Ženská versus chlap

MIMI LIVE! MAX Snažíte se v kuchyni ještě rychle něco udělat než pípne mikrovlnka? Tak pak jste ženská. Stejně jako já… Ohřátí mlíčka pro Maxe trvá 25 vteřin. 25 vteřin znamená vyndat pár umytých talířů z myčky na nádobí nebo oloupat dvě, tři brambory nebo posbírat pár hraček na zemi. Sterilizování lahviček na mléko trvá šest minut. To se dá teprve udělat věcí! Využívám každou sekundu.

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

O víkendu nám Michel vařil. Můj oblíbený pokrm. Michel vaří moc dobře a rád. Jen (bohužel) ne moc často… vlastně nevím, jestli bohužel nebo bohudík. Vaří totiž výborně, jen mu to trošku trvá. A já bych z toho kolikrát „vykvetla“. Jsem prostě ženská. Děti po obědě spaly (obě najednou, paráda!), já se pustila do žehlení, Michel do vaření. Chvíli jsem ho pozorovala. Na prkýnko si pěkně urovnává telecí plátky, pomalu rozbaluje parmskou šunku a pečlivě ji klade na plátky. Potom pomalu trhá lístky šalvěje a úhledně ji rozkládá na maso. Pak začne hledat párátka, aby mu vše drželo pohromadě. (Samozřejmě, že párátka musím najít a podat já.) Poté, co je spokojen s výsledkem, vyndává pánev, lije na ní olej a zapaluje oheň na kamnech a čeká. V tu chvíli jsme se musela pousmát… no jo, chlap. Ženská, ta už by rozpalovala pánvičku během prokládání masa šunkou.

Ale aby byl dnešní článek také o dětech. Maxík byl nemocný. Poprvé, v šesti měsících na antibiotikách. Vyžádal si je oboustranný zánět středního ucha. Nejdříve jsme chtěli počkat, ale čtyřicítky horečky a bezesné noci nám nedaly na výběr. Bohužel s antibiotiky přišel průjem a nechuť k jídlu. Dostala jsem do něj jen mlíčko, a to většinou jen 60 ml. Trvalo to skoro týden, ale teď už máme vyhráno (klepu na dřevo). Po dobu Maxovi nemoci jsme neměla až tolik času na Tobyho. Max musel často spát, byl unavený a nevrlý. Několikrát jsem přistihla sama sebe, jak říkám Tobymu, že teď musí chvilku počkat, až Max usne, nají se atd… nejraději bych se při vyslovování kousla do rtu – chudák Toby, nechci, aby se cítil odstrčený. Na druhou stranu chudáček Maxík, v horečkách, potřebuje moji péči. Toby si nikdy nepostěžoval, ale stejně bych mu to chtěla tak trošku vynahradit. V prosinci se chystáme do Čech, a tak jsme rozhodnutí jen do Německa do „Tropical Island“ – bazény, koupání a společně s Tobym tam ve stanu přenocujeme. Maxík je na to ještě malý a mamka mi slíbila, že ho pohlídá.

NAPIŠTE GÁBINĚ DO DISKUZE.

Kolikrát se až divím, co Toby všechno chápe. Dává dohromady věty v obou jazycích a já si užívám, že mám doma parťáka (který občas nespolupracuje). Včera jsme si s Tobym hráli. Rozložili jsme na stůl pidi-servis. Maličké hrníčky s podšálky a konvičku na čaj. Nebo na kafe. Beru tedy konvičku a rozlévám do hrníčků fiktivní čaj. Ptám se Tobyho, jestli to bude dneska čaj nebo kafíčko. Kafíčko, odpoví. Nalévám tedy kafíčko – pro mámu, pro tátu, pro Tobyho a pro Maxe… V tom se Toby zarazí, vážně se na mě podívá a káravě mi říká: „Mami! Max pije mlíčko!!!“ Jaká jsem to máma nalévat šestiměsíční dítě kafíčkem! 🙂

Mějte se krásně a příště opět na napsanou.
Gábina, Toby a Max… a Michel – stále ještě v kuchyni