát – a to už je u mě varovný signál, že je něco jinak. Manžel dostal přednášku o tom, kde najde pro Laurinku oblečení, které jí musí dát, až pro mě pojedou do porodnice, aby ladila s Gustičkou, tak velmi doufám, že si to jedno místo zapamatuje a vše zvládne, jak má.

Pokoušel se tedy svalit kus odpovědnosti na Lauru, zda bych prý náhodou nechtěla i jí ukázat, kde má uložené ty věci, že si to zřejmě bude pamatovat lépe než on. Ale věřím, že tento veliký úkol zvládne a holky budou obě krásně puntíkaté a sladěné.

Obřík to nebude

Mám za sebou poslední kontrolu u své paní doktorky a byla jsem již plně předána do péče porodnice. Tu půjdu poprvé navštívit příští týden, tak jsem velmi zvědavá s jakým přijdu výsledkem. Nedávno, když jsme šli do Podolí na druhý 3D ultrazvuk, tak jsem dokonce potkala paní doktorku, která byla u porodu Laurinky, tak jsem si říkala, že je to třeba znamení, že se opět uvidíme v ten správný čas. Byla bych moc ráda.

Pro mě je to pokaždé to, co nejvíce řeším, abych měla hodného pana doktora nebo paní doktorku. Nikdy jsem si k lékařskému prostředí nevytvořila příliš kladný vztah a ve chvíli, kdy bych se měla setkat ještě s nepříjemný lékařem, tak to by mě asi úplně položilo. Proto se mi i tak těžce loučí s mojí paní doktorkou, jelikož tam jsem vždy opečovávaná.

Každopádně Gustička krásně prospívá, už má přes dvě a půl kila, resp. se jedná o odhadní váhu, která se samozřejmě může lišit od reality, ale dle měření je tabulková a snad by nemusela být nějaký obřík, ale maličká princeznička, přesně jak tomu bylo u Laurinky. Nemůžu se dočkat okamžiku, až ji uvidím.

Jaká bude?

Stále přemýšlím nad tím, jak bude vypadat, jestli bude mít taky tolik vlásků jako Laurinka, velmi se těším na okamžiky, které jsem si s Loly nemohla natolik užít, protože jsem byla z toho všeho velmi vykulená a musela jsem vstřebávat ten obrovský nával hormonů. Dneska vím, že když se mi bude chtít plakat, až malou uvidím, tak budu plakat a budu plakat štěstím, že když si ji vezmu k sobě na postel, tak nedělám nic špatného, protože ona bude cítit moji přítomnost víc než z postýlky. Nejvíc se těším na okamžik, až budu mít pohromadě celou svoji rodinu.

Stále si promítám tu chvíli, kdy ležím s Gustičkou na posteli, otevřou se dveře a tam bude stát Laurinka jako velká slečna ruku v ruce s tatínkem. A my budeme konečně moci ukázat Lole, o koho se to celých těch devět měsíců v bříšku tak krásně starala, koho chodila krmit, dávat dudlík, hladit, houpat, s kým si povídala a koho tak moc milovala od prvního dne, kdy začala vnímat její přítomnost.

Dětská oslava

O víkendu jsme absolvovali dětskou oslavu narozenin. Tak to bylo moc fajn. Laurinka si užila přítomnost dalších dětí, vydováděla se na autech, v bazénku a byla ve svém živlu. Já jsem se neudržela a nacpala jsem do sebe plno dobrot, které byly na oslavě. Nejvíc jsem se napráskla skvělým dortem potaženým tunou té nechutně přeslazené hmoty, které bych mohla sníst kila, zajedla jsem to několika druhy masa a samozřejmě jsem vše nezapomněla kombinovat s melounem. Sama se divím, že jsem nepraskla, i když si myslím, že jsem k tomu neměla daleko.

Zdrželi jsme se nečekaně docela dlouho a odjížděli až večer. Laurinka usnula po cestě, takže jsme ji jen přendali do postele, kde pokračovala ve svém hlubokém spánku, a já si konečně šla povolit všechno oblečení a dát nohy nahoru. Gustička mi chtěla asi trochu oplatit mé obžerství a kolem půlnoci se rozhodla, že si udělá menší gymnastiku. Bříško se mi vlnilo na všechny strany, močový měchýř dostával kopance ze všech stran a zřejmě měla potřebu mi počítat i žebra. Nakonec jsem se rozhodla, že to zkusím zaspat a povedlo se na krásné čtyři hodinky.

Čtěte také:

Podivný sen mé sestry

Do toho všeho mi volala moje sestřička trochu s vystrašeným hlasem, že jestli jsem ještě celá, že měla o mně divný sen. Porodila jsem, objevila se u nich ve dveřích s kočárkem v ruce a v něm ležel chlapeček, který měl obrovskou hlavu, tak jsem ji uklidnila, že Gustička je stála Gustičkou a že ani na porod a velikou hlavu to nevypadá. Jsem ale ráda, že Gustička už teď má takovou moc, že zvládá ovlivňovat snění i lidí kolem mě a připravovat jim tak pěkná překvapení. Bude to jistě silná osobnost, každopádně už i to jméno, které se již brzy dozvíte, ji k tomu předurčuje.

Je po šesté hodině a má víčka mi lehce dávají najevo patrnou známku únavu. Možná toho půjdu tedy využít a zkusím ještě na tu chvilku zabrat, než se mi vzbudí ty další dvě polovičky a budou vyžadovat moji stoprocentní přítomnost.

Do krásných letních dnů vám všem přeji co nejvíce prospaných a odpočinkových nocí, a pokud můžete, tak zůstaňte v posteli co nejdéle a nechte se obskakovat. Někdy to stojí za to. Tak mě napadá, že to možná pro dnešek zkusím taky, uvidíme, na jak dlouho mi to projde, můj typ je, že tak do snídaně.

Na krásné příští shledání

Bára

Bára právě prožívá 35. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?