Bára ve 32. tt: Ani červen nás nenechá odpočívat od nemocí

TĚHULKA LIVE! BÁRA Opět jsme marodní. Konečně nemusíme přeskakovat dvoumetrovou jámu pod vchodovými dveřmi, to je známka toho, že rekonstrukce se zdárně blíží do závěru první třetiny J A Gustička roste každým dnem, občas mi přijde, že má potřebu nám z bříška i ručičky podávat.

Zdroj: Fotoprome.cz

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Od března jsem si zvykla, že vždy začátkem měsíce nás chytne nemoc, resp. Laurinku. Následují probdělé noci, rýma, kašel, odsávání, medicíny atd. Začátek června byl však jiný, užívali jsme si krásné počasí a já si oddechla, že do začátku zimního období jsme snad již dali nemocím sbohem. No a zase jinak.

Laura je opět nemocná

Místo začátku měsíce jsme si to posunuli na polovinu, ale opět to stojí za to. Jela jsem si s Loly užít sraz maminek, které nosí v šátku. Bylo to však v uzavřené dětské herničce a někdo nám tam dorazil zřejmě i s bacilem. Takže jsem si s Laurinkou dala zase jednu premiéru, a to opravdu nespací noc. V jednu chvíli jsem nevěděla, zda nepojedeme na pohotovost. Moc plakala. Byla občas skoro k neutěšení. Standardně bych ji navázala do šátku a chodila bych s ní. Jenže bříško už mi to nedovoluje, a tak jsem aspoň po chvilkách posedávala a měla ji na sobě. Evidentně ji prospívala vzpřímená poloha.

Manžel byl zrovna na noční, takže veškerý tah byl opravdu jen na mně. Stále mi jen šrotovalo v hlavě, co by jí mohlo být, plakala při každém polknutí. Bála jsem se, zda ji nemohla štípnout třeba vosa do jazyka, pak mě napadla angína, jelikož polykání bylo opravdu zlé. Do toho hodně moc slintala. Mě už začínalo bolet bříško, ale naštěstí k ránu zabrala a měly jsme obě pár hodin na spánek. Jakmile se vzbudila, spustila se jí rýma. Celý den jsme pak měli dilema, zda s ní dojet na pohotovost. Nakonec jsme zůstali doma a já už vyhlížela povíkendové pondělí jak smilování.

Má zřejmě nějaký ošklivý zánět nosohltanu. Takovou rýmu jsem u ní ještě nezažila, a to si troufám tvrdit, že rýma a Laura je pomalu jako jedno slovo. Do toho to špatné polykání a v neděli večer už vylítla i teplota. Tak doufám, že jak rychle to přišlo, tak to i rychle odejde a pak si od těch všech nemocí dáme konečně chvilku klid.

Plenky už jen na noc

S čím se však musím pochlubit je to, co jsem minule lehce nakousla. Již minule jsem to tedy mohla napsat, ale nechtěla jsem to zakřiknout, protože jsem si myslela, že se stále přivalí nějaký zádrhel. Ten se však nekonal a k mému stále velkému údivu mohu prohlásit, že Laurinka je bez plenek.

Jeden den jsem jí plenku zkusila vzít, připravila jsem si tepláčky, které mám jen na ven nebo jsou už v horším stavu, abych je mohla házet rovnou do prádla. První den byl velmi náročný. Myslela jsem si, že to není nic na moje nervy. Nicméně jsme za první den vychytali asi jedno čurání a pak šlo všechno do tepláků. Zapnula jsem pračku a říkala jsem si, že když jsem zvládla ten první den, tak už to dáme. A neuvěřitelné. Od dalšího dne bez nehody.

Laura jako by naprosto chápala smysl plenek a smysl celého chození na záchod. Další den nás čekala jízda autem. Na to jsem si ještě netroufla, tak Lola dostala plenku, ale ani jednou ji nepočurala. Tak jsem se na druhý den rozhodla, že ani do auta jí plenku nedám. A opět jsem se nestačila divit. Laura byla schopná si říct i v autě. A ještě víc mě asi fascinovalo a fascinuje to, že je schopná si říct a ještě pak bez problémů vydržet, než zastavím, a dojde si.

Takže nám zůstalo pouze spinkání a to už je úplná pohoda. Na spinkání plenku zatím neřeším, protože v noci Laura hodně čurá, takže to ani nemá smysl zkoušet. Ale jsem na ni opět neskutečně pyšná, jak mi znova dává najevo, že je rozumná a všechny ty věci kolem miminka úžasně chápe.

Ach ta numerologie

Moje taška do porodnice stále zeje prázdnotou, a tak nějak jsem došla k závěru, že stejně můžu zabalit až po polovině července. Jedeme totiž ještě na tu rodinnou oslavu a budu potřebovat tašky, které si vezmu do porodnice, tak bych musela znova vše vyndávat a pak opět balit. Tak jsem si říkala, že to nechám až na potom. Vzhledem k tomu, že stejně porodím 8. 8., tak se nemám čeho obávat.

Když už jsem nakousla opět ten krásné datum porodu, tak si dovolím se k těm číslům lehce vrátit. Nedalo mi to a při různém počítání a skládání jsem zjistila, že když by se Gustička narodila opravdu 8. 8. 2017, tak by i její osudové číslo bylo také 8. Jelikož součet narození dává 8. 8+8+2+0+1+7=26 a 2+6= 8, pak jsem si spočítala Laurinky číslo 1+9+2+0+1+5=18 a 1+8=9 a říkala jsem si, že se jen tak někomu nepodaří, mít děti narozené ve stejném měsíci, v kterém vychází i jejich osudové číslo.

Gustička v srpnu a číslo osm, Laurinka v září a číslo 9. No tak to jsem se chtěla vrátit na základní školu a zopakovat si základy matematiky a zdá se, že počítat ještě umím. Občas mám potřebu v tom těhotenství vymýšlet možné i nemožné, ale tak beru to jako zajímavou myšlenku, které se třeba jednou nějakým způsobem vrátí.

Čtěte také:

Bříško roste

Dlouho jsem si nepostěžovala na svoji váhu. Momentálně mám nahoře cca 12 kg. S touto váhou jsem rodila Lauru. Takže předpokládám, že stále nejsem u konce. Neobleču už žádné oblečení, které jsem měla u Loly. Takže mám jedny kalhoty a dvoje kraťasy, s kterými si prostě musím vystačit. No už aby ta váha konečně přestala stoupat. I když teď musím říct, že poslední tři týdny se držím. Tak jsem na závěr zvědavá, jak moc to bude stoupat.

Do toho mi přijde v poslední dny, že mi snad praskne bříško. Takové pnutí, jako kdyby opravdu rostlo o centimetr za hodinu. Naštěstí mám u sebe stále olejíček Eucerin proti striím a ten mi velmi pomáhá udržet bříško krásné a bez jediného šrámu. Tak se vždycky ujišťuji, když takto hodně roste, že se řádně starám a že by nebylo fér, aby se mi tam nějaká potvůrka objevila. Zatím však olejíček působí perfektně.

Přípravy na porod pokračují

Příští týden mě čeká další ultrazvuk a už první monitor. Tak doufám, že malá bude čiperka jako vždycky a odbudu si tam jen těch dvacet minut a nebude se muset monitor natáčet víckrát. Už si také budu muset zavolat do porodnice a objednat se na poradnu. Vysedět tam tu první návštěvu bude opět náročné. Poprvé je to tam tak na tři hodiny. Nebo alespoň bývalo. Pak doufám, že mě zařadí opět do „bezproblémové“ ambulance a já budu chodit už jen k porodní asistentce na kontroly a nebudu muset ty tři hodiny čekat pokaždé. Uvidíme, jak to dopadne.

Mé řádky se opět pomalu blíží ke konci a bohužel musím konstatovat, že než jsem byla schopná dát dohromady další svůj příběh pro vás, tak cítím, že Laurinčin bacil pohltil i můj krk, a i přestože jsem do sebe vlila už celý čaj, tak je to horší a horší. Takže jdu udělat zábal, zachumlat se pod peřinu a doufat, že Gustička mi pomůže, a až se vzbudím, nebudu o ničem vědět. Čeká mě v týdnu obíhání Laurinčiných doktorů i své paní doktorky, takže musím být fit.

Mějte se krásně a přeji vám, ať se všem v těchto krásných dnech vyhýbají bacily, jak jen to jde.

Bára

Bára právě prožívá 32. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?