Ať žijem!!!

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

Bála jsem se, jak Adam ponese jeho odchod po takové době. Ale bylo to dobré. Ráno, jako každý den, kdy Jiří do práce jel, ho vyprovázel až ke dveřím a tam dělal pápápá a koukal, dokud neodjelo auto od našeho domu pryč. Pak spokojeně přišel zpět do kuchyně s tím, že táta auto břžžž a šel si prohlížet knížku.

Vše by tedy proběhlo normálně. Až na to, že tak asi v deset si vzpomněl na tátu a jal se mu z mého telefonu volat – a to tak, že skutečně našel telefonní čísla a podle obrázku táty v telefonu jej vytočil, dal si telefon k uchu a když se táta ozval, povídá: táta? táta, auto, gagr, máma ham. Až na ta první dvě slova už šlo o rozhovor mezi nimi, který jsem tedy slyšela jen jednostranně a pochopila, že nejen, že Jiřího na druhé straně opravdu slyší, ale též, že ten pochopil, kdo mu volá a proč.

Za pár sekund byl syn rozhovorem uspokojen a s jasným pápápá zavěsil.

Pohoda. Už mě nepotřebuje vůbec…

I jinak proběhla naše první samota ve třech v pohodě. Asi to bylo také díky Zorečce, která spinkala krásně celý den s přestávkami na papání a přebalování, nechala nás si hrát a věnovat se hračkám, obědu a sobě navzájem, a dokonce se mi podařilo sesynchronizovat i spaní obou dětí tak, že jsem si v klidu dala oběd a ještě měla hodinku sama pro sebe a sezení a nicnedělání. Nemůžu si totiž vzpomenout, že bych dělala něco jiného, než psala kamarádkám po mobilu, seděla a pila a pila.

Nedávám si totiž velké cíle (zatím šel stranou úklid a nějaké jiné věci, jen nějaké drobnosti jsem pofackovala, ale nestálo to za řeč) a jsem vysušená jako treska.

Nevím, jak to máte vy, kojící matky, ale já jsem vyprahlá skutečně jak poušť. Od chvíle, co se mi spustilo mléko, piju jako duha, skoro nechodím na malou a jsem jedna suchá šupinka vedle druhé. Zhoršila se mi pleť, protože je moc suchá a snažím se ji všemožně hydratovat a také se snažím hodně moc pít. Pravda, to se mi někdy daří o něco hůře…

Také se mi občas podaří prohlédnout si své tělo. Jizva je pěkně hnusná… občas je vidět, že tam je zašit kousek té předchozí jizvy, takže je to takové…no jako by látal punčochu voják a ne švadlenka… Uvidím, jak to bude vypadat, až mi vytáhnou stehy. Ale troufám si tvrdit, že ta občas vylézající předešlá jizva nezmizí a tak ta přes nová bude prostě nerovná… Když po tom přejedu prstem, je to takové fuj… a to jsem tu první měla takovou hezoučkou. :o)

A propos…na vytahování stehů jsem měla být už minulé úterý. Jenže tak moc myslím na své děti a to, jak mi to s nimi půjde, že jsem zapomněla sledovat sebe a tak jsem to zjistila o téměř týden později… no co, volala jsem tam a mám přijít bez objednání kdykoli. Tak fajn, snad ve středu se tam dostanu… fuj fuj fuj, vystrašila mě kamarádka, aby to nebylo prý moc zarostlé a o to víc to nebolelo… jsem já to ale koza hloupá. ;o)

Chtěla jsem to sfouknout, až bude Adam na plavání, ale nevím, zda ve středu půjde. Měl dnes teplotu 37,9 °C. Určitě to bude tím, že jsem nás objednala na kontrolu k pediatričce. Má zkontrolovat Zorinku a Adam měl jít na očkování. Doufám, že to jsou jen zuby a ne předaná rýma od Jiřího. Očkování by ale stejně tak muselo počkat, pokud teplota přetrvá.

Jiří s rýmou bojuje už bezmála týden a některé dny vypadal opravdu strašně… Díky tomu si nové mimi moc neužil, protože si od něj drží odstup a pozoruje jej spíše z dálky. Neradi bychom, aby si to předávaly děti, zejména Zorča takhle malinkatá. Adam nám poprvé onemocněl až někdy v půl roce, možná i později, tak bych jí nepřála stonat tak brzy. Navíc paní doktorka nás objednala až na pátek, ačkoli jsme měli jít už dnes. Prý ale očkuje kvůli dejvickým bakteriím a tamnímu průjmu a tak je toho plná ordinace. Pokud tedy se mi zdá Zorečka v pořádku, přibírá a hezky spinká a je na ní viditelné plné bříško (náš žroutík je jasnej, tak jsem to všechno odkývala, ani váhu nebudeme chtít od paní Dr. půjčit, protože má potřebnější děti, než je to naše dítko hezky rostoucí), máme se ukázat raději až v pátek. Vzali jsme to s povděkem, průjmik bychom doma neradi. Stačí, že babi je učitelka a může nám to tak jako tak přinést domů ze školy.

Dále také pozoruji sebe a své tělo. Mám docela radost a doufám, že mi chystá samá příjemná překvapení. Po porodu jsem se nevážila, ale měla jsem den před porodem 75,6 kg. Doma den po propuštění z porodnice jsem měla 66,6 kg. A pak jsem se zvážila za pár dnů a měla jsem už jen 63,8 kg. No a dnes ráno ukázala váha 62,8 kg. Druhé těhotenství jsem začínala na cca 62 kg. No bezva. :o) Mám radost… Poprvé jsem se na svou původní váhu nedostala. Moje gynekoložka říkala, že to bude také kojením, které jsem neskončila se zjištěním druhého těhotenství, ale až v jeho průběhu. Nevím, zda to byl důvod, ale posledních 5 kg nabraných v těhotenství se mě drželo jako Káča čerta. Kéž by to teď šlo samo… to bych si přála…

Stejně takovou radost jako z ubývajících kil mám z toho, že mé břicho, stehna ani jiné části těla nemají přebytečné strie. Tedy po prvním těhotenství jsem nějaké měla…ale žádné nové nepřibyly. ÓÓÓóóó děkuji ti Elasti-Q exklusive!!!! Máš mou úctu a velký dík. A ještě doufám, že mi pomůžeš s navrácením elasticity kůže na bříšku po porodu… ještě tě totiž trošku mám.

No a už se připravuji na nějaké to slaveníčko, co snad ke konci měsíce proběhne.

Dnes jsme si alespoň s babičkou Zlatou všichni připili na Zorečku, moje narozky a ať jsme zdraví pitíčkem z lahve s krtečkem. Adámkovi se to moc líbilo… pořád říkal eště, eště… a asi se mu o tom i zdálo, protože říkal eště i ze spaní…

Tak ať jsme všichni hlavně zdraví!!!

Zuzana