Všechno pryč, nebo to skončí v puse
BATOLE LIVE! NIKOLKA V poslední době si Nikolka cpe do pusinky vše, co má po ruce. Pořád bojujeme s dudlíkem, a když ho nemá, tak okusuje i chrániče rohů, vláčky, nálepky, omalovánky a strká do pusy všechno, na co dosáhne. Což už je skoro všechno. Za chvíli budeme mít asi kdeco přibité na stropě.
Nikolka je fakt šikula, ale teda bojujeme s dudlíkem. Nechce se ho prostě vzdát. Zabavit něčím jiným zabírá na chviličku, pak si na něj zase vzpomene a doslova si ho vyječí. Nemá sice dudu venku a tahle závislost se projevuje hlavně před spaním, ale i tak už by ho mohla odevzdat. Bez dudlíku navíc i kouše. Přitom se jí opravdu věnuji, vymýšlím aktivity, čteme si, chodíme ven, no prostě rozhodně netrpí nedostatkem pozornosti, aby si ji musela vynucovat hryzáním.
Už jsme dudlík skoro odbourali, jenže přišla laryngitida a dudu byl zase v kurzu. Asi před třemi týdny jsem po dlouhé době odcházela večer na chvilku ven. Nikolka byla v pohodě a tatínek se těšil, jak si spolu budou večer hrát. Najednou mi přišla od manžela zpráva, že druhý den na lampionový průvod asi nepůjdeme. Hned mi bylo jasné, že Nikolce není dobře a jela jsem domů. Niky už spala. Naštěstí zabral sirup na snížení teploty. Ale sípala, že jsem přemýšlela o okamžitém odjezdu na pohotovost.
Po chvíli to bylo lepší. Šla jsem si k ní lehnout a najednou se prudce posadila, aby se nadechla. Pak si lehla a spala dál. Já samozřejmě nespala a ráno jsme mazali k doktorce. Niky dostala antibiotika, tak jsem myslela, že bude klid. Ale nebyl. Léky jí nezabíraly pět dní. Takže znovu k doktorce a změna prášků. Nikolka místo ležení v každé volné chvíli samozřejmě skákala a lítala. Pak se vyčerpaná svalila na mě a koukaly jsme na pohádky. Byla jsem ráda, že jsem zvládla uvařit.
Čtěte také:
- Zázračné ráno: Způsob, jak se vypravit bez stresu
- „O mé nemoci se musí mluvit,“ říká Kateřina trpící vzácným kožním onemocněním
- Rodičovská 2018: Všechny změny jasně a přehledně
Naštěstí jí je už dobře. Stihla se z toho dostat do svého svátku, takže dort i party si náležitě užila. Hlavně dárky. Pořád opakovala: „Ještě? Ještě dárek?“
I když kouše a občas zlobí, tak je to naše zlatíčko. Teda spíš taková naše Máša a já pořád soucítím s medvědem, který pořád koulí očima a uklízí po Máše následky veškerých jejích vylomenin.
Přejeme hlavně zdraví a pohodový týden.
Monča a Nikolka
