Ztráty a nálezy

Takže je lepší pořídit více malých polštářků na manželskou postel a obléct se do teplého pyžama, protože ve své dobrotě neodepřu peřinu a polštář ani za kopance a smradlavý dech. Přišla jsem o chuť na něco, co kdysi dávno byl sex, o klidný čas na záchodě – dítě nabere můj směr už při stisknutí kliky; jednou nohou mu bráním, aby nesahalo na záchodovou štětku, druhou, aby se nedostalo k toaletnímu papíru, který chce rozmotat a stáhnutými kalhotami, aby nesahalo na záchodové prkénko, svůj talíř a jídlo – dítě nevěří, že z jeho talíře je jídlo stejně chutné jako z mého, svůj kartáček na zuby – to, abych si nemyslela, že mám něco v osobním vlastnictví. Někde mezi tím vším, troufám si mluvit za všechny maminky, tedy alespoň za ty mnou dotázané, které jsou na výchovu samy (s manželem pak asi v lepším případě), na začátku cesty mateřství, každá ztratí sama sebe.

Člověk je pořád s někým, ale vlastně strašně sám. Když vám nikdo nepomůže, nemáte čas si utříbit myšlenky a vše se pomalu hroutí jako domeček z karet. Chvíli jsem se plácala v roli oběti, nevěděla jsem kudy kam. Pak jsem přestala vysílat S.O.S. zprávy rodině a kamarádům. Prostě pochopíte, že když je vaše dítě nemocné, nedej Bože vy sama, nikdo vám kromě manžela neulehčí.

Začala jsem si vytvářet základy své vlastní rodiny a budovat okruh nových přátel. Se slzami v očích jsem obcházela ulice a vylepovala ručně vyrobený inzerát, abychom měli s Martínkem kamarády, odepisovala jsem na inzeráty na mami+mimi seznamce, náhodně jsem se dávala do řeči s cizími lidmi na ulici, abych si Prahu udělala alespoň o trochu menší a přátelštější. Nechci nikoho urazit, ale myslím, že pokud žena vyrůstala, studovala a pak i vychovávala své děti na jednom místě, pak se jen stěží dokáže vcítit.

Začínám 15. týden druhého těhotenství. S čistým svědomím můžu říct, že jsem spokojená se svou rolí matky, manželky, kuchařky a balkónové zahradnice, a smířila jsem se s výchovou dítěte ve velkoměstě. Všichni tři jsme přečkali mou nejistotu v sebe sama jako matku a ženu také díky jednoduché radě jednoho uznávaného léčitele, který se mě zeptal: Co uděláte s komárem ve svém domě? Zabít! Jediné, co mě v tu chvíli napadlo. Buď anebo komára můžete vyměnit za motýla, dodal. To mi přišlo trochu namáhavé, ale budiž.

Metafora komárů a motýlů mi pomohla rozlišit dobré vztahy od špatných, ať už v rodině nebo mimo ni. Vztahy, které nefungovaly, se vytratily nebo vytrácejí, některé se obnovily a mnoho nových vzniklo. Jediné, co se mi hlavou honí je, jestli i druhé dítě přinese do mého života tolik změn jako první. A tak jsem začala hluboce milovat a vážit si svého manžela, protože jsem zjistila, že pouze a jenom v něm mám veškeré své zastání. Začala jsem nadevše milovat Martínka, protože vidím, jak rychle se učí a roste mi před očima. Ano, bude to asi nějaký čas trvat, než vyroste, ale bude na mě za 20 let stejně láskyplně volat mami a rozpřahovat ruce, když se zeptám, jak moc mě má rád?

A v neposlední řadě jsem si začala vážit sama sebe, protože jsem v sobě objevila nepoznanou sílu a energii. Stala se ze mě ochránkyně hnízda, do kterého nepustím nikoho, byť jen se sebemenším náznakem špatného úmyslu. Stal se ze mě nový člověk – maminka s příchutí toho, kým jsem kdysi bývala.

Tereza právě prožívá 15. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?