Z volna do práce

Hotel s několika hvězdičkami, hned na náměstí, polopenze a čas jen pro nás. Byl to spíše výlet, cestování vlakem, návštěva místních památek, slunečné počasí, dobrá nálada. Den zakončený v hotelovém bazénu jen pro nás. Spánek jsem tady moc vydatný neměla, protože Oliverek při každé mojí noční návštěvě toalety začal tak mohutně kopat, že mi to nejmíň hodinu nedovolilo usnout. Nelíbilo se mu totiž na žádném boku, tak jedině na zádech mě nechal ještě na chvilku usnout.

Místo, abych se ve svém volnu prospala dorůžova, jsem už od 5 hod mnohdy neusnula. Asi na něho začíná dopadat fakt, že stále občas chodím na noční směny a on to považuje za normální. V závěru se na něho ani nemůžu zlobit, protože já sama jsem si ho takhle naučila.

Po zbytek dnů v týdnu mi byl společníkem můj přítel, kdy díky svátkům dostal v práci volno a my tak mohli vyrazit skoro jako rodina opět na 3 dny tentokrát do Kostelce u Zlína. Tento čas jsme pojali spíše rekreačně. Po příjezdu nám přišel vhod venkovní vyhřívaný bazén. Bylo teplo, podle toho to taky vypadalo, co se lidí týče. Většinu tvořily děti, proto jsem při plavání měla trošku obavu, aby mě některé nekoplo do břicha a Oliverkovi to neublížilo. To by byl průšvih. Naštěstí se tak nestalo.

I tady probíhal spánek dost narušeně. Cizí prostředí, tvrdá matrace, teplo a nespokojený Oliverek, který se na boku cítí nejspíš utlačovaný, ale poloha na zádech vše vyřešila. Po probuzení druhý den byla v plánu návštěva v místním relaxačním centru, kde je možnost využít široké nabídky zábalů, koupelí, masáží s nejrůznějšími přísadami, oleji a v různém časovém rozpětí. Já si vybrala vlažnou sirnou koupel s rašelinovým extraktem a masáž na 15 minut. Bylo to velmi příjemné a uvolňující. Bolest v kříži mě občas potrápí, tak mi masáž přišla vhod.

Následovala procházka Zoo, kde to bylo opravdu krásné, spousta zvířat a pro ně šikovně řešené výběhy a voliéry. Pobyt jsme zakončili opět koupáním, tentokrát tam tolik lidí nebylo, dalo se i hodinu plavat a Oliverek byl určitě spokojený. Cestou zpátky jsem si nakoupila ve Zlíně nějaké oblečení, protože můj šatník se pomalu a jistě zmenšuje. Kila jdou nahoru a oblečení se bohužel neroztáhne. V 23. týdnu Oliverek roste, sílí a s ním rostu i já do šířky, dopředu a začínám na sobě pociťovat i menší kapacitu žaludku, protože už v půlce jídla se cítím přejedená. Budu muset začít jíst častěji a po menších porcích. Pak je mi akorát těžko a cítím se nespokojeně.

Po užitém volnu mě opět čeká práce. I se tam těším, protože už mi moc času v práci před mateřskou dovolenou nezbývá. Ani se nenadějeme a bude po prázdninách. V září půjdou děti z domu do školy a já půjdu z práce domů. Jestli si na to vůbec zvyknu. Na druhou stranu mě čekají jiné příjemné věci, trošku i starosti, ale ty radosti ve velké míře převažují.

Bára právě prožila 23. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?