Všudypřítomné zastrašování

Na druhou stranu se začíná blížit porod, takže možná bude přeci jen pár nových věcí k napsání.

Minulý týden jsem byla na první lekci jógy. Bylo to velmi příjemné, odpočinula jsem si, vyčistila mysl. Tento týden bohužel nebudu moci absolvovat další lekci, protože na mě po dlouhé době vlezl nějaký bacil a já se stále necítím zcela fit. Moje vyčištění mysli navíc bohužel nemělo dlouhého trvání…

Mimo jógy jsem si totiž konečně našla čas na surfování po internetových stránkách jednotlivých porodnic, které u mne přicházejí v potaz, a hlavně na recenze maminek, které v daných porodnicích rodily. Asi jsem to měla čekat, ale pár příspěvky jsem byla dost zaskočena, až šokována. Mám rodit v Podolí, ale jak jsem již psala v předešlých svých článcích, smýšlením jsem tak trochu alternativec, takže jsem si začala hledat i alternativním porodům nakloněné porodnice. Dočetla jsem se, co je to „baby friendly hospital“ a tím se můj výběr opět zúžil. Nejvíc mi záleží na podpoře „bondingu“ a na „rooming-in“ ze strany porodnice, a tak nejen já jsem byla nemile překvapena tím, že v dnešní době se taková zásadní věc v leckterých porodnicích nedodržuje. Bohužel mezi ně patří i jedna z „alternativních porodnic“, kterou jsem měla na seznamu. Tím se můj výběr velmi rychle zúžil na porodnici jednu, a to na Příbram. Jenže!

Přítelovi vůbec nevyhovuje vzdálenost, kterou by musel denně překonávat, aby nás s prckem navštívil, a včera se do mne pustilo snad celé osazenstvo mojí bývalé pracovní skupiny, že jsem se snad zbláznila, prý co je to za porodnici, že je to dálka, že taky mohu porodit cestou a Podolí je přeci nejlepší!

No co vám budu povídat, zapřísáhlí Pražáci a „modernisté“!

Vše, co jen trochu zavání přirozeným porodem, je pro ně nepřijatelné. Jako by už všichni zapomněli, že příroda je moudrá a určitě věděla, co dělá, když pro ženu plánovala porod bez zásahu všech možných technických přístrojů a bez přítomnosti dalších minimálně 4 odborníků na porod.

Vím, že mohou nastat komplikace, ale není jich zdaleka tolik, a už vůbec se mi nelíbí, že mě každá žena a priori připravuje na to, že právě můj porod může být komplikovaný a já tak přijdu o dítě. Proč proboha? Proč mě všichni straší? Co je to za dobu, myslet prvořadě vždy jen na negativní věci a ne na ty pozitivní? Proč mě někdo nepodpoří, že to bude fajn? Proč bych měla mít zrovna já komplikace u porodu, když je jich procentuálně tak málo, a když já se jich nebojím a jsem psychicky v klidu?!

Tedy až do teď. Doopravdy se bohužel mému okolí daří mě rozhodit a to mě rozlaďuje ještě více. Přesně tomu jsem se chtěla vyhnout. Je to vlastně taková malá příprava na to, zda budu schopná čelit, někdy až strach vyvolávajícím ponaučením ze strany personálu porodnice na můj alternativní porodní plán. Teď už jsem si skoro jistá, že neobstojím, a je mi z toho do breku. Začala jsem se vzdávat a to je špatně.

Bloggerka Zdeňka