Zimní oblečení aneb Co je málo a co už je moc?

Letošní zima byla ve Finsku tak trochu nepředvídatelná a dost bláznivá (ale to asi v celé Evropě), takže tady v Tuusula jsme ještě před dvěma týdny neměli sníh. Loni ve stejnou dobu už jsme se v Helsinkách procházeli kolem půlmetrových závějí a dýchali jsme přes namrzlé šály, protože bylo i minus 20°C a letos? Teplota se pohybovala mezi plus 6 a minus 6 a všude bylo zabláceno a upršeno.

No mělo to i své pozitivní stránky. Robert, který pracuje na stavbě, nechodil domů zmrzlý a mohl jezdit do práce na kole a já nemusela řešit, co všechno na malého ještě navleču a jestli s ním vůbec můžu ven na procházku.

Tento týden už je to jiné. Minulý týden v úterý jsme jeli do Helsinek a pro jistotu jsme si počkali na autobus. Teploměr ukazoval minus 18 a já měla strach, že to naše starobylé autíčko (spatřilo světlo světa dokonce o rok dříve než já) opět neodemkneme. Holt automatické zamykání se tehdy ještě nevyrábělo, rozhodně ne do aut se sytičem. Nicméně malého jsem do té zimy pořádně vybavila, namazala jsem mu obličej pořádně krémem, na nosík a na pusu mu zavázala šáličku, dostal zimní obleček s kapucí a dvě čepičky… a obávám se, že se mi ten miláček i trochu zpotil, jak jsem byla důkladná. Na vině bude taky můj neustálý boj s vhodným načasováním. Můžu si stokrát říct, že se musím první sama nachystat, obléct a obout a až pak ho můžu začít oblíkat do těch nekonečných vrstev, které jsou zakončené nenáviděnou zimní kombinézou a rukavicemi. Pokaždé (ale opravdu pokaždé), když ho do té kombinézy (většinou řvoucího a zmítajícího se) navleču, zjistím, že jsem si zapomněla vzít klíče, nevím, kde je navigace do auta, nemám boty, potřebuju si vzít do tašky náhradní plíny, nebo musím ještě jednou na záchod. Malý se pak potí a řve, jak „tur“ (jak by řekl můj táta), protože je mu v tom těsno a on přece nesnáší být oblečený a proč mu to vlastně děláme.

Robert si jako správný muž udělal z celé záležitosti „procházka v mrazu“ vědecký projekt. Dal malému do kočárku teploměr, kterým měříme vodu na koupání, aby zjistil, jakou teplotu uvnitř má, a vydal se s ním ven. Během procházky prcka z kočárku nevytahujeme, kočárek je pořád přikrytý plenou, a malý je pořádně zabalený do deky a spacího pytle, tak by ta teplota neměla kolísat. Když se vrátil, mrkli jsme hned na hodnoty. Venku bylo mínus 14, v kočárku plus 14. Tak to se asi dá, vzhledem k tomu, že měl na sobě i s kombinézou 5 vrstev.

Co se týče finských dětí, jsou odolné a na tuhé zimy zvyklé, nic jiného jim totiž nezbývá. Rodiče je „otužují“ už od útlého dětství. Nechávají je spát venku v kočárku ať mrzne nebo ne, chodí s nimi na procházky a na hřiště, i když prší nebo sněží… Ve školce dodržují rytmus venkovních aktivit a pobytu vevnitř velmi striktně. Rodiče pouze nakoupí speciální nepromokavé oblečení (speciální kalhoty a bundu vyrobené z nepromokavé látky, která na dotek působí jako gumová) včetně rukavic a holinek, a děti pak dovádí venku na hřišti, déšť ne déšť, sníh ne sníh.

Ptala jsem se svých finských kamarádek matek, jak to dělají s dětmi a bylo mi řečeno, že v 90. letech byla hranice, kdy si miminko mohlo pospat venku v kočárku mínus 15 stupňů, nyní je limit pro miminka do jednoho roku mínus 10 stupňů. Před pár dny jsem psala email své zdravotní sestřičce. Napsala mi, že na krátkou procházku, 20 až 30 minut (např. do obchodu a zpět) jít můžu i v nižších teplotách, ale neměla bych ho nechávat venku spát několik hodin. Také bych měla zajistit, aby mu do kočárku nefoukalo a aby nedýchal studený vzduch.

No a tak ani my nezůstáváme doma. Občas se mi tam ani samotné nechce (přece jen oblíkání bývá většinou s „muzikou“), ale říkám si, že je to pro nás pro oba dobré, vyjít aspoň na chvíli na čerstvý vzduch. Přiznám se, že když jsem s malým doma zavřená dýl jak dva dny v kuse, začínám to na sobě pociťovat – jsem víc unavená, víc podrážděná, nic se mi nechce ale ani si nedokážu moc odpočinout. Po pár podobných zkušenostech se vždycky radši z toho baráku vykopu a pak se projdu aspoň do 2km vzdáleného obchodu nebo na poštu.

Nechápu, jak to zvládají maminy nahoře v Laponsku. Mají tam teď mínus 42 stupňů a to teda rozhodně ven s dětmi žádná z nich nechodí.

Jak to se zimou děláte vy, maminky?