Vodní hrátky jinak

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Už z prvního těhotenství nás zůstala hezká parta z předporodního kurzu. Je nás asi 8 maminek s dětmi stejného věku (rozmezí narození dětí přibližně měsíc), občas se scházíme, pořádáme společné oslavy narozenin našich ratolestí, a vyměňujeme si zkušenosti s mateřstvím. A taky se pochopitelně zajímáme o to, čemu jsme se věnovaly profesně předtím, než jsme se staly matkami, nebo co nás zajímá a naplňuje nyní. Je to šikovné, máme v naší skupině např. logopedku, se kterou můžeme konzultovat pokroky v mluvení. Anebo si jen tak obyčejně „postěžovat“, když mají děti bolesti rostoucích zoubků nebo vztekací období. Vzájemná podpora je moc fajn.

Jedna z maminek, Andrea, se zabývá shiatsu masážemi a také metodou, která se nazývá aquahealing. Jak už název napovídá, jedná se o „léčení vodou“. Něco málo jsem si o tom dohledala, nadchla se pro věc a rozhodla se, že si terapeutický pobyt ve vodě chci vyzkoušet. S Andreou jsme se tedy domluvily, že mně a Filípkovi věnuje čas a vyzkoušíme, jak se mi to bude líbit. A tak jsme se poslední srpnové páteční odpoledne sešly v jednom malém hotelovém bazénu. Manžel s Honzíkem se zabavili v dětském koutku a já se zatím s Andreou ponořila do vody a do svého vnitřního světa. Hodinu mě jemně houpala ve vlnkách, masírovala mi záda a já si užívala velice příjemnou relaxaci a snažila se odpočinout si od běžných myšlenek a více se soustředit jenom na Filípka v mém bříšku. I jemu se to očividně moc líbilo, převaloval se a protahoval a užíval si pobyt ve vodě stejně jako já. Chvilku jsem měla před očima delfíny, slyšela šplouchání a šumění moře; bylo to hodně zvláštní a jiné, než na co je člověk obvykle z bazénu zvyklý.

Dokonce jsem se nechala celá zanořit do vody, já, která se nedokáže potopit jinak než s ucpaným nosem a v podřepu. Že bych třeba udělala několik temp pod vodou, o tom nemůže být ani řeč! A můj plavecký styl? Tzv. „paní starostová“ – hlavu nad vodou, dýchání do vody nepadá v úvahu, a vrcholem mého sebezapření je, když se dokážu ponořit na pár vteřin s Honzíkem na jeho batolecím „plavání“. A tady jsem najednou nechala Andreu, aby mě ponořila do vody, otáčela se mnou pod vodou a vynořila mě třeba po půl minutě! Sama sebe jsem překvapila. Na nose jsem měla jen malý kolíček, jaký používají akvabely, aby mi netekla voda do nosu, jinak jsem neměla žádné pomůcky. Ale bylo to tak přirozené, klidné a příjemné, že nebyl důvod se čehokoliv bát. Prostě jsem Andree důvěřovala a nechala na ní, jak dlouho mě bude pod hladinou převalovat a houpat.

A co se dělo po terapii? Ještě několik dní jsem zpracovávala své (pod)vodní zážitky, přemýšlela o sobě, Filípkovi, trochu měla pochybnosti, jestli jsem se na něj nemohla napojit ještě víc a líp, probírala své prožitky s manželem i Andreou a jednoznačně jsem dospěla k závěru, že bych si to celé chtěla ještě před porodem zopakovat. Pokud bychom to snad nestihly, určitě se do vody budu chtít vrátit po šestinedělí. Byl to vážně úžasný a do určité míry i těžko sdělitelný zážitek. Vřele to všem doporučuji, ať už těhotným nebo netěhotným, ženám i mužům. Pro někoho to bude „jen“ relaxace podobně jako třeba masáž, ale věřím, že spíš o sobě zjistíte něco nového. Anebo máte s touto metodou už zkušenosti? Pro mě to je hodně nové, a tak mě ani nenapadlo, že by mezi vámi mohl být někdo, kdo už to vyzkoušel. Napište mi do diskuze. A podělte se o zkušenosti třeba i s jinými relaxačními či masážními technikami. Někdy je dobré se zastavit a ponořit do jiného světa. Co vám pomáhá „jít do sebe“, udělat si odstup od všedního shonu a obnovit vnitřní klid? Těším se na vaše příspěvky!

Krásný a klidný týden všem 🙂
Jarka

Jarka právě prožila 35. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?