Vodníci

Začátkem týdne i docela pršelo, a protože jsem nechtěla Martínkovi pořád zakazovat louže a kazit mu radost, tak jsme se vydali po obchodech za cílem koupit nepromokavý „atomový“ obleček. Pořídili jsme tedy jenom kalhoty a gumáky – bundu máme. No, jenomže to jsem jaksi netušila, že při první deštivé příležitosti Martínek bude testovat funkčnost materiálu v největší louži v okolí – snad by se i dala prohlásit za jezírko. Nad kotníky vody, ruce po lokty ve vodě… měl radost! A všichni kolemjdoucí se bavili s ním. Maminka zase až tak moc ne! Už chybělo si tam jenom lehnout. Pak si to zamířil k fontáně a tam se celý „osprchoval“. Materiál se mi zdál být nepromokavý, ale to ho netestoval vodník!

Koncem týdne jsme si šli zaplavat. Martínek začne máchat rukama a nohama a je celý pryč, že může plavat. Na bazéně je skvělá plavčice, a když vídí, jakou má Martínek radost z vody, sama se nabízí a ukazuje nám další tipy a triky, jak s ním plavat. Tentokrát jsme už Martínka nechali plavat samotného. Ten byl ohromně nadšený! A my s ním! Pak jsme ho potápěli a taky to krásně zvládnul. Po plavání byl ale tak nasosaný vody, že jsem mu nemohla ani plínu obepnout kolem pasu a ráno mu kapala „voda“ z pyžamové nohavice přesně jako tomu vodníkovi ze šosu.

Tento týden v pondělí se vyčasilo a zamířili jsme si to do Malešického lesoparku s mnohými vodními nástrahami. Hodinu a půl jsme se jim zdárně vyhýbali, no a jak to dopadlo vidíte na fotce. Po půlhodině jsme ho za ukrutného řevu utřeli do svlečeného body a tepláků, přikurtovali v kočáře a zamířili domů. 🙂 Na jednu stranu člověk nechce to své dítě si od sebe odpoutávat a pořád má pocit, že to bez rodičovské podpory zvládnout přeci nemůže, ale opak je pravdou. Navíc, když vidím, ten vždy dospělejší a samostatnější výraz v Martínkově tváři a jak s tou zodpovědností, kterou mu svěříme nakládá, člověk má být na co pyšný. Snad nám to všem vydrží až do důchodu.

V návaznosti na předchozí blog, bych ještě chtěla dodat, že Martínek začal říkat: „tiko“, asi jako ticho a pak taky „buku“, asi jako ruku – při přecházení cesty si je držíme a to už ale Martínek krásně ví. No a náš druhý vodník se už tlačí ven ve stejné míře jako Martínek v sedmém měsíci. A to má za sebou teprve 4 a půl měsíce. Miminko s příslušenstvím docela tlačí na pánevní dno. Vždy se snažím zprostředkovat manželovi všechny své pocity, aby nebyl ochuzen alespoň o ty představy slasti – či snad strasti-plného těhotenství. Tentokrát jsem mu tlak na pánevní dno přiblížila tím, že si má představit, že má na své mužské pýše za provázek přivázanou cihlu. Vypleštil na mě oči a stáhnul ocas mezi nohy se slovy „krutééé“.

Miminečko minulý týden oslavilo svůj první a poslední prenatální svátek a nadělilo nám nebo tedy zatím jenom mi již znatelné hemžení.

Tereza právě prožívá 20. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?