Zase je dobře
KLUB TĚHULEK! LINDA Ahoj všem po svátcích! Doufám, že i přes nepřízeň počasí jste se měli všichni minimálně tak fajn jako já. Po těhotenské stránce mám za sebou jeden z těch rozhodně lepších týdnů, ale možná se toho dělo tolik, že jsem se nestihla ani nějak moc pozorovat nebo naříkat nad případnými bolístkami.
Jedna z věcí na které jsem se moc těšila bylo v pořadí druhé těhotenské focení pro Babyweb. Dala jsem si v první řadě záležet, abych obměnila oblečení a šperky a fotky byly trochu rozdílné. Byla to docela výzva, protože nemám moc jemného, pro těhotenství vhodného světlého oblečení a pokud jsem něco objevila, byla ještě velká pravděpodobnost, že mi to nesedělo. Nakonec jsem ale samozřejmě něco vybrala. Na místě mě uvítala stejná paní vizážistka a jiná paní fotografka, ale to vůbec nevadilo. Focení proběhlo jako posledně úplně na pohodu a ve velmi příjemné atmosféře a díky jinému líčení, oblečení a jiné paní fotografce budou fotky zase jiné než posledně, což bylo přesně to, co jsem si přála. Moc se na ně těším. Nicméně řeknu Vám, udržet na snímek správnou polohu s tím přibývajícím balónem už dá docela práci, ale dámy se mnou měly velkou trpělivost. Díky za to!
Jako (těhotná) maminka na mateřské jsem se moc těšila, že o Velikonoce pojedeme na naší chatu. Bude změna! Po zimě jsem tam ještě nebyla a vzhledem k tomu, že bydlím v Praze na sídlišti mezi paneláky (ačkoli s možností vyjít někam do zeleně), klasické přírody je tu přirozeně nedostatek. Jeli jsme vlakem, spojem do Brna a vystupovali jsme po cca hodince a musím říct, že to byl opět zážitek. Byl by to “výborný” zážitek pro mě jako jednotlivce bez pupku, kočárku a batolete, ale takhle to bylo opravdu něco. Zkrátka lidí tuna (v pátek dopoledne jsem je úplně nečekala), hlavně turistů, zaparkovat si kočárek téměř nemožné a jediné co mě dělilo od čirého cestovního zoufalství, byla moje prozíravost rezervovat si místa k sezení. Malou v břiše jsem při cestě na toaletu chuděru málem umačkala, jak jsem zatahovala břicho, abych se prodrala přeplněnými uličkami. Byla to prostě smůla, na druhou stranu to rychle uteklo a nechtěla jsem se tím nechat otrávit. Na chatě nás trochu děsila předpověď počasí, ale nakonec krom nižších teplot bylo parádně. Já, pupek, Maxík i manžel jsme si to užili, všem nám bylo moc fajn. Nejvíc jsem stejně ocenila dlouhé vycházky do jiného a hlavně hodně zeleného prostředí.
S těmi mými těhotenskými stavy je to opravdu jak na houpačce. Poslední dva týdny to opravdu nebylo nic moc, teď je to zase úplně naopak a je dobře. Když pominu ohýbání se, bříško zase opět téměř nevnímám a zvládám dělat i víc věcí celkem bez problému. Čutance zůstávají samozřejmě. Nebolí mě to nebo něco podobného a stále si myslím, že s Maxem to bylo opravdu mnohem intenzivnější, ale je fakt legrační, že občas když malá kopne, celá se od prsou dolů otřesu. 🙂 Tuhle i Maxík na to s podivem koukal, co se to mamince děje v bříšku a snažil se ty boule chytat. Jen na jemnosti jeho chytání budeme muset ještě popracovat.
Po delším čekání a jedné eskapádě na poště mi konečně přišlo další těhotensko-kojící oblečení, které jsem chtěla mít případně s sebou do porodnice. Byla jsem velmi potěšena, že i když to byl kup přes internet, podařilo se mi všechny věci pořídit tak, aby mi sedly napoprvé. Pomalu tedy čekám až mi mine 30. týden a zabalím si tašky. Možná je to brzy říkáte si, ale udělala jsem to tak i s Maxem a určitě to přispělo k mému celkovému klidu. Je lepší být připraven, než překvapen, jak říká můj muž. Navíc se v květnu ještě chystáme na pár dní mimo město a ráda bych si utvořila i něco cestovního, kdyby náhodou.
Přeji všem krásný týden a těším se zase na počtenou, Linda.
-352x198.jpg)
