Zlá, ošklivá rýmička

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

V úterý mi bylo již lépe, takže dojít do práce problém nebyl. Bohužel rýma stále zůstávala a co bylo horší, usadila se někde vzadu v dutinách a vůbec se jí nechtělo ven. Ve čtvrtek mne z toho rozbolel zub, který vydržel bolet až do víkendu. Teprve v neděli trošku povolil a začalo to být opravdu lepší. Člověk by řekl, taková kravina jako rýma, ale jak dokáže potrápit, obzvlášť, když nemůžu použít své oblíbené kapky do nosu.

Tentokrát došlo i na babské rady, a je pravda, že ruce ponořené až po lokty v horké vodě a ručník přes hlavu těm proklatým dutinám trošku domluvil. 🙂 Shrnuto, podtrženo, celý pracovní týden jsem chodila z práce utahaná jako kotě a doma už jen odpočívala. Doufám, že mám s nachlazením vybráno a zbytek těhotenství bude už bez takových návštěv.

Ve čtvrtek jsme měli v práci Mikulášskou besídku, která se bohužel konala venku, ve dvoře naší firmy. Což pro mne znamenalo, že jsem se šla juknout jen na hodinku a pak rychle domů a do tepla. Vzhledem k trvající rýmě, mému těhotenství a řekněme ne úplně příznivému počasí nic divného. Mrzelo mne to, ale co naplat. Svařák na zahřátí jsem neriskovala, protože kolegyně již hlásily, že to není jen svařené víno, že je to říznuté i něčím ostřejším. Bez alkoholu byl jen svařený jablečný mošt. Když jsem si šla pro druhý kelímek na zahřátí, zastavila jsem slečnu, která do moštu chtěla nalít myslivce, aby mi ještě nalila čisté jablíčko. Takže dva čisté mošty a o dalším jsem si mohla nechat zdát, což byl ten správný signál vyrazit k domovu. 🙂

O víkendu jsme si naplánovali vyzvednutí dárku pro tchána, a když už jsme byli na Zličíně, tak jsme si neodpustili návštěvy v dalších obchodech. Koupili jsme si k tomu dobrou kávu a vyrazili na obhlídku ukládacích systémů a organizérů. Zajímavé je, že i když jsme vlastně nechtěli nic kupovat, tak jsme tam nakonec stejně utratili skoro dva tisíce korun. Je to prostě mor. 🙂 A to jsme ještě ve výprodeji viděli zlevněný jídelní stůl, který by byl krásným doplňkem do naší kuchyně, kde máme starý, již nepoužívaný stůl a židle od mé tety.

Manžel chtěl dřevěný stůl, ideálně masiv a pokud možno s krásnými zářezy a prasklinami. Zatímco já bych preferovala stůl hladký, klidně i dřevěný, ale hladký a hlavně nalakovaný kvůli údržbě. Z toho vyplívá, že vyhlídnutý chromovaný stůl se skleněnou deskou je dobrá volba pro oba. Ale ještě uvidíme, jestli se pro něj vůbec vrátíme a jestli ho také ještě budou mít, že? 🙂

Objevila jsem i obchod s dětskými potřebami, jako jsou kočárky, oblečení na miminka atd., což znamenalo, že tam také musíme. Chtěla jsem totiž vidět kočárek značky Bugaboo nad kterým neustále uvažoval manžel. Ne o novém, ale o zachovalém použitém, kterých je na bazarech vcelku dost. No, abych byla upřímná, moc se mi nelíbil. Hlavně jak je nízký. To znamená neustálé velké ohýbání do kočárku, který navíc není ani odpružený, takže se s ním nedá drncat. 🙂 Ano, kočárek samozřejmě má i své přednosti, jako je skladnost atd., nicméně za mne tedy raději pořídím nový a hlavně levnější kočárek, který bude víc vyhovovat mým potřebám.

Co se týče mého rostoucího bříška, zatím stále bez komplikací (ťuk, ťuk, ťuk). Má váha stále nepřesáhla víc než 2 kg navíc od začátku těhotenství, což je ta dobrá zpráva, nicméně bříško na to tedy úplně nevypadá. 🙂 Miminko se od minulých dvou kopanců opět nehlásí, takže tedy fakt nevím. Naštěstí ve středu mne čeká další návštěva mé doktorky, tak se snad uklidním při kontrolním ultrazvuku. 🙂

Držte mi prosím palečky, ať je vše v pořádku, mějte se krásně a příští týden zas na napsanou, opatrujte se.

Ivča právě prožívá 17. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?