Změna termínu porodu
KLUB TĚHULEK! IVČA Uplynulý týden byl opět vcelku nabitý. Navštívila jsem maminku a neteř, poprvé jsem byla na kontrole v porodnici a pokračujeme v přípravě všeho potřebného pro miminko. V sobotu jsme se také podívali za babičkami na Mělník. A stále jsme dva v jednom 🙂
Na začátku týdne měl manžel třídenní školení v Praze, což pro mne znamenalo, že jsem měla k dispozici na tři dny auto. Jelikož normálně s ním každý den jezdí manžel do práce, která je kousek za Prahou. V úterý jsem tak mohla vyrazit autem za mojí maminkou na Jižní město. Ta mi udělala k obědu rizoto, pěkně jsme si popovídaly a také jsem musela otci přeparkovat jeho auto, kvůli čištění ulic.
Od mamky jsem vyrazila za neteří, která bydlí nedaleko, kousek za Prahou. Již nějakou dobu jsme se snažily sejít, ale nějak se nám to nevedlo, až nyní. Byla jsem moc ráda, protože jsem ji chtěla ještě před porodem vidět. Neteř má ročního chlapečka, který byl ze začátku mé návštěvy trošku stydlivý, přeci jen jsme se dlouho neviděli. Nejdříve se musel pořádně rozkoukat. 🙂 To mu ale netrvalo moc dlouho a za chvilku už mu koukali čertíci z očí. Co mne ovšem překvapilo, bylo to, že nejvíce si vyhraje s obyčejným koštětem. I když s hračkami samozřejmě také. No a pak s jejich pejskem, kterého mimo jiné i pěkně vykrmuje křupkami a vším co už nechce nebo mu upadne na zem. 🙂
Ve středu mi přišel emailem výsledek stěru na streptokoka, který byl naštěstí negativní. Výsledek mi manžel vytiskl, abych si jej mohla přidat do své těhotenské průkazky. Ve čtvrtek mne totiž čekala první kontrola v nemocnici Motol, kterou jsem si vybrala pro svůj porod.
Do nemocnice jsme dorazila s menším předstihem. V nemocnici se naštěstí již trosku vyznám, takže najít ten správný uzel a patro nebyl problém. Nejdřív jsem se musela nahlásit v kartotéce, aby o mne věděli. Sestřička mi zde vystavila kartu a dala nějaké formuláře, které jsem měla v čekárně vyplit. V čekárně mi vyrazilo dech, kolik těhulek tam čeká na kontrolu. Říkala jsem si, že to tedy bude opravdu na dlouho a obrnila se trpělivostí. Naštěstí jsem s něčím podobným počítala a vybavila se svačinou a pitím. Poprvé jsem na řadu přišla asi po hodině a půl, to si mne zavolaly sestřičky, aby udělaly obvyklé úkony a vysvětlily mi, jak to u nich chodí. Mimo jiné mne upozornily, že je dobré za otce u porodu zaplatit předem, protože nikdy nevíte, kdy to na vás přijde a pokud nebudu mít potvrzení o zaplacení, nedovolí manželovi, aby mne doprovázel. No, a pokud to náhodou nestihne být se mnou u porodu, tak nám pak penízky vrátí. 🙂
Od sestřiček jsem se vrátila zpět do čekárny a čekala, co se bude dít dál. Za necelou hodinu jsem opět slyšela své jméno a tentokrát jsem šla již k lékařce do ordinace. Doktorka mne nejdříve vyzpovídala a vytiskla si mé zprávy z diabetologie, kam chodím. Poté mne začala vyšetřovat. Těšila jsme se, že opět uvidím našeho Tomáška, ale to se bohužel nestalo. Tentokrát mne jen prohlédla a poslechla si srdíčko miminka. Termín porodu mi posunula na 5.5. podle UTZ z prvního screeningu, zatímco má lékařka se držela termínu dle poslední menstruace (10.5.), vzhledem k tomu, že se s termínem z prvního screeningu nelišil víc než o týden. To pro mne bylo docela zajímavé, protože jsem si stále říkala, že máme dost času, ještě celý měsíc, ale najednou už to tak není. 🙂
Doktorka jinak zkonstatovala, že je vše v pořádku a že na porod to zatím nevypadá. Příští kontrola za týden, na kardiotokograf také až příště a na UTZ jdu až za 14 dní. Na druhou stranu, díky tomu jsem již mohla odejít, zatímco jiné těhulky tam ještě čekaly. To mne tedy čeká asi až příště. V hale nemocnice jsem se stavila na oběd, který byl moc dobrý. Rovnou jsem to vzala i do pokladny zaplatit poplatek za otce u porodu, člověk nikdy neví. 🙂
Díky tomu, že se nám termín porodu přiblížil, jsme se s manželem vybičovali a začali o to víc připravovat náš byt na příchod našeho Tomáška. Manžel uříznul noční stolky z naší staré postele a přidělal k mé straně postele postýlku. Rovnou ji z jedné strany podložil, protože na kurzu nám porodní asistentka řekla, že není nutné kupovat klín do postýlky, ale stačí postýlku na první týdny podložit. Postýlka mi sice teď trošku překáží, ale to snad do porodu vydržím, a pak to zas bude lepší, když nebudu mít tak velký a těžký pupek jako teď, snad. 🙂 Ze sklepa jsme již vyndali veškeré věci pro miminko, vše jsme vyprali, manžel sestavil i kolébku a mne již čeká jen vše otřít a načančat. Také jsme vyprali spoustu darovaných plyšových hraček, myslím, že Tomášek snad ani nemá šanci si se vším vyhrát, kolik toho máme. 🙂
V sobotu jsme byli za babičkami na Mělníku, odkud jsme si mimo jiné odvezly další tři krabice věcí pro Tomáška. Z oblečení už fakt nemusíme nic kupovat, minimálně do tří měsíců. Navíc jsme babičkám vzali ochutnat mazanec, který jsem v pátek dělala a který mi dal pěkně zabrat, protože jsem špatně pochopila začátek receptu a těsto mi nechtělo vykynout. Naštěstí se mi po poradě s mojí tchýní těsto nakonec povedlo zachránit a mazanec dopadl nad očekávání dobře, i babičkám moc chutnal.
V příštím týdnu mne čeká doladit postýlku a kolíbku pro Tomáška, vyprat ještě jednu pračku oblečků, snad již poslední, a už opravdu zabalit tu tašku do porodnice, protože času je už opravdu málo. 🙂 Také mne čeká kontrola na diabetologii a v porodnici.
Mějte se krásně a loučím se s vámi
Ivča
-352x198.jpg)
