Bára ve 33. tt – Když panikaří už i tatínek

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Musím říct, že i při prvním těhotenství jsem si vybrala extra léto. Před dvěma lety, když tu byly ty tropické čtyřicítky, tak jsem nevytáhla paty z domu a válela se doma v posteli. Každý se mě vždycky ptal, jak to zvládám, a já stále říkala, že to nějak extra nevnímám. Stejně tak jsem k tomu přistupovala i nyní. Stále jsem sebe a okolí přesvědčovala o tom, že vedra nejsou náročná a že to zvládám. Ano, zvládám, ale přiznávám se, že to náročné je.

Přežívání veder

Večer jsem pokaždé vyřízená, nohy nahoru a nejsem schopná se hnout. Tuhle mi teda nebylo moc dobře, a tak jsem si s Loly zalezla do postele a hrály jsme si spolu. Naštěstí ona kolikrát potřebuje opravdu málo, takže vydržela hodinku se mnou blbnout jenom na posteli a nemusela jsem nikam chodit. Tudíž vedro zvládám, ale ve chvíli, kdy se musím do toho všeho ještě postarat o malou, už to taková sranda není a opravdu je znát, že to nemůžu proležet, jak se mi zrovna zachce, ale že musím fungovat a odpočinek přijde až večer. Přes den téměř nechodíme ven, jelikož sluníčko má sílu a mně se i hůře dýchá, nemluvě o tom, že nechci Lolu vystavovat přímému sluníčku. Ven jdeme třeba až v sedm večer, ale zase se nám protahuje hodina spánku.

Poslední moudrák se klube ven

Ten moribundus, o kterém jsem vám psala minule, že se chystá i na mě, tak jsem mu bohužel nezabránila. Dva dny mě šíleně bolelo v krku a samozřejmě se mi spustila rýma. S Laurinkou jsem raději ještě zašla k paní doktorce, aby ji poslechla. Tak naštěstí byla v pořádku, jen krček měla zarudlý a měla tam puchýřky, takže jsme opravdu chytly ošklivou virózu. Já už jsem v pořádku, ale Lola stále posmrkává a pokašlává. Řekla bych, taková naše klasika.

Já se virózy zbavila relativně rychle, ale aby mi to nebylo líto, tak se mi začala drát na povrch poslední osmička, co není ještě úplně venku, a je to teda hrůza. Už čtvrtý den nemůžu pořádně kousat, polykat, když si tam zuby čistím, tak brečím bolestí. Mám dáseň celou oteklou. Tak nevím, jak dlouho to bude ještě trvat. Občas mě napadá, že vezmu šátek na nošení poběžím za svojí maminkou, aby mě navázala a ponosila a ukonejšila, že to bude všechno v pořádku a už to nebude bolet. :o)

Čtěte také:

• Miminko nemusí znamenat průvan v peněžence
• Šátkování bez závislosti
• Tandemové kojení aneb Kojení novorozence a jeho staršího sourozence

Přípravy na porod

V tomto těhotenství jsem se rozhodla, že přírodě trochu pomohu a začnu se na porod poctivě připravovat už zavčasu. Vnímám zvláštně určité postupy, které něco „uměle“ nastavují  a osobně mi to přijde nepřirozené a velmi zvláštní, abych měla dopředu vědět co, kdy a jak. Abych to uvedla na pravou míru. Tak např. když jsem poprvé nemohla hodně dlouho otěhotnět, tak mi moje paní doktorka už dala kontakt na centra, kde jsem se měla objednat, ale pro mě byla zcela nereálná představa, že teď a teď mě nějak „naprogramují“ a já budu najednou těhotná. Že bych měla přijít o to překvapení a o tu spontánnost celého těhotenství. Nikdy jsem třeba nebrala ani nějaké tabletky na přípravu těhotenství a i jsem chtěla nechat na přírodě můj první porod. Nezkoušela jsem tedy žádné babské rady k tomu, abych nemusela mít vyvolávačku.

Nakonec vše skončilo u tabletky a holt jsem si ten vyvolávaný porod musela zkusit. Tentokrát však své představy hodím za hlavu a přírodě půjdu trochu naproti. Takže mám připravený maliník, s chutí si dám červené víno, horkou vanu a podstoupím spousty dalších babských rad, budu na Gustičku mluvit a vysvětlím jí, že společně si to užijeme mnohem více. Samozřejmě s tím nezačnu nyní, ještě mám čas, ale pomalu se připravuji na to, že tentokrát dám vyvolávačkám sbohem.

Chystáme výbavičku

I přestože ještě aspoň měsíc by se měla Gustička ohřívat u mě v bříšku, tak panika dopadla už i na mého manžela. Jeden večer jsme takhle seděli v obývacím pokoji, já si vychutnávala ticho a pohodu, v televizi nám běžela nějaká kulisa a můj drahý se najednou probere a povídá mi: „Baru a my už máme jako všechno na miminko připravené, jo? Jako všechny ty mastičky, olejíčky, dudlíček a tak?“ Já jsem se na něho nevěřícně podívala, že nemám nic a nic moc připravovat nebudu (samozřejmě už mám nakoupeno téměř vše, jen to musím dát dohromady, uklidit, umýt apod.). Tak jsem ho v tom chvilku nechala a vyjmenovala plno věcí, co mi ještě chybí.

Nemáme autosedačku, adaptéry na kočárek, kolečka poopravit a dalších plno věcí. Jeho výraz byl k nezaplacení. :o) Na závěr mi povídá: „No mě teď chytla nějaké panika, vlastně můžeš začít kdykoli rodit a my tu nic nemáme, co budeme dělat.“ Takže jsem usoudila, že pro klid svého manžela vybalím z igelitky olejíčky, mastičky, připravím oblečky do porodnice a uklidním tak svého muže, že až to přijde, tak budeme zcela připraveni.

Kontrolní ultrazvuk

V týdnu jsem absolvovala další kontrolní ultrazvuk. Měla jsem jít už i na monitor a Lolu s sebou na monitory brát nemůžu, jelikož by to tam celou dobu v klidu nevydržela. Tak jsme udělali první zkoušku hlídání – s tatínkem v práci. Jelikož až budu jezdit do porodnice na kontroly, tak bude Lola asistovat manželovi vždy. Jenže monitor se nakonec nekonal, že prý je vše v pořádku a bude stačit natočit až na další kontrole za 14 dnů.

Už mě tedy čekají pouze poslední dvě prohlídky u mé paní doktorky a v týdnu si musím zavolat do porodnice a objednat se na ambulanci k nim. Gustička se má v bříšku krásně, stále je hlavičkou dolů a už by měla i tak zůstat. Plodová voda i placenta jsou v pořádku. V bříšku stále řádí, už pár kopanečků dostala i Laurinka. Vždycky se zarazí, chvíli přemýšlí, co to bylo, a pak se začne smát.

Jahodové hody

Závěrem týdne jsem se také nechali pohltit jahodovou mánií, a protože Loly je u nás na jahůdkách jako doma a neustále by nějaké (i zelené) otrhávala, tak jsme se rozhodli, že zajedeme za samosběr a pár jahůdek si dovezeme. No až na to šílené vedro to byla paráda. Lauri si to opravdu užívala, stále trhala a baštila jahodu po jahodě, kdykoli si utrhla do mističky, tak hned šla do pusy. Domů jsme si dovezli přes 4 kg jahod a mě čekaly jahodové hody. Upekla jsem buchtu, udělala dřeně, koktejly, něco zamrazila a nakonec jsme si pochutnali na jahodových knedlících.

Máme před s sebou poslední červnový týden, už asi ani nebudu psát, jak rychle opět utekl celý měsíc. Nedávno jsem psala, že ho zahajujeme, a teď jsme opět na konci. Dneska jsem si akorát dopisovala těhotenské týdny do kalendáře na červenec a skončila jsem u 38. tt, což už mě docela „vyděsilo“ a ještě víc překvapilo. Uteklo to jako voda. Doufám, že ty další dny, až tu bude Gustička s námi, tak rychle utíkat nebudou. Když vidím dneska tu naší větší culíkatou princeznu, tak se mi až hrnou slzy do očí, jak už je veliká a jak rychle vyrostla.

Mějte se krásně i v posledním červnovém týdnu a v červenci se těším na viděnou

Bára

Bára právě prožívá 33. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

Zdroj: Profimedia.cz