Na všechno řešení, na všechno odpověď
Už to začíná. Se školkou k nám přišly i hlášky, které bych od naší slečny nikdy nečekala. Momentálně je všechno bába a v šatně na sebe děti pokřikují: „Kdo je bába, ty jsi bába.“ Nebo se při oblékání přeřvávají: „To je moje maminka.“ A chlapeček, kterého přišel vyzvednout tatínek, na ni ječí: „To je můj tatínek.“ Takhle to vydrželi asi deset minut a byla to pochopitelně děsná sranda.
Děti rostou tak rychle, až to my rodiče nestíháme. Tedy aspoň já. Nikolka má na všechno argument a každý problém dokáže po svém vyřešit. Nedávno lítala v kaluži tam a zpátky, ale já už fakt potřebovala na WC. Říkám jí: „Nikolko, pojď, jdeme domů, já potřebuju hrozně čurat.“ Niky se na vteřinu zastavila a odpovídá mi: „Tak běž na trávu, já počkám.“ To je přeci logické, ne. Ona taky chodí na trávu, když venku potřebuje čurat.
Nebo jsme jednou ráno moc nestíhaly a já vyrazila ven jak na motýly. Venku fujavice, dítě zachumlané, ale maminka bez šály, bez čepice, no prostě se někde stala chyba. Nikolka se samozřejmě loudala a já na ni: „Pojď, mamince je zima, nevzala si čepici.“ Koukla na mě, co mám na sobě, a povídá: „Tak si dej kapuci a ruce do kapsy. Podívej, takhle.“ A názorně si nacpala ručičky do malých kapes. Dala jsem si kapuci a ona na mě: „No vidíš, lepší, viď.“ Pořád se nestačím divit.
Ještě jí nejsou ani tři a na všechno má odpověď. To se máme na co těšit.
Když je nejhůř, zabírá čert
Nikolka nevypadá, ale umí zlobit. Asi jako každé dítě. Nějakou páku na ni musíme mít, když jí nechceme dávat přes ruce a na zadek (což neděláme). Pákou je čert. Když zlobí, hází věci, nechce se oblékat, rozhazuje oblečení, jídlo, něčím tříská do nábytku, tak jen stačí říct: „Slyšíš to….? Co to bylo?“ A už je klid.
Nikolka pořád doma nechce ponožky ani bačkůrky. Sundává si je a lítá bosky. Doma máme celkem teplo, ale u babičky a dědy na horách by hned byla nastydlá. Takže tam ponožky mít musí. Ani já nejsem zrovna vzor nošení bačkor nebo ponožek na doma. Nikolka viděla, že chodím bosa. Tak mi s údivem říká: „Mami, vezmi si rychle ponožky nebo přijde čert.“ Oblékla jsem si ponožky a Niky volá: „Čerteeeee, běž pryyyč, maminka už má ponožkyyyyy.“ 😀 Tak ještěže jsem si je vzala.
Přejeme vám krásné Velikonoce, pohodové tvoření a bohatou pomlázku.
My jdeme péct perníčky a zamatlat babičce kuchyň. 😊
Monča a Nikolka
