Výživové trendy

Původně jsem chtěla psát něco chytrého o příkrmech, protože za tři měsíce jejich přípravy a sbírání informací o výživových doporučení pro kojence mám tyto znalosti samozřejmě v malíčku, ale toto vděčné téma si nechám na příště. Ve snaze zajistit svému dítku co nejzdravější a nejhodnotnější pokrmy jsem „prolézala“ mnohé webové stránky a narazila při tom také výživová doporučení pro nás, dospěláky. A jak jsem je pročítala, uvědomovala jsem si, jak moc se různí. A dokonce i ty, které odůvodňují danou stravu rozumnými argumenty. Názornější to bude na konkrétních příkladech.

Od devadesátých let byla v kurzu výživová pyramida v základech postavených na celozrnných cereáliích a kontrolovaným množstvím tuku, doporučovalo se jíst často, alespoň 5x denně a po malých porcích, aby organismus nedostal hlad a neměl pocit, že si musí dělat zásoby. Dnes je trend přesně opačný – doporučuje se přerušovaný půst a preferuje se strava postavená na tucích s velmi omezeným množstvím sacharidů, a to jakýchkoli. Argumentem je přetížená slinivka a inzulinová rezistence, která může při častém stravování vznikat a vést tak k diabetu II. typu. Do toho tu máme rozmáhající se veganství, a to často nejen z lásky ke zvířátkům, ale kvůli zdravotním a výkonnostním benefitům. Mnozí vytrvalci přechází na rostlinnou (vegan, raw) stravu a tvrdí, jak se cítí lépe a jak jim roste výkonnost. Dokonce i od „masožravého“ tábora je často slyšet nevhodnost konzumace mléka a mléčných výrobků, protože žádný jiný savec v dospělosti mléko přece nekonzumuje. Pak tu máme strašák lepek a laktózu, kteří mnozí považují za jed, a tak si místo chleba s máslem dávají pohankovou placku s škrobovou pomazánkou.

Každý z táborů má své veřejně známé představitele. Odpůrkyní cukrů je Margit Slimáková, která prezentuje své názory a zajímavé rozhovory z tábora low carb na YouTube kanále Margit.tv, nebo třeba Petr Havlíček. Zastánkyní pravidelného stravování a odpůrkyní postů je známá Kateřina Cajthamlová nebo např. gastroenterolog Pavel Kohout. Naopak kardiolog Petr Neužil jí jednou denně, protože mu po jídle prý klesá výkonnost. Ve veganství táhnou především sportovci a hvězdy showbyznysu. Za první tábor známý ultramaratonec Scott Jurek nebo Venus Williams, za druhý třeba Moby nebo Paul McCarthney. A kdo z trendů těží nejvíce? Samozřejmě opět potravinářský průmysl, který dokáže vydělat i na lokálnosti a sezónnosti, která je teď v kurzu. Korunu této absurditě nasadil řetězec KFC, který nabízí Kentucké smažené kuře ve veganské variantě. Na 100% džusu je napsáno, že je bez lepku, bez laktózy, bez přidaného cukru, bez barviv a samozřejmě že je 100% vegan. Čekám, kdy se tento nápis objeví i na jablku.

A moje osobní zkušenost? Jsem více než dvacet let vegetarián, v současné době jím ryby. Když byly dcerce tři týdny, vypozorovali jsme negativní reakci na mléčnou bílkovinu a já musela vyřadit veškeré mléčné výrobky. Bylo mi doporučeno vysadit i vejce. Stal se tak ze mě vegan bez luštěnin a mnohé nadýmavé zeleniny, který konzumoval med a občas rybu. Zjistila jsem, že do restauračních zařízení ani nemůžu chodit, protože si tam stejně nemám co dát a že zastávky na benzínce na které jsem se vždy cestou autem těšila, už mi poslouží maximálně k čůrání, protože bezkofeinové kafe se sojovým mlékem tam nemají, a navíc stejně není dobré. Začala jsem být zásobena různými veganskými alternativami čehokoli a nechápala jsem jejich existenci. Ve složení většiny z nich převládal škrob, ať již to měl být „sýr“, „jogurt“ nebo „pudink“, v lepším případě s přídavkem sóji. Vše samozřejmě násobně dražší než originální výrobky, zabalené v několika líbivých obalech s ohromně originálními názvy. Výživová hodnota nula, chuť nula. Ne, děkuji.

Při sportu jsem stravování moc neřešila, ale když už jsem měla nějaký záchvěv péče o své stravování, držela jsem se osvědčeného pravidla, že při závodě nesmí člověku dojít energie a že hlavním zdrojem jsou rychlé cukry, ideálně podávané každých 40 min (při běžeckých závodech, při ultra jsem jedla cca každé 2-3 hodiny). Pamatuji si, že už před šesti lety experimentovali někteří závodníci s keto dietou, která měla vést k tomu, že organismus využívá energii z tuků, a tedy při vytrvalostních závodech trvajících i více než 24 hodin je takovéto naučené „chování“ výhodné. Do té doby jsem o ketóze slyšela pouze v biochemii na vysoké škole, a to jako o stavu vysoce nežádoucím, do kterého upadají diabetici před šokem nebo lidé ve vysokém stadiu podvýživy. Produkce ketolátek se navíc vyznačuje zapáchajícím dechem, proto mohou být zkolabovaní diabetici zaměněni za alkoholem opojené jedince. Že by se někdo do stavu ketózy dostával dobrovolně by mě tehdy vůbec nenapadlo. Osobně si myslím, že to může do jisté míry fungovat, ale nejsem si jistá dlouhodobými dopady na zdraví. Přece jen se jedná o stav nepřirozený, který si uměle navozujeme, a musí to s sebou přinášet i své důsledky. Vzhledem k tomu, že se jedná o módní vlnu posledních let, žádné dlouhodobé studie nejsou a my o výhodách či potenciálních rizicích můžeme akorát spekulovat.

To stejné z mého úhlu pohledu platí i o stravování s vyřazením cukrů, raw stravování, fruktariánství apod. Každý směr má něco do sebe, ale člověk by měl pamatovat na to, že hlavní výsledky plodí pouhý fakt, že se dotyční začnou o své stravování více zajímat, omezí alkohol, pochutiny a rychlá hotová jídla. Ono je to obvykle pro nás jednodušší, pokud si zakážeme určitou skupinu potravin (např. cukry, maso, mléko, lepek), než pokud tyto skupiny potravin užíváme obezřetně a s mírou. Nefandím extrémům, ráda si dám občas večer k filmu tyčinky a pivo nebo dortík ke kávě (i když s tím mám momentálně „utrum“). Na druhou stranu jsem slaboch a tuším, že pokud bych musela hubnout nebo se snažila připravit na nějaké extrémní výkony, low carb nebo veganské stravování by pro mě bylo přijatelnou volbou.