Bára ve 29. tt: Týden ve znamení velké zkoušky

Tak se mi to přeci jenom povedlo a kočárek mám doma. Nemám ale v plánu ho nějak schovávat nebo balit. Sporťák si nechám venku, jelikož Laurinka ještě občas má potřebu jezdit v kočárku, tak abych ho měla při ruce. Pravidlo, že by kočárek před narozením neměl být doma, tak nedodržím, jelikož ho budu ještě potřebovat. Nehledě na to, že kdybych žádný nesháněla, tak Laurinka se vozí ve svém do porodu a pak do něho jen Gustička přesedlá.

V týdnu mě čekala další kontrola na ultrazvuku. A jak jsem si stále říkala, ještě tři měsíce, ještě tři měsíce, tak mi nějak došlo, že už ani ne tři měsíce. Neuvěřitelně to všechno běží. Jak je zvykem, tak krásný červen a červenec se přehoupnou jak nic a na začátku srpna už budu raději ve střehu. Počítám, že ještě dvakrát, třikrát půjdu do poradny za svou paní doktorkou a pak už mě převede do porodnice, kde mě budou čekat pravidelné monitory. Těším se. Sice si vzpomínám, jaká byla vedra před dvěma lety a sedět tam v tom křesle a přemlouvat prcka v bříšku, aby se hýbal, bylo občas náročné, ale i tak jsem si odpočinula. A hlavně jsem zvládla přečíst celou knihu. Už mám i jednu připravenou, co jsem dostala od manžela k Vánocům přesně pro tyto účely.

PROBLÉMOVÝ RH FAKTOR

Protože by to Laurinka takhle dlouho se mnou nezvládala, jsme domluveni, že ji vždy bude hlídat manžel. Buď si ji bude brát do práce, nebo budou na mě čekat doma. Takže ten čas tam bude opravdu jen pro mě a pro Gustičku. Jinak kontrola nám dopadla v pořádku. Byla to jen taková rychlovka, protože za další týden mě čeká velký ultrazvuk, který se dělá ke třicátému týdnu, a tam mi paní doktorka sdělí váhový odhad a délku Gustičky.

Nejvíc nepříjemné na celé kontrole bylo, že jsem musela dostat včelku. Protože mám „úžasný a skvělý“ Rh faktor negativní a je potřeba tělo připravit na protilátky. A vzhledem k tomu, že Laurinka byla pozitivní po tatínkovi, tak při druhém těhotenství už mě musí píchat injekci, aby se mně a miminku dařilo dobře. Pamatuji si, když mi tenkrát u prvního těhotenství pan primář sdělil, že mám krevní skupinu negativní, jak jsem začala plašit.

Ihned jsem vzpomínala na slova naší paní učitelky z gymplu, která nám v biologii kladla na srdce, jak je to vážné, když má maminka negativní faktor, a že se vše musí hlídat a sledovat a nedej bože, že miminko by mělo pozitivní. No vybafla jsem to tenkrát na pana primáře, jak moc se bojím, a on mě uklidňoval, že dneska už je to zase úplně někde jinde a vše je hlídané a že se to řeší zejména u dalších těhotenství, kdy je tělo už připraveno na reakci v případě opačného faktoru. Takže jsem vyfasovala injekci, poděkovala jsem, dostala nesrozumitelnou fotku Gustičky a tradá domů.

DĚTSKÉ NÁVŠTĚVY

Měli jsme tu taky na návštěvě moji neteř Elišku. S Laurinkou si moc rozumí. Eliška je na ni velmi hodná a vždycky si to skvěle užijí. Hrozně rádi s Lukym pak pozorujeme, jak úžasně si dokáží vyhrát. Elišce už je 6 let, takže v plno věcech dokáže Laurince pomoct, kolikrát jsem o nich třeba půl dne ani nevěděla. Je krásné, jak ji Laura vnímá taky jako dítě, jako sobě rovnou a dokáže se s ní smát zase úplně jinak než s námi.

Eliška přijela a první, co bylo, se těšila, že budeme poslouchat Gustičku. Pamatovala si ještě od Laurinky, když byla v bříšku. Měla jsem takový speciální přístroj, kterým jsem jezdila po bříšku a ve sluchátkách bylo slyšet srdíčko a ozvy. Musela jsem ale Elišku zklamat tím, že je přístroj rozbitý. Ale byla moc roztomilá, jak první, na co se hlásila, bylo poslouchání miminka. Pak mi ještě několikrát připomínala, že musí přijet na ty prázdniny, až se to miminko narodí, že tu moc chce být s námi.

Zvládli jsme tu mít i druhou neteřinku Marušku. To pro mě bylo hezké věkové srovnání, jelikož jsou od sebe s Lolou dva roky a kousek. Tak jsem si na nečisto mohla zkusit, jaké to bude, a musím říct, že jsem natěšená snad ještě víc. Jsem moc ráda, že se nám vše podařilo a holky budeme mít takhle blízko u sebe. Bude to nerozlučná dvojka.

Čtěte také:

• Dudlík neprávem zatracovaný
• Miminko nemusí znamenat průvan v peněžence
• Za nemocemi dětí mohou stát vztahy v rodině

LAURINČINA OPERACE

A událost týdne? Operace Laurinčiny pusinky. Jsem neskutečně ráda, že to máme za sebou. A byla to pro mě jako pro mámu opravdu veliká zkouška. Zákrok s sebou přinesl plno pozitiv, ale ten úkon samotný byl pro mě naprosto šílený. Laurince jsem vyprávěla, co se bude dít, že pan doktor bude dělat šmik, šmik na jazýčku a na obličeji bude mít masku, do které bude dýchat, aby mohla hezky usnout.

Ráno jsme přijeli do nemocnice. Personál byl skvělý, všichni se usmívali, vysvětlovali. Pak jsme šli s Laurinkou na sál. Měla jsem ji položit na operační křeslo, ale to už tušila, že se něco děje a začala plakat. Samozřejmě se mě nechtěla pustit. Tak jsem ji tam položila a držela ji za hlavičku. Manžel byl hned za mnou. Paní doktorka začala přikládat masku a pro mě nastala snad nejdelší půlminuta v životě.

Laurinka moc plakala, házela celým tělíčkem, museli jsme jí držet jen hlavičku. Najednou ten pohled toho děťátka, které hází ručičkami a nožičkami do všech stran, na obličeji má masku a jen to vše pomalu ustává a tělíčko se postupně stává bezvládné. Jenom jsem si stále opakovala: „Už spinkej, už spinkej, ale nic.“ Pak už jsem to nevydržela a začala moc brečet. Úplně mě to sebralo. Vidět ji tam tak bezmocnou. Manžel mě musel odvést.

V čekárně jsem brečela jednou tolik, protože jsem si zase vyčítala, že jsem selhala jako máma a nezůstala jsem u ní, jak jsem jí slíbila. Pak ale vše proběhlo velmi rychle. Najednou nás volali k Lole, že už se probouzí. Moc plakala, ale byla statečná. Za chvíli nás pustili domu, vysvětlili, co může jíst a co ne a jaké bude hojení. Musím říct, že už druhý den papala téměř vše. Občas ještě říkala, že ji to bolí, ale nic hrozného. A velký závěr celého zákroku?

SBOHEM DUDLÍKU

Laurinka je bez dudlíku. Dudání je jediné, co ji stále bolelo. Nevím, zda to bylo „novým“ jazýčkem, s kterým už tak neuměla dudat, nebo ji to opravdu bolelo, ale vždy když si dudu vzala, tak říkala „au, au“ a plivala ho pryč. Takže máme za sebou další miminkovskou etapu. Na jednu stranu jsem ráda, že ji nemusíme přesvědčovat a vysvětlovat, že je na dudlík už veliká, ale na druhou stranu byla to jedna z posledních věcí, co na ní bylo ještě takové to miminkovské, a úplně ji vidím, jak ležela v porodnici s dudlíkem větším než ona.

NEMOCNÝ MUŽ

A aby toho nebylo málo, tak si manžel zvládl v práci ještě zlomit palec na noze. A znáte to, rýmička u chlapa – smrtelná nemoc. Natož pak zlomený prst. Takže je ze mě teď žena v domácnosti, která se musí starat o dvě děti a jedno v bříšku.

Ne, musím podotknout, že je statečný a že právě při té rýmičce je to daleko horší. Teď bohužel musíme makat na domečku, protože chvátáme na postavení psí boudy a kotce, abychom měli tu divou zvěř kam zavřít, než nám postaví nový a krásný plot. Tak ani nemá moc čas odpočívat, ale doufám, že se vše brzy zahojí a oba ti moji miláčkové budou fit.

Gustička je každý den nakopává, ať mají víc a víc síly. Už aby tu ta naše druhá princezna byla s námi. Moc se těším, jak si je budu užívat všechny tři najednou.

Krásný den všem

Bára

Bára právě prožívá 29. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

Zdroj: Ivana