Babičkou jsem často a ráda

Postupem času jsem se na vnoučátko začala těšit. Jeho příchod na svět jsem prožila společně s dcerou dokonce na porodním sále.

Narodila se malá Amálie a neměla start na svět zrovna jednoduchý. Toužila jsem být Amálce neustále na blízku při hlídání, přebalování, prostě při všem, co s ní souviselo. Jako malé miminko jsem ji podle mého vkusu – málo hlídala.

Holčičko, toužím po tobě

Toužila jsem s ní být častěji. Chtěla jsem vše zvládat perfektně a ne vždy se dařilo. Jak Amálka rostla, hlídala jsem ji častěji a v pohodě jsem zvládala vše potřebné. Starat se o jedno dítě mi bylo blízké, sama mám jen jednu dceru. Snad právě proto se má dcera rozhodla mít hned za dva roky další miminko. Amálce pořídila bratříčka Toníka. I jeho jsem přivítala v porodnici na svět, tatínek byl v té době opět v zahraničí.

Má touha se naplnila

Pořídila mi tak dvě malé děti na hlídání, nejdříve víkendově, později jsem je u sebe měla celý týden, když dcera pomáhala manželovi s rozjezdem firmy. Má touha po hlídání se naplnila.
Dcera s manželem zahájili provoz restaurace a zeť se ještě přes zimu dál věnoval profesionálnímu sportu v cizině. Dcera i nadále zůstává často s dětmi sama a mně začínají v zimě hlídací žně.

Všeho moc škodí

Když byly obě děti malé, Toník několikaměsíční miminko, bylo hlídání náročná služba, a to ve dne i v noci. Práci jsem v té době neměla, to bylo jediné štěstí, ale ne moje. Fungovala jsem na sto padesát procent.
Dětičky miluji, ale všeho moc škodí. Byla jsem vyčerpaná a unavená. Takové časté hlídání, navíc malinkých vnoučátek, začínalo být dobrovolně povinné, a to se mi nelíbilo.
Neměla jsem chvilku na odpočinek. Náročné bylo hlavně časté noční vstávání. Nejhůř jsem však zvládala dětské nemoci, když přišla teplota, kašel, bolavá ouška. To jsem pak naříkala a přála si, aby už zase zlobily a řádily, ale aby byly zdravé. Strach o ně byl veliký a moje bujná fantazie plodila různé kombinované nemoci, což jsem kdysi jako matka neřešila.

Stýská se mi

Jak děti rostly, bylo hlídání lepší a pro mě příjemnější, už jsme třeba vstávali jen jednou za noc. Krutá ale zůstávala rána, když se draci, tak jim s manželem důvěrně říkáme, po probdělé noci probudili v pět ráno zcela vyspalí. A kolotoč začal nanovo.
Dnes už si vnoučátek užíváme každý víkend na jednu noc a radujeme se s nimi. Někdy se už nemůžeme dočkat, až bude pátek nebo sobota a draci se k nám nastěhují. Amálce je 5,5 a Toníčkovi 3,3 roku.
Kdybych je o víkendu nehlídala aspoň jednu noc, byla bych nesvá. Opravdu se mi po nich stýská a myslím si, že je to vzájemné.
Dětem vždy připravíme nějaký program, protože jak se říká, kdo si hraje, nezlobí.
Dcera si také velmi ráda od nich odpočine, protože starost o restauraci a výchova dětí jí dá pěkně zabrat. Děti nade vše miluje a má můj obdiv, jak skvěle se o ně umí starat, i když se stala matkou tak mladá. V její přítomnosti jsou však neukázněné a rozpustilé.

Nerozmazlujeme

Říká se, že babičky a dědečkové rozmazlují, ale troufám si říct, že u nás tomu tak není. S manželem jsem oba na vnoučátka přísní a důslední, ale to neznamená, že je nemilujeme. Kázeň u nás jim není na škodu a poslouchají víc, než když jsou se svými rodiči.
Někdy se na nás zlobí, že není po jejich, a vyhrožují, že už k nám nepojedou, ale nakonec se vše v dobré obrátí, a vždy se k babi a dědovi oba těší.