Začala rodičovská dovolená…

MÁMA HELENA Od pondělí nemáme žádný speciální program a jen uklízíme. V pondělí jsem dala tři pračky (hlavně to prádlo se speciální péčí, co si člověk dlouho schovává na „až toho bude víc“) a poklízela věci po bytě. V úterý jsem vyluxovala, vytřela podlahu, uklidila kočkám a nachystala dezert. Dneska je středa, kolem druhé hodiny mají přijet manželovi rodiče na týden.

Ráno mne Jakoubek vzbudil v půl šesté. Hned ráno nemívá hlad, jen už nechce spinkat a chce zábavu. Přebalila jsem ho a chvíli si s ním pohrála. Uvařila jsem si kafe, dala snídani a pak pouklízela nádobí do myčky a zapnula ji. V kuchyni jsem postupně narážela na věci, které potřebovaly vyčistit – umyla jsem kuchyňskou linku, rychlovarnou konvici, mísu na ovoce a pak i ledničku a odpadkové koše. A to jsem dělala velký úklid na Vánoce…

Jakoubek byl zatím moc hodný a hrál si na dece. V osm dostal kašičku a oblékli jsme se ven. Nejdřív jsme potřebovala do bankomatu vybrat peníze, pak hodit do kontejneru na charitu vyřazené oblečení, cestou vzít aktuální leták v supermarketu a dojít manželovi s balíčkem na poštu. Tam už Jakoubek spinkal, takže ještě udělat velký okruh kolem rybníka, cestou nakrmit kachny a labutě starým pečivem, zpátky to vzít přes obchod a udělat i s kočárkem velký nákup.

Doma si Jakoubek dal ovocnou přesnídávku a sám si hrál. Já jsem zatím umyla koupelnu a záchod, uklidila nádobí z myčky, vyžehlila a složila ty tři pračky prádla, vystěhovala většinu věcí z pracovny, vyluxovala, vytáhla skládací postele a povlékla peřiny. To už byl čas na Jakoubkův oběd a taky vyštrachat nějakou rychlovku na jídlo pro mne. Po obědě jsem si už nutně potřebovala chvíli orazit, a tak jsem si uvařila kafe a ochutnala sušenkový dezert. Jakmile jsem potom uklidila nádobí do myčky, už tu byla návštěva.

Totálně unavená, vyplivaná a naštvaná (že jsem na všechny přípravy byla sama) jsem je šla přivítat a nahodila jsem úsměv jako „všechno se připravilo i nakoupilo samo a takhle čisto je u nás přece pořád“. Nejvíc mne mrzí to, že jsem na přípravách makala tři dny (včetně péče o Jakoubka) a manžel jako by si toho ani nevšiml, jako by se to opravdu udělalo samo. A dělala jsem to všechno pro něj.

Při brouzdání internetem jsem narazila na psychologický článek, který stručně a jasně říkal, že si za všechno můžu sama, protože jsem si to tak ve vztahu nastavila. Jak o tom přemýšlím, sedí to. Jak můžu manžela vinit z něčeho, co by (v mé hlavě) měl dělat, aniž bych mu to řekla?

Příště to udělám tak, že předtím, než přijedou rodiče, ho poprosím, jestli by mi pomohl s úklidem a převzal obstarání nákupu. No jo, jsem ženská. Jasně vyjadřovat svá přání se teprve učím.